Článek
Přiznám se: měl jsem jiný plán. Totální relax. Zůstat zcela off-line, zcela oproštěn od zpravodajství, naprosto si vyčistit hlavu a nechat na sebe působit slunce, moře, svět korálů a azurové nebe - a věnovat se odpočinku pod slunečníkem na pláži a po večeři na hotelu. Jenomže: člověk míní a teroristé mění.
Zpět do reality. Informace o tom, co se 30. září stalo na lince FZ1073 společnosti Flydubai, jejíž Boeing 737 MAX 8 směřoval z Dubaje do Tel Avivu, ale byl nucen nouzově přistát v saúdském Tabúku, byly zprvu kusé, přesto jsem se ani já nevyhnul základní otázce, jak se něco takového mohlo stát. A je vůbec možné, když si teroristická zrůda v uniformě pilota usmyslí, že udělá něco na způsob 11. září, takovému šílenému činu zabránit? Možné to není, pakliže je o počin sólisty „bez minulosti“, tj. když nápad chová ve své hlavě pouze on sám a jednoho dne se ho v kabině letadla ve výšce 34 tisíc stop rozhodne uskutečnit. Provede něco, s čím nikdo nepočítá. Fyzicky napadne v kokpitu kolegu – a pak už je to kdo s koho.
To ale není případ, který je tématem tohoto článku. V tom smyslu, že útočník, ománský Arab Hamam al Hammami, měl za sebou „islamistickou radikalizační stopu“. Jak píše server americké televize ABC, společnost Oman Air mu před časem pozastavila oprávnění létat, protože jeho názorovou radikalizaci považovala za bezpečnostní riziko. To se nyní plně potvrdilo. V tom, co následovalo, spatřuji zásadní systémovou chybu. Ten člověk měl figurovat v (bohužel zjevně neexistující) mezinárodní databázi osob nezaměstnatelných jako piloti kdekoli na světě. Pak by se nemohlo stát, že by ho jako kopilota přijala společnost Flydubai, nota bene na lince do Izraele! Nebýt hrdinství indického kapitána letadla Smita Machchhara a šesti odvážných a duchapřítomných Izraelců, mohli jsme být svědky jedné ze dvou děsivých tragédií. Buď obdoby 11. září (hovoří se o nárazu letadla do některé z telavivských věží Azrieli Centra, případně do budovy Ben Gurionova letiště), anebo, což je pravděpodobnější, nouzového sestřelení letadla, z něhož by se stal vražedný nástroj. Být postaven před povinnost takto rozhodnout, je noční můrou každého politika, který to má ve své kompetenci, třebaže z hlediska bezpečnostních protokolů jde o zcela legitimní krok. Přesto není těžké si představit celosvětovou propagandistickou protiizraelskou hysterii, která by následovala, kdyby k tomu došlo, ačkoli dnes po přiznání al Hammamiho víme, že by se jednalo o zásah zcela oprávněný a nezbytný, jakkoli lidsky tragický.
O to víc vynikne hrdinství, odhodlání a akceschopnost šesti Izraelců na palubě - Janiva Hajuna, manželů Manesových, Asafa Radžuana, dr. Šoty Musajeva a Ora Bardilova -, kteří se v kritickém okamžiku letu zachovali tak, že zabránili děsivé katastrofě. Ve čtvrtek 8. října obdrželi nejvyšší izraelské civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili za statečnost. Dodatečně bude takto oceněn i kapitán letadla Smit Machchhar, toho času hospitalizovaný v Emirátech. Mezitím bylo oznámeno, že bude vyznamenán také ve své rodné Indii. Isaac Herzog v závěru své řeči v Domě prezidenta na adresu oceněných řekl: „Jménem Státu Izrael, jménem cestujících letu Flydubai 1073, jimž jste zachránili životy, a jménem všech, kteří věří v sílu vzájemné odpovědnosti, vám vzdávám hold.
Za vaši odvahu. Za vaši vynalézavost. Za vaše odhodlání. A za něco tak prostého, tak lidského a tak hluboce izraelského: když jste se museli rozhodnout, rozhodli jste se pro život.“ Připomněl tím základní pravdu, částí dnešního zvráceného světa záměrně přehlíženou. Židé, a v tom příběhu spolu s nimi i indický kapitán – hinduista, vyznávají kult života, zatímco arabští teroristé kult přesně opačný, zvrácený kult smrti.
Hrůzně vypadající incident se zázračně šťastným koncem zahrnuje celou řadu aspektů, včetně podstatného „detailu“. Nejednalo se o izraelskou, ale zahraniční, v tomto případě emirátskou leteckou společnost. Proč to připomínám? Jak 7. října 2026 napsala na serveru Times of Israel Šaron Wrobelová, Izrael, který je již po desetiletí terčem teroristických plánů zaměřených na leteckou dopravu, si vybudoval pověst země s jedním z nejpřísnějších systémů zabezpečení civilní letecké dopravy na světě – od kontroly zavazadel po prověřování cestujících a posádek. Tento bezpečnostní systém je primárně zaměřen na izraelské letecké společnosti a na lety odlétající z Izraele, zatímco, podle Wrobelové, izraelské úřady neuplatňují stejně přísný dohled na příchozí lety provozované zahraničními dopravci. „Tato mezera v bezpečnostních postupech se naplno ukázala při teroristickém útoku ve vzduchu minulý týden,“ dovozuje redaktorka, „kdy ománský kopilot společnosti Flydubai napadl kapitána a pokusil se o zřícení letadla plného Izraelců, které mířilo do Tel Avivu.“ Problém je ale mnohem širší. Autorka cituje odborníka na leteckou dopravu Josepha Fischera: „Incident na letu Flydubai FZ1073 je jen špičkou ledovce a odhaluje síť, která má více děr než vláken.“ Týká se především systému ACMI zvaného wet lease. Ten funguje tak, že pokud izraelská letecká společnost potřebuje v letní sezoně více letadel, pronajme si od zahraničního dopravce nejen letadlo; dopravce zajistí také piloty, palivo, údržbu a další sjednané služby. V praxi si cestující koupí letenku u izraelské společnosti, ale let ve skutečnosti provozuje zahraniční dopravce. V normálně fungujícím světě by na tom až tak nesešlo, ale pokud jde o Izrael a Izraelce, hraje naprosto klíčovou roli bezpečnostní aspekt věci. Problém je v tom, že na letadla zahraničních dopravců, která si izraelské letecké společnosti pronajímají i s posádkou v režimu ACMI, se podle Wrobelové nevztahují zpřísněná bezpečnostní opatření (nad rámec obvyklých), která izraelská bezpečnostní služba Šin Bet vyžaduje pro izraelské komerční lety. Ta zahrnují například ozbrojené bezpečnostní pracovníky na palubě (letečtí maršálové), protiraketové systémy, zvláštní kontroly cestujících a zavazadel a přítomnost izraelského bezpečnostního personálu na zahraničních letištích.
Jeden příklad ze dne incidentu. Cestující jménem Ben letěl 30. září s rodinou z Mnichova do Izraele. „Za rezervaci a letenku jsme zaplatili nadstandardní cenu, protože šlo o let společnosti El Al (izraelský vlajkový dopravce), ale byli jsme velmi rozčarovaní, když jsme zjistili, že letíme letadlem bulharské charterové společnosti Electra,“ vzpomíná. Ačkoli na palubě byl zástupce společnosti El Al „připravený odpovídat na otázky“, realita byla podle Bena taková, že „pilot nebyl pilotem El Al, protože k cestujícím mluvil pouze anglicky a měl výrazný východoevropský přízvuk, také posádka byla zahraniční a vše působilo jako let s nízkonákladovou leteckou společností“. Vzhledem k současné bezpečnostní situaci považuje Ben něco takového za zcela nepřijatelné. Nám se to může jevit až paranoidně, ale Izraelcům se vzhledem k jejích zkušenostem, včetně toho posledního, není co divit.
Poučení z popsaného incidentu definoval Arik Arad, odborník na kybernetickou bezpečnost v letecké dopravě. Jeho vyjádření: „Izrael musí jako stát tento problém neprodleně řešit a provádět vlastní důkladné bezpečnostní prověrky. Ty by se měly týkat jak zahraničních leteckých společností, které izraelským dopravcům pronajímají letadla, tak zahraničních členů posádek. Je třeba se ujistit, že nepředstavují pro Izrael žádnou potenciální hrozbu, protože incident, k němuž došlo na palubě letadla Flydubai, se může zítra opakovat.“ To nezní příliš optimisticky, ale taková je realita. Absurdní je, že Hammam al Hammami bezpečnostní hrozbou byl, a přesto seděl na sedadle druhého pilota při letu do Izraele. Šlo o obludnou systémovou chybu. Zabránila by jí funkční mezinárodní databáze osob považovaných za bezpečnostní hrozbu, jakou byl naštěstí zpacifikovaný terorista na lince FZ1073?
