Hlavní obsah

Egypt: Příběh konvertity

Foto: AI v ChatGPT/Lubomír Stejskal

Ilustrační obrázek.

Jsou civilizované země, kde změnit vyznání je bezpečné, myšleno z hlediska „zájmu“, který tomuto kroku věnují státní orgány. A jsou jiné země, kde vám kvůli tomu udělají úřady ze života peklo.

Článek

Sajjíd Mansúr Abdulazík je Egypťan. Narodil se jako muslim, ale v dospělém věku konvertoval ke křesťanství. V roce 2016 si vybral Ruskou pravoslavnou církev, která v Egyptě v omezeném rozsahu působí. V jednom z kostelů této církve byl pokřtěn. Proč se nerozhodl třeba pro tamní největší denominaci, Koptskou ortodoxní církev, nebo Alexandrijský řeckoortodoxní patriarchát, média neuvádějí. Zato upozorňují, že Sajjídovo rozhodnutí vedlo k vážným osobním a sociálním problémům; muslimská rodina ho tradičně odmítla, čelil otevřenému nepřátelství komunity, v níž dosud žil a pravidelnému policejnímu obtěžování, kdykoli o své nové víře hovořil veřejně. K námitce, že egyptská ústava garantuje náboženskou svobodu, se dostaneme v příloze.

V roce 2018, podle některých zpráv šlo o rok 2019, když už nebyl ochoten policejního obtěžování a nepřátelství okolí dále snášet, rozhodl se k osudovému kroku. Jako pravoslavný věřící odcestoval do Ruska, kde požádal o azyl z náboženských důvodů. Příliš si tím nepomohl, zejména s ohledem na to, že v Rusku začal veřejně on-line kritizovat islám. To vyvolalo odpor mezi částí ruských muslimských komunit a rovněž úřady považovaly jeho příspěvky za urážlivé a v roce 2023 ho zatkly a uvěznily. Po propuštění mu byl odebrán azylový status a v roce 2024 ho Rusové deportovali zpět do Egypta.

Po návratu

Po příletu ho egyptské úřady na deset dní zadržely a poté po výslechu propustily s varováním, aby o své víře veřejně nemluvil a nepraktikoval proselytismus (přesvědčování ke konverzi ke křesťanství). Zprávy říkají, že ačkoli některé islamistické skupiny v Egyptě vyvíjely tlak, aby byl zatčen, zůstal na svobodě. Obrat přišel až v červenci 2025. Podle dostupných zpráv byl Sajjíd bez zatykače zatčen poté, co znovu zveřejňoval on-line svědectví o své křesťanské víře a mimoto požádal advokáta o pomoc kvůli změně v občanské ID legitimaci. V Egyptě mezi údaje v občanském průkazu patří také informace o náboženském vyznání; Sajjíd byl stále veden jako muslim, on ale žádal, aby byl evidován jako křesťan (když se křesťanem stal). Děsivě zní jeho slova, že později během vazby byl ponižován, nucen podstoupit odstranění bolestivého tetování s křesťanskými symboly a dokonce byl na několik hodin zavěšen v poloze ukřižovaného.

Následně byl obviněn ze (a) založení a vedení skupiny v rozporu se zákonem, (b) členství ve skupině, která byla údajně založena nezákonně, (c) z financování takové skupiny, (d) z šíření myšlenek a přesvědčení považovaného za škodlivé pro národní jednotu a společenský mír a (e) z projevů pohrdání islámem a zpochybňování jeho základních principů. To je samozřejmě velice závažné, otázka ale zní, nakolik se obvinění zakládají na pravdě. Zdá se, že impulsem pro zahájení stíhání byla snaha Sajjída změnit údaj o vyznání v ID průkazu. Server Christian Daily International k tomu uvádí, že apostáze (dosl. odpadlictví od víry) není v Egyptě nelegální, nicméně změnit údaj o náboženském vyznání v oficiálních dokladech totožnosti, jmenovitě z islámu na křesťanství, je prakticky nemožné a konvertity vystavuje riziku trestního stíhání kvůli „hrozbě pro národní bezpečnosti“. Což je pro čtenáře ve střední Evropě absolutně nepochopitelné.

Buď jak buď, první stání se Sajjídem, který je držen ve věznici Města 10. ramadánu, se konalo před tribunálem satelitního města Badr patřícího do aglomerace Velké Káhiry. Tým obhájců předložil soudu žádost o odročení řízení, aby se mohl řádně seznámit s obžalobou a patřičně připravit obhajobu svého klienta. Soudní stolice vyhověla, další slyšení bylo stanoveno na 15. června.

Australská naděje?

Souběžně čeká Sajjíd na vyřízení své žádosti o udělení australského humanitárního víza. Důvod je prostý: v Austrálii žije jeho snoubenka. V této věci se v jeho prospěch angažují lidskoprávní organizace. Letos v lednu se obrátily na australskou vládu s výzvou, aby neprodleně přijala humanitární a diplomatická opatření ve prospěch Sajjída Mansúra Abdulrazíka, „který je od 15. července 2025 svévolně zadržován v Káhiře kvůli uplatňování svého základního práva na svobodu vyznání“. Lidskoprávní organizace upozorňují, že Sajjídovo věznění odráží přetrvávající a znepokojivý trend náboženského pronásledování v Egyptě, zejména vůči osobám, které konvertovaly z islámu. Připomínají, že Sajjíd přestoupil ke křesťanství v roce 2016 po letech osobní reflexe. „Jeho případ je v příkrém rozporu s článkem 64 egyptské ústavy, který stanoví, že »svoboda vyznání je absolutní«, ale v praxi toto právo upírá těm, kteří opustí muslimskou víru.“ Apel naléhavě žádá australskou vládu, aby Sajjídovi udělila humanitární nebo ochranný status, který by mu umožnil bezpečné přestěhování a sloučení s jeho snoubenkou v Austrálii; aby prostřednictvím dvoustranných diplomatických kanálů tlačila na egyptské úřady, aby ho okamžitě a bezpodmínečně propustily, a aby jeho případ vznesla na příslušných mezinárodních fórech, včetně OSN, s důrazem na mezinárodní závazky Egypta na poli lidských práv.

(Případ bude autorem článku i nadále sledován.)

PŘÍLOHA

Znění článku 64 současné Ústavy Egyptské arabské republiky z roku 2014:

Svoboda vyznání

(a) Svoboda vyznání je absolutní.

(b) Svoboda vykonávání náboženských obřadů a zřizování bohoslužebných míst pro stoupence zjevených náboženství je právem upraveným zákonem.

Co to znamená? Osobní víra jednotlivce je deklarovaná jako neomezená, ovšem její projevy navenek (bohoslužby, svatostánky) jsou povoleny pouze pro státem uznaná „zjevená náboženství“, což v egyptském kontextu znamená islám, křesťanství a judaismus. Ovšem i ta mohou být regulovaná státem – dle toho, jak jsou jejich práva upravena v zákoně. Věřící mimo zmíněná tři náboženství sice mohou soukromě svoji víru vyznávat, ale v institucionálním smyslu mají nanejvýš omezená práva, pokud jde o zřizování bohoslužebných míst a oficiální uznání. Do úvahy musíme vzít také znění článku 2 Ústavy: Islám je státním náboženstvím a arabština je jeho úředním jazykem. Zásady islámské šaríe jsou hlavním zdrojem právních předpisů. Pokud jde o konverzi z islámu k jiné víře, byť patřící mezi zjevená náboženství, nelze očekávat vstřícnost v duchu článku 64a.

Volně podle pramenů:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz