Článek
Byla to aliance dvou formací. Strany Modrobílí v čele s Bennym Gantzem a Nové naděje, kterou zformoval po odchodu z Likudu Gideon Saar.
Ve volbách konaných 1. listopadu 2022 obdržela Národní unie 12 mandátů, z toho osm zákonodárců patřilo k původním Modrobílým, čtyři k Nové naději. Obranná válka proti terorismu mnohé změnila. Národní unie se čtyři dny po 7. říjnu připojila k vládnoucí koalici. Pět jejích politiků se stalo členy vlády jako ministři bez portfeje (viz*), dva vstoupili do úzkého válečného kabinetu (viz**).
* Noví členové vlády za Národní unii:
- Benny Gantz (dříve Modrobílí)
- Gadi Eizenkot (dříve Modrobílí)
- Hili Tropper (dříve Modrobílí)
- Gideon Saar (dříve Nová naděje)
- Jifat Saša-Bitonová (dříve Nová naděje)
** Noví členové úzkého válečného kabinetu
- Benny Gantz (řádný člen)
- Gadi Eizenkot (pozorovatel)
ROZCHOD
V úterý 12. března večer přinesly izraelské servery [1] [2] [3] zprávu o tom, že dochází k rozpadu Modrobílých. Přičinil se o to Gideon Saar, který spolu se třemi svými poslanci (Jifat Saša-Bitonová, Zeev Elkin a Sharen Haskelová) oznámil, že opouští Gantzovu alianci a hodlají obnovit Novou naději jako samostatnou stranickou frakci v izraelském parlamentu. Gideon Saar, který stojí více napravo než Gantz, usoudil, že jeho hlas není v exekutivě dostatečně slyšet a požaduje křeslo ve válečném kabinetu. Domnívá se, že válka s Hamasem by měla být vedena razantněji. Jeho slova: „Toto je válka, která určí naši budoucnost v této zemi, budoucnost našich dětí a vnoučat. Musíme být odhodláni dosáhnout jejích cílů: zničení vojenské a vládní infrastruktury Hamásu a návrat našich unesených bratrů a sester.“
V této chvíli je předčasné zeširoka spekulovat o tom, jak velké následky toto malé zemětřesení bude mít. Otázek se nabízí víc. Jak se premiér Netanjahu postaví k Saarovu požadavku získat křeslo ve válečném kabinetu? Připomeňme, že Gideon Saar byl velice vlivným politikem Likudu, ovšem s Netanjahuem se rozešel; důvodem bylo dosud neuzavřené trestní stíhání premiéra kvůli podezření z korupčního jednání. Nová situace ale ostrý hrot poněkud otupila a Saarovo „s Netanjahuem už nikdy“ neplatí. Ostatně poslední slovo, i kdyby se soudy vlekly, budou mít dříve či později voliči – a podle průzkumů na tom už delší dobu není Likud nejlépe, má o něco větší než poloviční podporu v porovnání s minulými volbami (2022). Ovšem Saarova Nová naděje je na tom ještě hůř. Podle průzkumů provedených před oznámením o odchodu z Národní unie by se do Knesetu vůbec nedostala, pakliže by kandidovala samostatně. Podle posledního průzkumu z 12. března, který si objednala televize Channel 12 [4], by Národní unie získala 35 mandátů (čili Saar by se do Knesetu bezpečně dostal), zatímco Likud 19. Pak je otázka, jestli je Saarovo „trhnutí se“ od Gantze z jeho hlediska rozumné. To ovšem v politice s výhledem do budoucnosti nikdy nevíme.
Netanjahu při řešení Saarova požadavku, aby ho přizval do válečného kabinetu, bude muset řešit další dilema. Itamar Ben Gvir, asi nejvíce „horká hlava“ mezi členy vlády (ministr národní bezpečnosti, šéf krajně pravicové Židovské síly), se už nechal slyšet, že když ve válečném kabinetu usedne Saar, tak on bude požadovat totéž. Že by ale právě něco takového bylo pro Netanjahua a izraelskou politiku to „pravé ořechové“, rozhodně říci nelze.
A pak tu máme postoj Bennyho Ganze. Není tajemstvím, že jeho názory na válku a válečnou politiku nejsou s premiérovými vždy v naprostém souladu a spekuluje se i o tom, že by Gantz a Národní unie (už bez Saara) mohli vládu opustit, pakliže by do válečného kabinetu přišel další „jestřáb“ (myšleno Saar). Pro Netanjahua by to mohlo být i výhodné: koalice bez Národní unie, ale s Novou nadějí by mohla utlumit hlasy volající po předčasných volbách.
Nejasností je víc, odpovědi na ně přinesou nejbližší dny a týdny.
Osobní názor autora článku. Podobné politické disharmonie jsou v čase války, kdy jde opravdu o hodně (v tom se Gideon Saar nemýlí), nanejvýš neblahé, leč k demokracii nezbytně patří a nelze se jim vyhnout. Současně ale platí, že osobní ambice politiků by měly jít v této pro Izrael mimořádně obtížné době stranou. V každém případě je Saarův počin novým aspektem v izraelské vnitřní politice, který si zaslouží patřičnou pozornost. Bez odezvy jistě nezůstane.
●
ZDROJE
[1]
[2]
[3]
[4]
