Článek
Shrňme. Stojí před vámi jako učitelem student – chlapec. Chce, abyste používali ve vztahu k jeho osobě zájmena ona, její a tak podobně, tedy nikoli on, jeho… Není to tak jednoznačné. Střetávají se dvě práva: studentovo cítit se být dívkou a nárokovat si použití patřičných zájmen. Na druhé straně učitelovo, pakliže preferuje biologickou realitu. Dilema to je, ne že ne.
Proč o tom píšu. V dnešní prapodivné době jsme se mohli v posledních měsících dočíst o řadě případů, kdy učitel byl postižen, obvykle ztrátou zaměstnání, poté, co ve vztahu k biologickému chlapci, který se považuje za dívku, odmítl používat ženská zájmena. Důvody nechme stranou, mohou se lišit, nicméně zkusme to vzít zdravým rozumem: kantor má ve třídě patnáct chlapců, proč by tedy v případě jednoho měl používat zájmena ona, její apod. Můžete namítnout: třeba ze soucitu, z respektu k přání onoho chlapce-dívky.
Přesně to udělala středoškolská učitelka Melissa Calhounová působící na Satelllite High School v okrese Brevard na Floridě. Oslovovala 17letého studenta jménem, které si sám vybral v souvislosti se svou nikoli biologickou, ale transgender identitou. Vysloužila si za to nejprve důtku, později dle rozhodnutí příslušné školské rady vyhazov z práce. Na Floridě se totiž na nějaký soucit nehraje. Podle nové státní (tedy nikoli federální) legislativy musí se změnou jména, ať už jde o přezdívku, nebo o souvislost s transgender identitou, podepsat písemný souhlas rodiče. Ten učitelka Calhounová neměla, proto byla ze zaměstnání vyhozena. Tedy pardon, nebyla jí obnovena smlouva; ta stávající jí vyprší letos v květnu.
Formálně vzato je všechno v pořádku. Formálně ano. Ale co říká na všechny tyto případy zdravý rozum? Jednáte bez soucitu – vyhazov. Jednáte soucitně – také vyhazov. Není to úžasné?
Podklad:
