Článek
Přesně toho jsme v tomto adventní období svědky ve Vatikánu. Ke sváteční výzdobě centra Římskokatolické církve patří i velký betlém z olivového dřeva. Znázorňuje klečící Marii se sepjatýma rukama, stojícího Josefa a před nimi v jeslích a na kefíji ležícího novorozeného Ježíše. Dílo navrhli dva arabští umělci z Betléma, který je součástí Palestinskoarabské autonomie, Johny Andonia a Faten Nastas Mitwasi. Umístěno je v Aule Pavla VI.
Vzhledem k tomu, že v kontextu blízkovýchodního dění, nejen současného, ale vztaženého k uplynulým desetiletím, je kefíja jasným politickým symbolem, jeví se obraz Ježíška ležícího na tomto symbolu nejen jako chucpe, ale přímo jako provokace. Kdo je alespoň povšechně seznámen s evangelijním příběhem o Ježíšově narození, musí být zděšen a pohoršen. Zvěst o narození betlémského Dítěte je o všem jiném, jen ne o politice. Zneužít ji pro politickou propagandu, dokonce s tichým souhlasem náboženského vůdce, který je svými souvěrci troufale považován za náměstka Kristova na zemi, je smutnou ilustrací hlubokého morálního úpadku Římskokatolické církve.
Ježíš se narodil do židovské rodiny v judském Betlémě a nemá naprosto nic společného ani s Palestinou v politickém významu tohoto názvu a ani s dnešními Araby. Dát mu do jesliček kefíju je stejně zvrácené jako zabalit ho do pleny s vyobrazenou svastikou.
Pramen
