Článek
Tuto hrozbu pronesl během sobotní promluvy (9. března) vrchní sefardský rabín Jicchak Josef [1]. (Druhým vrchním rabínem je nejvyšší představený aškenázské větvě judaismu David Lau. Jen pro orientaci a zjednodušeně: sefardové pocházejí ze Středomoří, Balkánu a Orientu, aškenázové ze střední a východní Evropy.) Svými slovy přilil olej do ohně celonárodní kontroverze, která sice provází izraelský stát od jeho vzniku, ale vyhrotila se až v posledních letech a na síle nabyla po agresi Hamasu ze 7. října minulého roku.
Jde o to, že ačkoli základní vojenská služba v Izraeli je v zásadě povinná pro všechny zdravé židovské muže a ženy (některá další etnika nechme stranou), existuje výjimka, která je právem trnem v oku nemalé části populace. Týká se studentů náboženských učilišť (ješiv, kollelů). Znamená, že ultraortodoxní muži (ženy/dívky v těchto učilištích nestudují) díky výjimce „nemusí na vojnu“ a v současné době ani do války.
Věc je to navýsost politická. Ačkoli existují všemožné snahy, aby si i ultraortodoxní muži splnili brannou povinnost, jejich politická reprezentace se tomu usilovně brání. Jde o sefardskou politickou stranu Šas a aškenázský Sjednocený judaismus Tóry (UTJ). Obě jsou součástí Netanjahuovy koalice, mají v parlamentu 18 křesel a kdyby v případě povinné vojny pro ultraortodoxní studenty náboženství obě strany odešly (ze sněmovny, nikoli ze země, jak hrozí vrchní rabín Josef), koalice by ztratila většinu. (Nyní má 64 členů plus dočasně 12 hlasů opoziční Národní unie, která se po dobu války ke koalici připojila, ovšem v případě odchodu ultraortodoxních partají by tato válečná koalice měla 58 křesel; minimální nadpoloviční většina je 61 hlasů.) A ztráta koaliční většiny v době války a tedy nové volby je to poslední, co Izrael nyní potřebuje. Premiér Netanjahu je svým způsobem v pasti. Ve skrytu duše musí vědět, že výjimka pro ultraortodoxní není fér a že armáda (IDF) zdravé mladé muže zejména v této době potřebuje, na druhou stranu on potřebuje Šas a UTJ, aby se udržel u moci.
Jisté je, že současný stav není dlouhodobě udržitelný a že se bude muset najít nějaký kompromis. K němu ale příliš nepřispěl vrchní rabín Josef svým vyjádřením ve stylu „buď studenti ješiv bez IDF, nebo emigrace“. Je to postoj nerozumný (člověk by od tak vysokého duchovního hodnostáře čekal víc šalomounské moudrosti), krátkozraký a neprozíravý. Už proto, jak to srozumitelně vyjádřil lídr opozice Jair Lapid, zatímco v Izraeli je ultraortodoxní komunita štědře dotována státem, v cizině by ji nic takového nečekalo a její členové by museli vedle studia náboženských textů také pracovat.
Především je to ale postoj nemravný a nespravedlivý. Tíha obrany jediného židovského státu na světě, permanentně ohroženého, by měla ležet na bedrech všech jeho (zdravotně a jinak způsobilých) židovských obyvatel, a to bez výjimky. K tomu dva číselné údaje. Během minulého roku byla podle personálního útvaru IDF udělena výjimka 66 tisícům studentů ješiv, zatímco po agresi Hamasu ze 7. října 2023 se jich do armády dobrovolně přihlásilo 540. Ten rozdíl je propastný, nicméně všem ultraortodoxním, kteří slouží v IDF (existují i samostatné jednotky ultraortodoxních, v nichž je jejich příslušnost k tomuto směru judaismu zohledněna), patří ve výše zmíněném kontextu poděkování. (V řadě případů je kvůli službě v IDF odsoudí vlastní rodina.)
Rabín Jicchak Josef argumentuje tím, že biblický kmen Levi, jehož příslušníci byli určeni k chrámové službě, byl vyjmut ze služby ve vojsku. „Nebrali je do armády, absolutně ne,“ tvrdí. Proti tomu by bylo možné postavit dvojí námitku. 1. Chrámová služba už téměř dva tisíce let neexistuje, role levitů tedy musí být jiná. 2. V první biblické knize Paralipomenon čteme ve 23. kapitole, že na sklonku své vlády provedl starověký král David jistou reorganizaci, která se týkala především levitů, přičemž ve verši 32 je výslovně uvedeno, že levité „konali strážní službu při stanu setkávání, strážní službu při svatyni a strážní službu u svých bratří, synů Áronových, při službě v domě Hospodinově“. Z toho lze vyvodit, že lidé působící nějakým způsobem v duchovní sféře nejsou – obecně vzato - vyňati ze služby v ozbrojených složkách. Zde by mohl být základ pro budoucí kompromis. Ti, kdo by měli problém s nástupem do armády, by byli povoláni do jiných formací, případně do civilní služby. Ale pomáhat bránit stát by museli všichni způsobilí.
Není to jen požadavek založený na zdravém rozumu, ale vede k tomu i Bible (jak vrchní rabín Josef musí vědět). Ještě dva příklady.
1. Podle záznamu v knize Numeri (32. kapitola), když se lid Izraele blížil k Jordánu, po jehož překročení už na něj čekala Zaslíbená země, zástupci dvou kmenů, Ruben a Gád, přišli za Mojžíšem a vedením pospolitosti s přáním, aby mohli zůstat na východní straně Jordánu (měli početná stáda v té oblasti byly hojné pastviny). Mojžíš samozřejmě věděl, že vstup do Zaslíbené země se neobejde bez ozbrojených konfliktů a odpověděl: „Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady? Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin?“ Z tohoto uvažování jedné z nejvýznamnějších osobností izraelských dějin je více než zřejmé, že zapojit se do bojů o vlast je povinností všech. Co je ale neméně důležité: bylo dosaženo kompromisu. Zástupci kmenů Ruben a Gád zareagovali takto: „Vystavíme zde (východně od Jordánu) ohrady pro svá stáda a města pro své děti. My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země. Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého dědictví.“ Převedeno do současnosti, žáci izraelských náboženských učilišť, po vzoru mužů kmene Ruben a Gád, by studium přerušili a po splnění své občanské povinností by se do lavic ješiv zase vrátili. Je to fér návrh? Po mém soudu ano – a navíc je v souladu s biblickým učením.
Příklad druhý. Židé po návratu z babylonského zajetí vystavěli nejen nový Chrám, ale obnovili jeruzalémské hradby. Nepřátelé jim kladli všemožné překážky, proto bylo nutné budovat doslova se zbraní v ruce. Nehemiáš, perským králem ustanovený správcem Judeje ve stejnojmenné biblické knize popisuje (4. kapitola):
„Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli… (…) A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. V té době jsem také řekl lidu: »Každý se svým služebníkem nocujte uprostřed Jeruzaléma; v noci nás budou střežit a ve dne pracovat.«“
Výstižně to vyjádřil v komentáři [2] listu The Jerusalem Post jeho starší redaktor a analytik Herb Keinon: „Nikdo v Izraeli, na rozdíl toho, co si myslí vrchní rabín Josef, se nesnaží zavřít náboženská učiliště nebo vykořenit Tóru. Naopak, ti kdo po 7. říjnu volají po odvodech ultraortodoxních mužů se snaží získat pro IDF dostatek vojáků, aby bylo zajištěno, že nebude vykořeněn Izrael, kde se studuje Tóra na bezprecedentní úrovni v celé židovské historii.“ Jinými slovy – méně ultraortodoxních studentů v daném časovém úseku Izrael neohrozí, méně vojáků IDF v témže období by Izrael ohrozit mohlo. V krajním případě, nebude-li Izrael, nebude ani žádné státem sponzorované studium Tóry. Nanejvýš Koránu.
●
ODKAZY
[1]
[2]
