Článek
Janek Ledecký zpívá ve své známé písni skvělý text:
Proč lidi opakujou to, čemu nevěří,
Že zemi podpírají čtyři bílý sloni,
Že patří do dehtu a potom do peří,
Ten, kdo sám po svý cestě chodí.
Ten text je prostě geniální, nadčasový a univerzálně platný. Vystihuje naprosto přesně, o co tady jde a na co často zapomínáme. Třeba na to, co je naší podstatou. Zapomínáme na to, v čem jsme opravdu výjimeční. Co nám vždy šlo tak nějak samo a jaké jsme dostali vlohy, které nás jedinečnými činí.
Místo toho jsme uvěřili něčemu jinému. Uvěřili jsme ve svou nedokonalost a malost. Uvěřili jsme roli, která nám byla přidělena, ale ve skutečnosti není naše. Smířili jsme se s tím, že si nemůžeme svůj život řídit sami, a tudíž nám ho řídí někdo jiný. A možná taky máme obyčejný strach se projevit. Bojíme se ostatních. Bojíme se davu, který nikdy nepřipustí, aby z něj někdo vyčníval. Bojíme se, že by nás hodili do dehtu a potom do peří, kdybychom se rozhodli jít svou vlastní cestou.
V refrénu se zpívá.
„Máme svý názory, máme svý vlastní cíle navzdory,
máme sny a právo dělat chyby.
Máme svý důvody vidět svět tak, jak se to nehodí,
necouvat a nebrat malý ryby.“
Když se nad tím textem zamyslíme, možná nás napadnou otázky, které si začneme pokládat.
Dokážeme si stát za vlastními názory a nenechat se manipulovat názory ostatních? Jaké jsme měli sny? Rezignovali jsme na ně, nebo si za nimi jdeme? Jaké máme cíle, pokud je vůbec máme?
Jsou to důležité otázky. Dokáží nám ujasnit si mnoho věcí. Třeba jestli se příliš nebojíme dělat chyby. Protože jsme vyrůstali v sytému, který je zaměřen na poukazování na chyby. A který za chyby trestá již ve škole, místo toho, aby nás chválil, podporoval a motivoval, když se nám věci podaří. A vytvářel tím sebevědomé jedince, místo ustrašených.
Umožní nám odpovědět si, že pokud vidíme svět jinak než ostatní, máme na to svaté právo. A ve finále nám takové otázky umožní uvědomit si, co vlastně od života chceme. Jestli chceme žít kvalitní a naplňující život a využít všechny příležitosti které před nás svět staví, a nebo jestli náhodou ze strachu a z nedostatku sebedůvěry nebereme radši malý ryby.
Janek ledecký napsal geniální text. Text, kterému sám věřil a řídil se jím. Jsem si jistý že pochopil, jaké jsou jeho dary a co mu jde nejlépe. Vždy měl vlastní názory i cíle, a šel za nimi. I když to znamenalo vzdát se malých jistot a mnohdy jít do rizika. Prostě nebral malý ryby.
