Článek
Poslední dobou se v monetární politice stále častěji setkáváme s pojmem, který jsme v minulosti nezaznamenávali. Jedná se koncept digitálních peněz CBCD, vydávaných centrálními bankami.
Česká národní banka na svých stránkách na to téma píše.
„Digitální peníze centrálních bank lze obecně definovat jako digitální peníze, které jsou přímou pohledávkou jejich držitele vůči centrální bance. Jsou přitom denominovány v zúčtovací jednotce daného státu (např. v ČR by tak šlo o českou korunu). CBDC tedy přestavují novou, digitální formu peněz emitovaných centrální bankou a stejně jako současné hotovostní peníze je lze využít jako prostředek směny (k placení) i jako uchovatele hodnoty (ke spoření). CBDC tak ve své podstatě rozšiřují přístup k bezhotovostním penězům centrálních bank. Ten mají nyní v zásadě jen obchodní banky, a to v podobě peněz na účtech u centrální banky. V případě emise tzv. retailové (neboli univerzální) CBDC by jej získaly i další subjekty (např. občané a firmy).“
Zjednodušeně řečeno jedná se o záměr emitovat (tisknout) digitální peníze, nad kterými by centrální banky (potažmo státy) měly absolutní kontrolu. Na rozdíl od dnešních hotovostních peněz, které jejich majiteli zaručují určitou míru nezávislosti a svobodného rozhodování o tom, jak se svými penězi naloží. Žijeme v digitální době, a bezhotovostní styk je naprostou samozřejmostí. Z mnoha důvodů je to jednoduché a zvykli jsme si takto platit velice rychle. Proto mnozí namítnou „V čem je tedy rozdíl?“. Vždyť už stejně jsou naše peníze digitální.
Ten zásadní rozdíl je v míře kontroly, kterou by státy měly nad takovými penězi. Je velice lákavé vědět o všem, co lidé se svými penězi dělají. A je také velice lákavé regulovat použití takových peněz ve jménu čehokoli.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity bank na téma CBDC měny napsal.
„Zatímco bitcoin a mnohé další kryptoměny znamenají svobodu a decentralizaci, digitální měna centrální banky naopak, jak název napovídá, znamená spoutání a centralizaci. S CBDC přichází systém monetárního feudalismu. Jde tedy svým způsobem o návrat o řadu staletí zpět. Centrální banka totiž bude moci bezprecedentním způsobem ovlivňovat, kolik peněz a zač běžný člověk utrácí. Ten před „Velkým bratrem“ nebude mít úniku. Centrální banka, tedy stát, ve jménu podnícení ekonomického růstu bude moci nejen zavést hluboce záporné úrokové sazby, ale také třeba přidělovat lidem digitální peníze s expirační lhůtou, takovým způsobem, že ještě nadiktuje, za co mohou být utráceny a za co už ne. Monetární feudalismus věren svému označení, znamená totální podřízení řadového občana, novodobého „nevolníka monetárního systému“, měnově - politické „šlechtě“. Ta mu bude moci, jistě pod záminkou snahy o dosažení obecného blaha, řídit osobní rozpočet s důsledností středověkého drába. CBDC je třeba odmítnout hned v nynějším zárodku, pokud se nechceme vrátit o řadu staletí zpět.“
Už jen to, že na téma CBDC panuje i na mnohých i oficiálních fórech tvrdá diskuse, ukazuje, že snahy o zavedení takovéto digitální měny existují. Tak jako existují snahy o mnohem pevnější kontrolu i v jiných oblastech.
Ve finále je vše otázka osobních priorit. Protože vždy je něco za něco. Na jedné misce vah máme pohodlnost, ignorantství, snahu kontrolovat naše životy a omezovat svobodnou vůli, a na druhé misce jsou principy jako svoboda, demokracie a zodpovědnost.
Co si tedy vybereme? Předáme svou osobní moc do cizích rukou?
V roce 1887 pronesl baron John Acton známý citát.
„Všechna moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Navíc po 127 letech psychologové ze švýcarského Lausanne přišli s tím, že to platí bez výhrad. I ti lidé, kteří mají nejvznešenější morální hodnoty, se nechají zkorumpovat nabídnutou mocí.
I v souvislosti s CBDC je dobré na to pamatovat. A možná rozhlédnout se kolem sebe.
