Článek
Žádost byla podána v neděli posledního listopadu a od té doby se o ní vášnivě debatuje. Vyjadřují se politici z obou stran demokratického spektra, právníci, analytici think tanků i komentátoři. Obecně lze říci, že opozice vystupuje proti udělení milosti, případně ji spojuje s nutností odchodu Netajahua z politického života, koaliční politici ji naopak doporučují. Někdy dost zvláštním způsobem, což je případ zmíněné ministryně Idit Silmanové. Abychom jejímu postoji správně porozuměli, musíme ho zasadit do správného kontextu. Ve věci udělení milosti se zaangažoval prezident Trump. Jednak v rámci svého projevu v izraelském parlamentu před summitem v Šarm aš Šajchu 13. října 2025, jednak, a to především, o měsíc později v dopise adresovaném prezidentu Herzogovi, v němž mimo jiné uvedl, že ačkoli plně respektuje nezávislost izraelského soudního systému a jeho procesní pravidla a právní normy, domnívá se, že stíhání Netanjahua je „politicky motivované a neopodstatněné“, a proto „je čas nechat Bibiho (Netanjahua) sjednotit Izrael tím, že mu udělíte milost, a tuto právní válku jednou provždy ukončíte“. Něco takového je samo o sobě jemně řečeno hodně svérázné (a mylné – milost izraelskou společnost ještě víc rozpoltí), tak jako je svérázný přístup prezidenta Trumpa k ledasčemu dalšímu, ovšem překračuje-li intervence tímto způsobem v tak právně exponované záležitosti hranice USA, je to „hra daleko za autovou čárou“. Tvrdit, že jde o zpolitizovanou a neopodstatněnou kauzu se rovná znevážení, ba urážce celého řetězce na linii vyšetřovatelé – státní zastupitelství/prokuratura – soudy. Osobně považuji toto Trumpovo angažmá z principu za nanejvýš nepatřičné. Že touto podporou amerického prezidenta v žádosti o milost operuje premiér Netanjahu, je přirozené a pochopitelné. Nicméně politici stojící vně této kauzy by ji měli odmítnout, případně mlčet.
Ministryně Silmanová nemlčela a v televizi i24news řekla, že prezident Trump se vyjádřil jasně, formuloval svůj postoj a Herzogovi poslal dopis, načež pokračovala: „A myslím si, že nyní se musí prezident Herzog zhostit tohoto úkolu a rozhodnout tak, aby bylo zajištěno bezpečí Izraele. A pokud prezident Herzog neví, jak jednat ve prospěch Izraele a národa, v zájmu bratrství a jednoty, myslím si, ano, prezident Trump může podniknout další kroky a bude nucen zasáhnout.“ A jak si to ministryně představuje? „To může zahrnovat sankce a další opatření vůči vysokým úředníkům v soudním systému.“ Dech vyrážející vyjádření. Přeloženo do srozumitelné řeči: nerozhodne-li prezident suverénního státu tak, jak si to představuje prezident USA, mohou z jeho strany následovat vůči Izraeli (jeho justičním představitelům) sankce. Takovou nehoráznost vypustí do éteru členka izraelské vlády, přičemž z kontextu je zřejmé, že by s tím byla srozuměna. Kam se vytratil respekt k nezávislé justici, která je jedním z pilířů demokratického právního státu, kam se podělo sionistické sebevědomí, úcta k hlavě státu, zákonům vlastní země? Co si asi paní ministryně představuje pod pojmem morální dimenze politiky? A je Donald Trump prezidentem Spojených států, nebo také Izraele?
Nepochybuji o tom, že to prezident Trump myslí upřímně a dobře. On a Netanjahu jsou pověřeni mírovou misí historického významu – a nebylo by vhodné, aby jim do toho nějaký soud házel vidle kvůli „doutníkům a šampaňskému“. Že u toho Trump občas působí jako slon v porcelánu, je jedna věc. Děsivé je, že členka izraelské vlády je ochotná jeho aktivitu použít v rámci politického boje k vyhrožování soudcům vlastní země. Děsivé, skandální a nepřijatelné.
