Článek
Ta zpráva říká, že biskup Angaelos, který stojí v čele londýnské diecéze Koptské ortodoxní církve (jedno z mnoha zahraničních biskupství této církve, jejíž duchovní centrum je v Egyptě), žádá o vyjasnění otázky, jaká budoucnost zmíněný klášter čeká. Z takto formulované otázky lze vyčíst jisté obavy, že snad tomuto svatostánku něco nedobrého hrozí. Je tomu tak?
Než si tuto záležitost objasníme, zastavím se u jednoho zdánlivého detailu. Klášter není součástí koptské církve, ale Sinajské církve, která je autonomním společenstvím v rámci Řecké ortodoxní církve. Zajímá-li se o osud kláštera vysoký duchovní jiné denominace (koptský biskup), mohlo by se zdát, že jde o něco vážného. Obecně platí, že když hrozí nějaké nebezpečí, ať už samotným křesťanům nebo jejich svatostánkům, je na místě solidarita napříč konfesemi.
Biskup Angaelos opírá své obavy o rozhodnutí egyptského soudu v Ismáílíji z letošního 28. května. Ten vydal verdikt v letitém sporu o vlastnictví mezi klášterem a egyptským státem, zde guvernorátem Jižní Sinaj. Ačkoli se klášter pokusil už v roce 2012 o soudní registraci svých pozemků (o nichž má za to, že mu náleží, přičemž disponuje dokumenty o vlastnictví ještě z osmanským dob; připomeňme že klášter byl zřízen z iniciativy byzantského císaře v 6. století), nebylo mu vyhověno. Před čtyřmi lety požádal Egyptský ústřední geodetický úřad o registraci pozemků kláštera jako vládního majetku (státní půdy) – a soud mu nyní vyhověl. Rozsudek vyvolal nemalé znepokojení. Nejen londýnského biskupa koptské církve, ale jak v klášteře samotném, tak ve vedení Řecké ortodoxní církve. Její hlava, aténský arcibiskup Ieronym II. reagoval velice ostře. Podle jeho vyjádření došlo k „násilnému porušení lidských a náboženských práv“, přičemž verdikt interpretoval tak, že „majetek kláštera je zabavován a konfiskován a tento duchovní maják pravoslaví a helénismu nyní čelí otázce skutečného přežití“. Olej do ohně neporozumění přilily informace, že mniši budou vystěhování a klášter se změní na muzeum, tedy turistickou atrakci. Toto na první poslech přehnané tvrzení nepostrádá logický základ. V současné době finišuje v lokalitě vládní rozvojová iniciativa Great Transfiguration Project (Projekt velké proměny), jejímž cílem je transformovat oblast kláštera a okolí na mezinárodní centrum duchovní, ekologické a terapeutické turistiky.
Zde malá odbočka. Zvěsti o tom, že klášter má být úřady evakuován se objevily už loni koncem října. Guvernér Jižního Sinaje Chálid Mubarak tehdy něco takového důrazně popřel a naopak zdůraznil zájem provincie na co nejlepší spolupráci mezi jeho úřadem a vedením kláštera.
To ale neznamená, že by ismáílíjský verdikt nevyvolal nejen Řecké pravoslavné církvi, jak již zmíněno, ale i v řecké vládě vážné obavy. Bylo na egyptské straně, aby je rozptýlila. Stalo se tak z místa nejvyššího. Prezident Sisi v pátek 30. května telefonicky ujistil řeckého premiéra Mitsotakise, že Egypt se zavázal k zachování „jedinečného náboženského statusu kláštera“. Soudní rozhodnutí z Isnmáílíje tento postoj prý jen posílilo. K žádnému zásahu do posvátného postavení kláštera podle prezidenta nedojde. Zprávy připomínají, že ačkoli vlastnictví této lokality patří dle verdiktu justice státu jako jeho veřejný majetek, soud současně garantoval věřícím právo na užívání klášterního komplexu včetně přilehlých archeologických náboženských nalezišť. Žádné stěhování mnichů v rámci Projektu velké proměny nehrozí. Podle egyptských úřadů je projekt zaměřen na rozvoj přilehlého stejnojmenného města, včetně rekonstrukce letiště, nikoli vlastního kláštera.
Co tedy? Mnoho povyku pro nic? Ne tak docela. Nebyla-li vlastnická práva na křesťanský klášter a okolí přiznána klášteru samotnému, ale egyptskému státu, pak bude záležet pouze na jeho dobré vůli, jak s klášterem naloží. Obavy křesťanů nejsou tedy nepochopitelné. Obzvláště s ohledem na to, co uvádí článek 2 egyptské ústavy: „Islám je státním náboženstvím (a arabština je oficiálním jazykem). Principy islámské šaríe jsou hlavním zdrojem legislativy.“ Při vší úctě: být mnichem na tomto starobylém místě, usínal bych klidněji, kdyby soud rozhodl ve prospěch naší, Sinajské ortodoxní církve.
Podklady:
