Článek
Co spáchala? Ve veřejném prostoru – na tehdejším Twitteru, v jednom rozhlasovém pořadu a také v brožuře, kterou napsala pro vnitřní potřebu své církve, evangelické luterské – hájila biblický názor, že homosexuální intimní aktivity jsou hanebnost a hřích. Kvůli tomu ji finský stát v roce 2019 obžaloval. Z podněcování proti skupině obyvatel (homosexuálům).
Následovaly dva soudní procesy. V lednu a únoru 2022 stanula – spolu s luterským biskupem Pohjolou, který zmíněnou brožuru vydal - před soudem první instance; v srpnu a září 2023 proběhlo odvolací stání. Verdikt v obou případech zněl: ona i biskup Pohjola jsou nevinní. Ačkoli byli dvakrát osvobozeni, státní zástupkyně se odvolala k Nejvyššímu soudu. Termín dosud nebyl stanoven.
„On Finsko někdo okupuje?“
V neděli 11. srpna 2024 zveřejnil on-line časopis Public Discourse článek P. Räsänenové nazvaný „Tried for a Tweet“. V něm shrnuje svoji dosavadní pětiletou anabázi ženy – křesťanky, která je souzená za to, že ve svobodné zemi svobodně vyjádřila to, co je nedílnou součástí její víry založené na učení Bible. Zmíněný časopis je součástí serveru Witherspoonova institutu, konzervativního think tanku sídlícího v Princetonu v americkém státě New Jersey.
Autorka začíná konstatováním, že je devětadvacet let parlamentní poslankyní a za tu dobu byla svědkem dramatických změn v hodnotovém systému moderní finské společnosti. Od ochrany života a obrany manželství se Finové posunuli dostali ke změnám, které mají pro všechny dalekosáhlé důsledky. Atmosféra vůči křesťanství je každým dnem víc a víc nepřátelská. Ilustruje to na své zkušenosti: „Ještě před deseti lety bych si nedokázala představit, že budu předvolána před Nejvyšší soud, abych hájila své náboženské přesvědčení.“
„On Finsko někdo okupuje?“ Tak se v červnu 2019 ptal její šestiletý vnuk, když ve městě Riihimäki, kde žijí, spatřil obří duhovou vlajku, největší, jakou kdy oba viděli. V té době většinová církev ve Finsku, evangelická luterská, vyjádřila oficiální podporu homosexuální akci známé jako „Helsinki Pride“, což mnohé věřící, včetně jí samotné, zklamalo a šokovalo.
Luterská církev tak zaujala postoj, který je v rozporu s jejím vlastním učením, že Bůh ustanovil manželství jako vztah jednoho muže a jedné ženy. Räsänenová vysvětluje: „Pokud je autorita Božího slova podkopána, nejde jen o otázku manželství nebo pohlaví. Jde o mnohem víc: o cestu ke spáse a věčnému životu.“ Dodává, že každý člověk, včetně členů LGBT+ komunity, má právo slyšet Boží Slovo v celé jeho pravdě. Přiznává, že krátce uvažovala o odchodu z luterské církve, ale nakonec usoudila, že bude lepší, když zůstane na palubě a pokusí se probudit ty, kdo duchovně usnuli. Vyskočit z potápějící se lodi by správné nebylo.
To byl také důvod, proč v onom roce 2019 zveřejnila na svém Twitteru příspěvek, který byl určen vedení luterské církve. Nechtěla víc než využít základní právo na svobodu slova a veřejně se zeptat, jak představení církve dali do souladu svou aktivitu ve prospěch „Helsinki Pride“ s biblickým učením. Hlavním obsahem jejího tweetu byla fotografie čtyř biblických veršů, které jsou součástí 1. dopisu apoštola Pavla, nezpochybnitelné autority prvotní křesťanské církve, sboru v Římě. V této pasáži, konkrétně jde o verše 24 až 27 z 1. kapitoly onoho dopisu, apoštol učí, že homosexuální intimní vztahy jsou hříšné.
Zde nabízím znění zmíněných veršů podle českého ekumenického překladu:
„Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“
Následovalo ne jedno, ale několik trestních oznámení, která vyústila v 18měsíční policejní vyšetřování zahrnující 13 hodin výslechů. P. Räsänenová připomíná paradox. Jako bývalé ministryni vnitra a stále sloužící poslankyni jí připadalo neskutečné, že zatímco před pár lety jako ministryně policii řídila, nyní seděla na policii u výslechu a před ní ležela na stole Bible.
Otázky vyšetřovatelů se bez jakéhokoli ostychu týkaly Bible a jejího výkladu. Policisté se ptali, jaké je poselství dopisu Římanům a jeho první kapitoly, co má P. Räsänenová na mysli, když používá slova hřích a hanba. Na sociálních sítích se šířil vtip: Räsänenová se opět věnuje studiu Bible - na policejní stanici. Vyšetřovatelé jí navrhli, jestli by byla ochotná do dvou týdnů své písemné vyjádření na Twitteru smazat. Odmítla. Hodlá zůstat věrná své víře v učení Bible, a to bez ohledu na následky. „Nebudu se omlouvat za to, co učil apoštol Pavel.“ Takový byl její postoj.
Po vyšetřování byla obviněna z trestného činu podněcování proti skupině osob, kterého se měla dopustit hned třikrát. Kromě zmíněného vyjádření na Twitteru šlo o obsah brožury, kterou pod názvem „Jako muže a ženu je stvořil“ napsala pro svou církev v roce 2004, a také o to, že v jednom rozhlasovém pořadu v roce 2019 obhajovala biblické učení týkající se homosexuálních praktik.
Autorka připomíná, že trestem za její provinění, byla-li by uznána vinnou, je odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest. Dodává, že ve finském trestním zákoníku spadá tato věc do kapitoly „Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti“, přičemž do jisté míry sebekriticky dodává, že když byla před léty legislativa o nenávistných projevech v parlamentu jednomyslně schválena, byla už poslankyní: „Mohu říci, že nebezpeční v podobě dvojznačnosti této normy si nikdo nebyl vědom.“ Ona sama to už dnes vidí naprosto jasně. Nejednoznačný zákon zakazující „nenávistné projevy“, který umožňuje uvěznit člověka za to, že se na sociálních sítích vyjadřuje o své víře, je špatný zákon. Jako největší nebezpečí vnímá hrozbu celospolečenské cenzury se zdrcujícím vlivem na svobodu slova a vyznání. Je přesvědčena, že její odsouzení by otevřelo stavidla pro široký zákaz náboženských i jiných názorů a vytvořil prostor pro hrozbu moderní varianty někdejšího pálení knih.
V další části svého článku seznámila P. Räsänenová čtenáře s tím, co už víme. Že za uplynulých pět let prošla dvěma soudními řízeními - nejprve u soudu distriktního, pak odvolacího. V obou byla jednomyslně zproštěna viny (a také biskup Pohjola – LS). Nicméně obžaloba (státní zástupkyně) se v rozporu se zdravým rozumem znovu odvolala a čeká ji tedy další proces před Nejvyšším soudem. P. Räsänenová připomněla, že u distriktního soudu státní zástupkyně nejprve tvrdila, že proces nebude něčím jako inkvizicí týkající se Bible. Navzdory tomuto ujištění se pak zaměřila na základní nauku křesťanství – učení evangelia. Argumentovala tím, že názory obžalované se v podstatě rovnají doktríně „hříšníka milujeme, ale hřích nenávidíme“. Něco takového vyhodnotila jako urážlivé a hanobící, neboť podle jejího výkladu nelze od sebe oddělit identitu osoby a její jednání. Jinými slovy, pokud odsuzujete čin, odsuzujete také lidskou bytost a považujete ji za méněcennou.
P. Räsänenová takovýto výklad zásadně odmítá. Je podle ní v rozporu jak s křesťanským pohledem na člověka, tak se zdravým rozumem; v rozporu s žitou realitou i pravdou evangelia je teze, že nelze rozlišovat mezi skutky jednotlivce a podstatou jeho identity. Argumentovala tím, že když při výchově svých dětí kvůli jejich nesprávnému jednání uplatňujeme disciplínu, neznamená to, že je nemilujeme. Dále uvedla, že Bůh stvořil všechny lidské bytosti ke svému obrazu a všichni máme stejnou hodnotu, ale všichni jsme také hříšníci. Hřích nesnižuje naši důstojnost; existuje teologický koncept, který popisuje vztah mezi Bohem a člověkem, přičemž Bůh je tím, kdo určuje, co je hřích. Jádrem křesťanství je víra, že Bůh tak miloval všechny lidi, že dal svého jediného syna, aby zemřel na kříži a vytrpěl trest, který jsme měli kvůli svému hříchu podstoupit my.
P. Räsanenová současně hájila u soudu další princip založený na učení Bible, že manželství je svazek mezi mužem a ženou a že praktikování homosexuality je proti Boží vůli. Kategoricky popřela, že by její uvažování a publikační činnost byla nenávistným projevem, hanobením nebo pomlouváním menšin. Biblické učení o manželství a sexualitě nepochází z nenávisti, ale z lásky. Bůh si přeje, aby všichni lidé přišli ke spasení a žili způsobem, který Ho ctí a je v souladu s Jeho plánem. Hlásat tuto pravdu není projevem nenávisti, ale lásky. V rozporu s tím obžaloba uvedla, že každý sice může věřit čemu chce, ale svoboda slova by měla být omezena s ohledem na vnější projevy víry.
K tomu autorka uvedla, že se stejným druhem omezeného chápání náboženské svobody se setkala, když jako členka vlády hovořila s čínským (ČLR) ministrem majícím v kompetenci církevní záležitosti. Také on zastával názor, že v ČLR můžete věřit čemu chcete, ale míru svobody vaší víry je nutné omezit, pakliže by zvyšovala napětí ve společnosti. (Při čtení této pasáže jsem si vzpomněl na exprezidenta Miloše Zemana a jeho větu, že se do ČLR jezdí učit, jak stabilizovat společnost. Teprve nyní jsem to správě pochopil: společnost lze stabilizovat omezením míry svobody občanů - LS.) P. Räsänenová má na tento čínský model svůj názor: i když se může zdát, že takové restrikce zvyšují sociální soudržnost a podporují mír, ve skutečnosti dusí individuální svobody a vytvářejí kulturní autoritářství.
Žaloba: Räsänenovou odsoudit, Bible ponechat
V průběhu kauzy bylo žalobou veřejně sděleno, že pokud by byla P. Räsänenová odsouzena, neznamená to, že by měly být Bible „odstraněny z knihoven“. Princip je následující. „Můžete se odvolávat na Bibli, Korán nebo třeba Mein Kampf, protože diskutovat o historických textech zakázáno není. Podstatné je, jestli s tím, co píší, souhlasíte.“ To ale představuje pro P. Räsänenovou zásadní problém. Říká: „Pro nás, křesťany, je Bible Božím Slovem. Musíme mít právo nejen o Bibli mluvit, ale také s ní souhlasit a v souladu s tím vyznávat svou víru veřejně. Náboženská svoboda není něco, co lze omezit pouze na náš privátní život. Možnost veřejně vyznávat svou víru patří mezi mezinárodně garantovaná lidská práva*/; pokud nemáme v tomto světě svobodu fungovat otevřeně jako křesťané, není vůbec možné mluvit o tom, že žijeme ve svobodné společnosti.“
(*/ Článek č. 18 Všeobecné deklarace lidských práv říká: „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo v soukromí, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováním obřadů“ – LS.)
V závěru svého článku P. Räsänenová uvedla, že ačkoli všech šest soudců obou dosavadní tribunálů (první a odvolací instance) neshledalo v jejích textech nic nezákonného, čeká ji další boj za svobodu slova a svobodu náboženství před finským Nejvyšším soudem. Podle ní má tato kauza obrovský, precedenční význam: týká se svobody projevu, zejména ve věcech víry. Její podstatou je otázka, jestli bude lidem dovoleno sdílet učení Bible a veřejně s tímto učením souhlasit. Je přesvědčena, že kriminalizace náboženského vyjádření prostřednictvím legislativy o „nenávistných projevech“ omezuje veřejnou debatu a představuje pro demokratický systém vážnou hrozbu.
Netají se tím, že dosavadní průběh procesu byl vzhledem ke své délce náročný a vyčerpávající, nicméně ona zůstává pevně věřící a klidná – jistá vědomím, je její postoje mají kořeny v pravdě a její obrana je založena na principech mezinárodně platných lidských práv. Ujišťuje, že bude-li to nutné, je připravena bránit svobodu projevu a náboženského vyznání před Evropským soudem pro lidská práva.
Shrnutí
Bez ohledu na to, jaký postoj k homosexuálním intimním aktivitám zaujímá každý z nás, měli bychom věnovat pozornost jejímu hodnocení vlastní kauzy z obecnějšího hlediska. P. Räsänenová má za to, že už samotný proces, i bez jejího odsouzení, má na společnost mrazivý účinek. Obvinění, výslechy a posléze soudy – to vše má za následek, že se občané bojí vyjádřit své přesvědčení. Kromě toho: rostoucí nepřátelství vůči křesťanům vedlo k marginalizaci klasického biblického učení v širší kultuře. Ideologický dopad extrémních protikřesťanských programů vzrostl jak v sekulární kultuře, tak v samotné církvi. To má neblahý vliv na lidi, kteří tyto (progresivistické - LS) agendy odmítají – ve smyslu omezení jejich svobody slova. A co je nejhorší, cílem je ideologická totalita, v níž jako politicky korektní je považován pouze jeden způsob uvažování o lidských vztazích. Většina občanů ví, že tato modernistická ideologie se nezakládá na realitě, ale prostor pro jejich mínění se stále zmenšuje. „Čím víc budeme mlčet o učení Bible týkajícího se obtížných otázek naší doby, tím energičtější a kompletnější bude odmítání biblické pravdy,“ soudí P. Räsänenová. Od ženy s tak neuvěřitelnou zkušeností v boji za svobodu slova a náboženské víry to nelze chápat jinak, než jako upřímně míněnou výzvu všem křesťanům.
Volně zpracováno podle článku „Tried to a Tweet“, odkaz:
Shrnutí kauzy P. Räsänenové na webu ADF International, odkaz:
