Článek
V prvním čtení nezamítla, ale poslala do další fáze legislativního procesu návrh novely občanského zákoníku, jejímž konečným cílem je uzákonění tzv. manželství pro všechny. Už tato zkratka je zavádějící: manželství nikdy nebude pro všechny. To předkladatelé novely a jejich podporovatelé samozřejmě dobře vědí, ale v dnešním „klipovitém“ světě je takové zjednodušení „v kurzu“. Patrně podle Werichovy moudrosti „To je blbý, to se bude líbit!“
Ale jde o víc než jen o nepravdivou nálepku. Dokonce jde o víc než o popření smyslu slova manželství, tak jak mu rozumí český právní řád („Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“ - paragraf 655 zákona 89/2012) – koneckonců nevyhovující zákon lze demokratickou parlamentní většinou relativně snadno změnit; pokus o to právě v Poslanecké sněmovně probíhá. Že je to proti zdravému rozumu, přírodě, Bohu, principu pokračování lidského rodu? Na to se v politicky korektním světě ovládaném progresivistickou ideologií nehraje.
Na návrh, že navzdory tisícileté historické zkušenosti má být manželství také vztahem muž-muž/žena-žena lze pohlížet z pozice ateismu nebo z pozice duchovní (náboženské, biblické). Patřím k lidem z druhé skupiny, proto zde nebudu teoretizovat o tom, zda a proč ateistům vadí či nevadí to, co se kolem změny obsahu slova „manželství“ chystá. Něco takového mi jako „neateistovi“ nepřísluší.
Vyjádřit se ale musím k oné kampani z hlediska toho, co o manželství učí Bible – a co by tedy mělo být závazné pro všechny křesťany bez ohledu na denominaci. V Bibli najdeme bezpočet míst týkajících se manželství, setkáme se v ní s řadou příběhů ze starověkého života i s prorockými obrazy, s přikázáními, pokyny a popisy vztahů toho či onoho patriarchy, dokonce i s různými variantami ve vztazích (mnohoženství, levirátní sňatek, styk s otrokyněmi za účelem zplození potomka v případě bezdětné manželky, dokonce i případy, které nám nemusejí připadat „košer: intimní styk muž – snacha apod. - Bible skutečně nic nezamlčuje), ale nikdy, a to ani náznakem, se v Bibli nesetkáme s tím, že by byl homosexuální intimní styk hodnocen pozitivně, že manželství je také něčím jiným než jen vztahem muže a ženy/žen (ano, ve starověku byl i vztahem mezi mužem a ženami). To je v biblickém poselství neměnné a zcela zásadní: Stvořitel nemůže akceptovat něco, co je proti Jeho stvořitelskému řádu.
Máme tu tedy problém (v rámci vztahu našeho tématu a křesťanské víry). Změnit příslušný zákon demokratická většina v parlamentu může, je to svým způsobem až děsivě jednoduché, a s největší pravděpodobností k tomu i nás dříve či později dojde. Co však změnit nelze nikdy a nijak, žádnými proklamacemi o „porozumění, empatii a sounáležitosti“ (převzato z Výzvy požadující vyloučení Aliance pro rodinu z poradenských aktivit ve strukturách státu) či o tom, že Bůh je především láska a křesťanství náboženstvím milosrdenství a milování bližního svého. Boha nelze „donutit“, aby popřel sám sebe, Boží láska nerovná se láska k hříchu, Ježíš se v případu ženy přistižené při cizoložství nepostavil nijak jinak než slovy: Ani já tě neodsuzuji. Jdi – a nehřeš více.
Křesťané respektující s posvátnou úctou Boží Slovo budou mít po případném přijetí příslušné novely týkající se „manželství pro všechny“ problém. Světská moc stanoví v zákoně, který jsme všichni (tedy i my, křesťané) povinni respektovat, jedno; Bible stanoví pravý opak. V této věci nelze „sedět na dvou židlích“. Kdybych to chtěl dovést až do krajnosti, zeptal bych se, jestli si představitelé státní moci uvědomují, že tak drastickou degradací obsahu pojmu manželství přinutí jinou menšinu ve společnosti (křesťany respektující učení Bible) být v této věci vůči demokratické vrchnosti neloajální a vůči „manželství pro všechny“ se vymezit jednoznačně negativně, třebaže půjde o zákonnou normu. Protože Bible učí, co je pro křesťany v podobných dilematických situacích závazné. V páté kapitole Skutků apoštolských čteme: „Petr a apoštolové odpověděli: Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“
Dozvídáme se, že přijetím zákona o legalizaci stejnopohlavního manželství vyjde stát vstříc nároku jedné menšiny, aniž by to bylo na újmu komukoliv dalšímu. Není to tak docela pravda – a bylo by fér to říci. Kde mají Bibli respektující křesťané záruku, až bude ona norma přijata a oni ji z důvodu svědomí odmítnou a budou se v tomto smyslu veřejně vyjadřovat a v praxi chovat, že je nečekají soudní postihy či vyhazovy ze škol a firem, jak jsme toho dnes svědky v řadě zemí svobodného světa (Finsko, Spojené království, Irsko)? Dnes se může tato moje obava jevit jako přehnaná. Ale zítra? Pozítří? (Finská exministryně Päivi Räsänenová také před léty nepomyslela na to, že když bude v médiích svobodně mluvit o tom, co učí o homosexualitě Bible, čeká ji obžaloba a soud.)
