Článek
To ukáže ne tak vzdálená budoucnost, neboť vyšetřování je v plném proudu. Zapojena je do něj izraelská policie, armáda a vnitřní tajná služba Šin Bet. V médiích používané označení „BibiLeaks“ znamená, že se týká Úřadu izraelského premiéra (PMO), byť primárně nikoli samotného Benjamina Netanjahua (proto uvozovky v tomto textu). Jde o únik utajovaných dokumentů a pozměňování údajů. (Srovnejme s názvem organizace WikiLeaks, přičemž Bibi je přezdívka Benjamina Netanjahua.
Budu trochu osobní. Tato záležitost poprvé upoutala moji pozornost (ale nejen moji) na začátku letošního října, když servery informovaly o exkluzivním článku publikovaném 6. 9. v německém Bildu („Zum Schaudern! Das plant der Hamas-Chef mit den Geiseln“). Mělo jít o novinářskou bombu – materiál získaný izraelskou armádou přímo z PC tehdy ještě žijícího šéfa Hamásu Sinwára. Nebylo tomu ale tak; později vyšlo najevo, že dokument připravil člověk na střední úrovni velení teroristického hnutí. Týkal se hanebné taktiky Hamásu ve vztahu k rukojmím. Zahrnovala zdržování, vydírání a vytvoření psychologického tlaku na izraelské příbuzné unesených, aby se postavili proti vlastní vládě.
Protože jde o citlivé záležitosti týkající se vojenských informací a státního tajemství, podléhá kauza značným omezením, pokud jde o zveřejňování podrobností z probíhajícího vyšetřování, které jsou uvolňovány jen postupně. Navíc má „BibiLeaks“ dvě větve, s nimiž se nyní v základních obrysech seznámíme, resp. s tím, s čím se seznámit lze.
Větev 1
Jakmile byl zmíněný článek v Bildu otištěn (jiný materiál podobného druhu přinesl tou dobou i britský týdeník The Jewish Chronicle, ale jako fake news byl záhy stažen a jeho autor vyhozen), upoutal pozornost izraelských bezpečnostních orgánů, neboť indicie naznačovaly, že jde o část přísně tajných dokumentů, které byly nezákonně odebrány ze systému vojenského zpravodajství izraelské armády (IDF). Jejich plné odhalení by vážně ohrozilo jak dosažení jednoho z cílů války (propuštění rukojmí), tak operační aktivity IDF a tajné služby Šin Bet v Pásmu Gazy zaměřené proti teroristům Hamásu. Po tomto původním zjištění následovalo vyšetřování. Nejprve předběžné. V jeho rámci se útvar Mahbam (součást vojenského Information Security Departmentu) zaměřil na zjištění zdroje úniku. V této fázi se ukázalo, že existují důvody pro zahájení tajného vyšetřování službou Šin Bet. Cílem bylo odhalit konkrétní osoby, které jsou za únik odpovědné. Jakmile se potvrdilo, že tajné materiály odcizily osoby působící v IDF, začala tzv. otevřená fáze vyšetřování, do níž byla zapojena také policie.
Výsledkem bylo postupné zatčení pěti osob, čtyř vojáků z vojenského zpravodajství, dvou v hodnosti NCO*/ a dvou důstojníků**/, a především – Eliho Feldsteina, klíčové osoby první větve kauzy. Jde o civilního poradce premiéra Netanjahua zaměstnaného v Národním ředitelství veřejné diplomacie, které je součástí PMO, a jednoho z jeho mluvčích. Tato skutečnost znamená, že se případ dostal do těsné blízkosti předsedy vlády, přičemž ale, a to je zapotřebí zdůraznit, Netanjahu není vyšetřován ani podezřelý.
*/ NCO – příslušník praporčického sboru (od rotmistra po nadpraporčíka)
**/ od podporučíka výše
Dosavadní poznatky z vyšetřování, které byly uvolněny (věc podléhá magistrátnímu soudu v Rišon le Cionu), říkají, že v armádním zpravodajství existoval řetězový mechanismus úniku, na jehož počátku stál jeden voják v hodnosti NCO, který se z vlastní iniciativy rozhodl zcizit tajné dokumenty s úmyslem předat je politické sféře. V dubnu 2024 zaslal elektronickou verzi přísně tajných materiálů Elimu Feldsteinovi. Ten se začátkem září 2024 rozhodl, že je nabídne izraelským médiím. Krátce předtím totiž vojáci IDF objevili v Rafahu na jihu Pásma Gazy těla šesti rukojmí čerstvě zavražděných Hamásem. Feldsteinovou motivací bylo ovlivnit izraelské veřejné mínění, jak bude uvedeno níže. Záměr mu ovšem zhatila jedna okolnost, v době války podstatná. Důstojník v jednotce Izraelského vojenského cenzora zakázal utajovaný materiál v médiích z bezpečnostních důvodů zveřejnit. Feldsteina to ale neodradilo, domácí vojenskou cenzuru obešel a materiál nabídl německému Bildu, který ho 6. září 2024 otiskl. Ještě předtím dal Feldstein izraelským sdělovacím prostředkům avízo, aby publikovaným informacím věnovaly náležitou pozornost. Což se samozřejmě stalo (a z izraelských serverů jsem se o článku v Bildu dozvěděl také já).
Než ruka zákona Feldsteina dostihla, stačil si ještě od onoho vojáka v hodnosti NCO z armádního zpravodajství vyžádat tištěnou (tedy nikoli elektronickou) kopii materiálu publikovaného v Bildu, neboť sílily pochybnosti o jeho pravosti. Navíc dostal další dva přísně tajné dokumenty. Pak už ale „spadla klec“, koncem října byl Feldstein zatčen a výsledkem vyšetřování je sdělení obvinění z podílu na krádeži a úniku tajných vojenských informací, které by mohly vést k ohrožení bezpečnosti státu. V pondělí 18. listopadu přinesl server listu The Jerusalem Post zprávu, že Feldstein byl ve vazbě preventivně přemístěn do cely s trvalým sledováním, údajně proto, že existovaly obavy ze spáchání sebevraždy.
Zbývá odpověď na otázku: Qui bono? Proč se vlastně Feldstein do tak riskantní akce pustil? Jak již zmíněno, cílem bylo ovlivnit veřejné mínění v Izraeli a poukázat na to, že tím, kdo blokuje dohodu o příměří s následným propuštěním rukojmí není Netanjahu, jak soudí část obyvatel, ale Hamás a že tedy protivládní demonstranti včetně příbuzných unesených volajících po příměří slouží propagandě teroristů. Udělal při tom ale fatální chybu a budoucnost ukáže, jak se s ní izraelská justice vypořádá.
Větev 2
Týká se šéfa premiérova kabinetu Tzachiho Bravermana. Jeho kauza se datuje od letošního května. V té době končilo funkční období již zmíněného generálmajora Gila (vojenský tajemník premiéra) a on své podezření na falšování údajů provedené Bravermanem sdělil generální prokurátorce Izraele Gali Baharav-Miaravové. Z jejího popudu věc převzala policejní jednotka Lahav 433 („izraelská FBI“).
Braverman byl policií vyslýchán ve čtvrtek 14. listopadu. Přes pět hodin. Podezřelý je z úmyslného pozměňování časových údajů na přepisech telefonních hovorů z kritického rána 7. října minulého roku, kdy došlo k agresivnímu vpádu teroristických zabijáků Hamásu a dalších formací přes hranici Pásma Gazy na jih Izraele, kde vraždili, mučili, znásilňovali, kradli a ničili majetek pokojných obyvatel. Podle dostupných informací jde o časové údaje dvou telefonátů týkajících se zahájení agrese, které vedl generálmajor Gil s premiérem. První telefonát se měl uskutečnit v 6:29 hod. izraelského letního času (7.10. 2023), druhý v 6:40 hod. Bravermanovi šlo o to, aby – zdánlivě z ne zcela jasných důvodů – byl čas 6:40 změněn na 6:29. Něco málo objasňují některá izraelská média, přičemž není zřejmé, nakolik jsou tyto informace důvěryhodné. Televize Channel 12 uvedla že Braverman původně požádal stenografku v Úřadu premiéra, aby záznam změnila. Tedy, aby místo 6:40 uvedla 6:29. Když odmítla, změnil údaj sám. O něco více osvětluje verze deníku Haaretz. Podle ní volal generál Gil Netanjahuovi o vpádu Hamasu v 6:29, ale premiér mu nesdělil žádné instrukce a řekl mu, ať zavolá za deset minut, což bylo v 6:40 hod. Generál se tedy v 6:40 spojil s premiérem podruhé, a to už instrukce obdržel. Bravermanovi tedy mělo jít o to, aby byl vytvořen dojem, že generál Gil volal jen jednou, v 6:29, a že už v tomto telefonátu vydal premiér příslušné pokyny. Nikoli až s prodlevou jedenácti minut. I tento závěr ale patří do roviny předpokladů, že by to tak mohlo být.
Objektivně je také nutné říci, že Braverman byl podezřelý z vydírání. Toho se měl dopustit vůči armádnímu plukovníku „Šinovi“ (krycí jméno – jedno z písmen hebrejské abecedy). Za použití citlivých (intimních) záznamů z bezpečnostních kamer v PMOměl plukovníka tlačit, aby pozměnil protokoly z vládních schůzí souvisejících se 7. říjnem 2023. S obviněním přišla před týdnem izraelská veřejnoprávní televize KAN. Policie ale došla k závěru, že je nepodložené. Braverman toto nařčení od počátku odmítal – a měl pravdu. Od televize požaduje omluvu a potrestání příslušného redaktora, který o něm tuto nepravdu šířil.
Dělat z toho všeho nějaký zásadní závěr? Netřeba. Je to živá a mimořádně citlivá kauza, kromě toho nemáme všechny informace. Vyčkejme tedy na závěry vyšetřování, případně soudního jednání.
Podklady
