Článek
„V životě nejsou žádné obyčejné okamžiky,“ je citát z veleúspěšné knihy Dana Millmana.
Ta hlavní otázka je, kolik lidí si to uvědomuje. A co to vlastně ve skutečnosti znamená. To, že tu jsme, není jen tak. Je to dar a podle toho bychom k tomu měli přistupovat. Jestli si někdo myslí, že to, že se tady vyskytnul je náhoda, klidně ať to tak bere, je to jeho volba.
Já si to však nemyslím. Jsem přesvědčen o tom, že jsme tady přišli něco naplnit. A něco vykonat. A dostali jsme k tomu různé nástroje. Spíš bych to nazval dary. Což z nás činí výjimečné jedince. Škoda že si to mnohdy neuvědomujeme. A neuvědomujeme si současně s tím, že jsme dostali určitou porci času. Tím pádem máme dvě možnosti. Můžeme svůj čas promrhat a umřít s pocitem že to tady za nic nestálo a že to byla vlastně nekonečná série utrpení. To v případě že jsme nic nepochopili, a ničemu nás tady tyto lekce nenaučily.
Druhou možností je si to užít s pochopením, že čas je nejdražší komodita, kterou máme. Nejsou to peníze, (nic proti nim), nejsou to hmotné statky, není to sláva, ani tituly. To hlavní je, jestli jsme svůj čas prožili šťastní. A toho lze docílit mnoha způsoby. Třeba zaměřením na to, co je pro nás osobně důležité. Jestli hrajeme v životě svou vlastní hru, která nám pocit štěstí přináší, nebo hru někoho jiného. Jestli dokážeme projevit vděčnost za to, že tady můžeme být a tvořit si svůj život podle našich vlastních priorit. Nebo i za to, že můžeme jít do lesa, nebo koupit si zmrzlinu pro sebe, nebo někomu, koho milujeme.
A když si to uvědomíme zjistíme, že v životě nejsou obyčejné okamžiky. Všechny jsou neobyčejné, jenom se musíme naučit to v nich vidět.
