Článek
Chudí říkají: „Budu na to mít čas později.“ Bohatí říkají: „Pokud si na to teď neudělám čas, nebudu ho mít později.“
Dodám že alternativou jsou slova potom, někdy. Ovšem „NĚKDY znamená většinou NIKDY.“ Znáte to?
Všichni máme plány. Nebo jsme měli. Možná je lepší to označit jako přání nebo touhy, co bychom chtěli jednou podniknout nebo zrealizovat. A všichni si hned uvědomujeme, že spoustu z těchto věcí jsme nikdy nezrealizovali. Protože byly důležitější věci. Denní starosti, které musíme soustavně řešit, jsme dali na první místo. Svou práci, která nám zajištuje živobytí, jsme dali na první místo. Přání rodiny jsme dali na první místo.
Ta hlavní otázka je: „Na jaké místo jsme dali své vlastní přání?“
Dali jsme ho aspoň na druhé místo? Nebo na třetí? Tak na jaké vlastně?
Obávám se že ani na druhé. A ani na třetí. Pokud za tím, co bychom chtěli nejdeme, tak jsme ta naše přání odpískali. Odsunuli jsme je na někdy jindy. Ovšem „NĚKDY znamená NIKDY“. Odsunuli jsme své plány na „až potom“. Říkám tomu „Ažpotomismus“. Je to infekce, kterou je zasaženo mnoho lidí.
V knize „Správné otázky“ definuje autorka Debbie Ford otázky, které bychom si měli pokládat, abychom neztratili fokus na to, co je pro nás důležité.
Jedna z těchto otázek zní. „Rozhoduji se na základě toho co chci já, nebo se chci zavděčit druhým?“
Anthony Robbins je autorem myšlenky, že kvalita našeho života se odvíjí od kvality otázek, které si dáváme.
A až si toto uvědomíme a začneme si dávat ty kvalitní otázky, zmizí pak i ten „Ažpotomismus“. A místo něj se objeví něco, co nás pude naplňovat radostí a přidá našemu životu vyšší hodnotu.
