Článek
Neexistuje člověk, který by nedělal chyby. Dokonalost je chiméra. Přesto existuje spousta lidí, kteří se snaží k dokonalosti přiblížit. Snaha je to určitě dobrá ale pokud na tom příliš lpíme, způsobuje to nanejvýš frustraci. A to je situace, ve které se necítíme dobře.
Pak vzniká otázka, proč touhu po dokonalosti máme. Proč jsme sami se sebou tak často nespokojení.
Tech faktorů je mnoho. Třeba to, že dokonalost je nám podsouvána. Je nám předkládáno, jak má vypadat úspěch. V reklamě v médiích i ve filmech. Současně s tím i to, že pokud nedosahujeme obecně standartu úspěchu a prestiže, že je chyba v nás. Pak máme tendenci se s těmito vzory úspěchu porovnávat. V dnešní době sociálních medií je to snadné. Ve všech těch statusech vidíme to zaměření na symboly úspěšných lidí. Vidíme tam drahá auta, luxusní dovolené a mladé krásné lidi. Jenže je to realita, která je velmi zkreslená. Je to jen její zlomek. A porovnávat sami sebe s tímto zlomkem opravdového reálného světa vede pouze k tomu, že máme tendenci sami sebe ponižovat. A být na sebe přehnaně nároční. To však není vůbec potřeba. Je pouze jeden člověk, se kterým bychom se měli porovnávat. Jsme to my, jací jsme byli včera. To je jediné měřítko, které by nám mělo dávat smysl. Protože tu hrajeme svou vlastní hru a máme k tomu podmínky, které nemá nikdo jiný. Je to naše cesta a je zcela určitě plná chyb.
Buďme za ně rádi. Protože jsou důkazem, že jsme neustrnuli. Jsou důkazem, že máme vlastní plány a cíle za kterými máme odvahu jít. Což není běžná věc. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Buďme za naše chyby a selhání vděční, jsou to totiž naše lekce, díky nimž se něco naučíme. Lekce, které nás posouvají dopředu, a díky nim se stáváme lepšími než jsme byli včera. A to je to, na čem opravdu záleží.
