Článek
K tomuto tématu se vyjádřil odborník na slovo vzatý, major US Army ve výslužbě John Spencer, vojenský analytik působící na americké akademii West Point, kde v Institutu moderní války vede sekci zaměřenou na studia válčení v městské zástavbě. Je považován za předního světového experta na tento druh boje (urban warfare).
Jeho názor na to, jak si Izrael v Pásmu Gazy vede si tedy zaslouží pozornost všech, koho tato otázka zajímá a jsou otevřeni objektivnímu a pravdivému hodnocení (což znamená, že nejsou stiženi jednostrannou ideologickou slepotou a propagandistickou předpojatostí).
John Spencer se k této záležitosti vyjádřil v sérii postů v monotematickém vláknu na svém účtu na síti X [1]. Zveřejněny byly 30. ledna 2024. Nabízím výtah toho nejpodstatnějšího.
Izraeli je kritizován za to, že ve válce málo přesně naváděnou munici (PGM) oproti jejímu opaku, non-PGM, neřízeným střelám. Autor v první řadě vyvrací mýtus, že armáda musí ve válce použít více PGM než non-PGM. I v kategorii non-PGM existují takové druhy munice, které svým charakterem a způsobem použiti snižují ztráty v civilním sektoru.
Během První války v Zálivu použili Američané během 43 dnů na 250 tisíc bomb a raket, přičemž definici PGM odpovídal jen zlomek z tohoto počtu. Dotkl se také výhrady, že IDF používá munici se zbytečně nadměrným destrukčním účinkem vzhledem k zaměřenému cíli a odhadu vedlejších škod. Tvrzení, že 500librová bomba by dosáhla stejného efektu jako použitá bomba 2000librová postrádá relevanci, pakliže není současně uvedeno, že cílem je likvidace podzemních tunelů.
Dalším faktorem války je varování poskytované obyvatelstvu a s tím související evakuace města před zahájením kombinované vzdušné a pozemní operace. John Spencer zdůrazňuje, že použití této taktiky nabízí nepřátelům vojenskou výhodu, ale je to jeden z nejlepších způsobů, jak zabránit civilním obětem. Jako účastník války v Iráku uvádí, že USA to při invazi v roce 2003 ani při následném útoku na Baghdád neudělaly, stejně jako v První bitvě o Fallúdžu v roce 2004, ale aplikovaly varování pro civilisty v Druhé bitvě o Fallúdžu o půl roku později.
Naproti tomu Izrael v nynější válce dosud poskytoval během dnů a týdnů sérii varování adresovaných civilistům v Pásmu Gazy, a to několika způsoby. Bylo shozeno 1,524 mil letáků s upozorněním na blížící se operaci IDF a výzvami k odchodu, z Izraele bylo uskutečněno 19,734 tis telefonních hovorů, odesláno 4,366 mil SMS a 5,998 mil automatických hlasových výzev k evakuaci s instrukcemi, aby obyvatelé bojovou oblast opustili za použití předem stanovených koridorů. „V historii městského válčení žádná armáda nikdy nic takového neudělala,“ poznamenal John Spencer. (Přesto se Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nestydí zabývat nesmyslným obviněním podaným Jihoafrickou republikou, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu – LS.)
Autor uzavírá. „Žádná armáda v moderní historii nečelila 30 tis obráncům usazeným ve více než sedmi městech, kteří používají lidské štíty a stovky mil podzemních tunelů záměrně vybudovaným pod civilními místy, přičemž zadržovali stovky rukojmí a vypálili přes 12 tis raket na civilní oblasti útočící armády.“ A konstatuje, že Izrael zavedl víc opatření, aby zabránil civilním obětem, než kterákoli jiná armáda v historii válečných konfliktů. Kritici tvrdí, že Izrael mohl počkat delší čas, použít jinou munici nebo dokonce nevést válku vůbec, ale vůbec neberou do úvahy kontext – otázku rukojmí, raketovou agresi, faktor tunelů, existenci hrozby ze strany Hamasu atp. -, stejně jako nejsou ochotni uznat, co všechno Izrael udělal, aby zabránil civilním obětem.
Za sebe dodám. Je to stejné, jako kdyby salónní hodnotitelé druhé světové války zcela odsunuli do pozadí kolosální a výlučnou vinu nacistického Německa na jejím rozpoutání, jednostranně se zaměřili pouze na akce armády Spojenců a obvinili je z páchání genocidy německého civilního obyvatelstva. Takové počínání by nebylo možné hodnotit jinak než jako vyjádření podpory Hitlerovi a jeho bestiálnímu režimu. A jako nehorázné zkreslení skutečnosti. Ve vztahu k Pásmu Gazy to není jiné. Soustavné obviňovaní Izraele, že nevede válku podle představ hodnotitelů znamená vyjádření podpory Hamasu, byť by bylo i neúmyslné. Jedno i druhé je odporná hanebnost.
● ODKAZY
O Johnu Spencerovi
[1]
