Článek
Šéf Bílého domu si umanul, že izraelský prezident Isaac Herzog by měl udělit milost premiéru Netanjahuovi, který je ve své zemi souzen ve třech kauzách: obžalován byl za úplatkářství, podvod a zneužití funkce. Požádal ho o to několikrát, dokonce i osobním dopisem, a jelikož mu Herzog nevyhověl, je Trump značně roztrpčen, ba popuzen. Během nynější návštěvy Netanjahua ve Washingtonu to dal dosti neomaleně najevo. 12. února v Bílém domě směrem k izraelským novinářům řekl: „Máte prezidenta, který mu odmítl udělit milost. Měl by se stydět. Primární pravomoc, kterou má, je udělovat milosti, a to teď nedělá. Řekl, že to udělal už pětkrát, ale nechce to udělat znovu, protože, domnívám se, by tím oslabil svoji autoritu. Myslím, že lidé v Izraeli by ho za to měli zostudit. Že tu milost neudělil, je ostudné.“
Tak ostudné je především to, že se Trump nehorázným způsobem vměšuje do vnitřních záležitostí suverénního státu, že toto nepřijatelné chování a skandální slovník je adresován nejbližšímu spojenci. To uvádím v tomto článku záměrně podruhé, protože to považuji za naprosto zásadní.
Izraelská odpověď na tento hrubý výpad zůstala na úrovni kultivované diplomatické komunikace. Prezidentská kancelář věcně uvedla, že v této věci zatím rozhodnuto nebylo. „Pro upřesnění, žádost premiéra (podána byla na konci listopadu 2025 - LS) je v současné době projednávána na ministerstvu spravedlnosti, které v souladu se zavedenými postupy poskytne právní stanovisko. Teprve po dokončení tohoto procesu prezident Herzog posoudí žádost v souladu se zákonem, v nejlepším zájmu Státu Izrael, veden svým svědomím a bez jakéhokoli vlivu vnějších či vnitřních tlaků,“ vysvětlila kancelář prezidenta Herzoga, který byl tou dobou na cestě do vlasti po návštěvě Austrálie.
Jinými slovy, celá tato kauza je výlučnou záležitostí izraelského státu a jeho nezávislých soudů. V případě udělení milosti by platilo to samé: šlo by o suverénní rozhodnutí izraelského prezidenta, nikoho jiného. Prezident Trump v tom nejenže nemůže, ale ani nesmí hrát žádnou roli, a to bez ohledu na to, jak pozitivní je jeho vztah k premiéru Netanjahovi. Cokoli jiného je v právním demokratickém státě nemyslitelné a neakceptovatelné. (Něco jiného je, když představitel svobodné demokratické země apeluje na představitele nesvobodné nedemokratické země ve prospěch nespravedlivě stíhaného či odsouzeného člověka prokazatelně nevinného, ale to není tento případ.)
Je nanejvýš politováníhodné, že neformální lídr svobodného světa nerespektuje elementární právní zásady jeho fungování.
●
