Článek
Výsledek je tragický: tři mrtví poddůstojníci izraelské armády (IDF). K události se v pátek 9. června vrátil v listu The Jerusalem Post jeho starší redaktor a politický analytik Herb Keinon. Z článku „Egyptian terror attack on IDF highlights problems with Cairo's army“ (ZDE) vybírám několik podstatných myšlenek.
Keinon píše, že událost zanechala mnoho otázek, které je zapotřebí zodpovědět, a to na obou stranách. V případě Izraele jde o otázky primárně operativní. Jak je možné, že egyptský pohraničník mohl nepozorovaně proniknout do Izraele jednou z bran v hraničním plotu, která nebyla řádně zabezpečena? Proč trvalo tak dlouho (několik hodin - LS), než někdo zjistil, že byli zabiti dva vojáci IDF, když rádiový kontakt velitelství s hlídkami má probíhat každou hodinu? Jak to, že vetřelec zůstal na izraelském území takovou dobu neodhalen? A jak se stalo, že pronásledování teroristy vedlo k smrti dalšího vojáka IDF?
Zde bych rád přidal další otazník, kterého se H. Keinon nedotkl, ale v Izraeli vyvolal velkou politickou kontroverzi. Jaký vliv na průběh této tragické události měla skutečnost, že na osamělém strážním stanovišti sloužila ve dvanáctihodinové směně mladá smíšená dvojice (atraktivní devatenáctiletá desátnice Ben Nunová - a o rok starší seržant Iluz)? Aktualizace z 10. června: Po vnitroarmádní debatě týkající se délky směn budou tyto zkráceny na osm hodin. (Viz ZDE)
Také egyptské straně je možné adresovat řadu otázek. Mezi nimi: Pohraničník si prý na sociálních sítích stěžoval na službu na hranici. Proč tomu nebyla věnována náležitá pozornost? Je tu ale cosi mnohem závažnějšího. Naznačuje tento incident, že do egyptských bezpečnostních sil pronikli skrytí islamisté? (Připomenu: vetřelec byl nejen ozbrojen, ale také vybaven Koránem.) Jinak formulováno (srovnej titulek Keinonova článku): Má Káhira problémy s vlastní armádou?
Herb Keinon, stejně jako jiní autoři před ním, neopomněl zdůraznit klíčový aspekt věci. Dobré vztahy mezi Egyptem a Izraelem jsou z řady bezpečnostních a ekonomických důvodů mimořádně důležité. Také proto, že oběma stranám umožňují soustředit zdroje a energii na něco jiného než na přípravu dalšího vzájemného válčení. Kromě toho sehrál Egypt po stažení Izraele z Pásma Gazy (2005) konstruktivní roli prostředníka mezi Izraelem a Hamasem; jeho angažmá vedlo opakovaně k vyhlášení příměří. Chvályhodné.
Autor věnuje další část svého textu vyjádření osoby nanejvýš povolané, bývalého izraelského velvyslance v Káhiře Jicchaka Levanona. V egyptské metropoli sloužil v letech 2009 až 2011 (prosinec); zažil tedy egyptskou První revoluci 2011 a také brutální útok zfanatizovaného davu proti izraelskému zastupitelskému úřadu, jehož část byla vypleněna. (Ano, tzv. arabské jaro mělo i své hodně temné stránky.) Velvyslanec říká, že tragický incident u hranic vrhá jisté světlo jednak na aktuální izraelsko-egyptské vztahy, jednak na to, co se děje uvnitř egyptské armády.
Stávající bilaterální vztahy hodnotí J. Levanon pozitivně. Skutečnost, že izraelský ministr obrany Gallant a jeho egyptský protějšek Zaki spolu hovořili (telefonicky) ještě týž den po incidentu a obě strany souhlasily se spoluprací při vyšetřování svědčí o tom, že komunikační kanály jsou otevřené a dobře fungují. Potvrzením toho byl i úterní (6. 6.) telefonický rozhovor mezi premiérem Netanjahuem a prezidentem Sisim. Byť panu velvyslanci neunikl jeden „drobný“ rozdíl. Podle oficiálního izraelského komuniké vyjádřil prezident Sisi Izraeli soustrast; v egyptském oficiálním prohlášení se nic takového nedočteme (viz ZDE).
Levanon si je jist, že je ve vlastním zájmu Egypťanů, aby byla tato záležitost řádně vyšetřena. „Něco takového, kdy pohraničník jednající promyšleným způsobem a vybavený Koránem překročí hranici a zabije tři vojáky, nemůže projít jen tak, jako by se nic nestalo.“ Incident musí podle něj egyptskou armádu velmi znepokojovat, protože nemůže ignorovat vlastní historii. Byli to islamisté, kdo infiltroval do ozbrojených sil - a v roce 1981 zavraždili prezidenta Anwara Sadata.
Bez povšimnutí nelze nechat ani původní prohlášení egyptské strany, které mnoho lidí v Izraeli rozlítilo. Uvádělo, že onen policista byl zabit poté, co překročil hranici při pronásledování pašeráků drog. J. Levanon k tomu řekl, že to byl falešný příběh, od něhož bylo později upuštěno, když Egypťané uznali, že šlo o pohraničního policistu, z něhož se vyklubal „ničemník“. Původní verze byla pokusem „zachránit si tvář“ – egyptská armáda nechtěla připustit, že má ve svých řadách takováto individua. Navíc zůstává velvyslanec skeptický: „Mám obavy, že Egypťané nebudou chtít otevřít Pandořinu skříňku ohledně toho, do jaké míry pronikli do jejich armády islamisté.“
Ambasador dále připomněl, že politikou prezidenta Sisiho je eliminace vlivu Muslimského bratrstva a Islámského džihádu a vyjádřil údiv na tím, že Egypťané najednou nechtějí odhalit islamisty uvnitř armády. Přitom je důležité, aby věděli, jestli vražedný čin na hranicích spáchal jednotlivec, anebo zda existují další lidé podobného zaměření tajně rozmístění v celé armádě. Tyto znalosti jsou ale důležité i pro Izrael.
Levanon vysvětluje proč. Zhruba před deseti lety – po opakovaných útocích sinajských teroristů na Izrael a na základě důkazů, že na poloostrově operuje Islámský stát – souhlasila vláda v Jeruzalémě s egyptskou žádostí, aby na Sinaji mohlo působit víc příslušníků její armády. Tento počet je podle mírové smlouvy mezi oběma státy (1979) striktně omezen; pokud chce Egypt své armádní síly na Sinaji posílit, neobejde se to bez izraelského souhlasu. Podle velvyslance prezident Sisi asi před půldruhým rokem uvedl, že jeho země má na Sinaji asi 25 tisíc vojáků, z toho je nemalá část rozmístěna podél hranic. Levanon říká: „Podívejte, pětadvacet tisíc vojáků v naší blízkosti je značné množství a egyptská armáda musí kontrolovat, co se v jejích řadách děje.“
V článku Herba Keinona je citován také Eran Lerman, bývalý zástupce šéfa izraelské Národní bezpečnostní rady a současný viceprezident Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost. Také on je přesvědčen, že základní předpoklady, na nichž je postaven vztah mezi Egyptem a Izraelem, nebudou tímto incidentem zpochybněny. Jde o rostoucí pocit společných zájmů ve východním Středomoří včetně spolupráce v oblasti energetiky.
Připomněl gentlemanské gesto prezidenta Sisiho, který v únoru 2022 na káhirské mezinárodní konferenci o ropě a plynu po vstupu do jednacího sálu se nejprve krátce pozdravil s účastníky, pak odložil mikrofon a přešel na protější stranu, aby osobně přivítal tehdejší izraelskou ministryni energetiky Karrine Elharrarovou (která je na vozíku). Video s tímto výjevem tehdy obletělo celý svět a bylo v Izraeli vysoce oceněno. Symbolizovalo mírné tání formálně „studeného míru“ mezi Káhirou a Jeruzalémem.
Lerman také uvedl, že ve veřejném prostoru v Egyptě je atmosféra vůči Izraeli méně jedovatá, než byla za Mubaraka. Ilustroval to na rozdílu v reakci na dva teroristické činy proti Izraelcům. V říjnu 1985 postřílel seržant egyptské armády Suleiman Khater na Sinaji sedm izraelských turistů: tři dospělé a čtyři děti ve věku 10 až 13 let (viz ZDE). K tragédii došlo na pobřeží Akabského zálivu, v lokalitě Ras Burqa severně od Nuweiby.
Šokující byla reakce nemalé části egyptské veřejnosti i opozičních politiků. Vrah byl oslavován jako „hrdina Sinaje“, opoziční tisk, který vraždícího seržanta glorifikoval, zamlčel, že mezi oběťmi byl jen jeden muž a většinu že tvořily děti a lhal o tom, že se jednalo o špiony, že Izraelci zhanobili egyptskou vlajku a že vojáka turisté napadli. Provládní tisk o teroru nereferoval. Vůdce Muslimského bratrstva Umar al Tilmisani se nechal slyšet, že kdyby každý muslim udělal to, co Suleiman Khater, Izrael by už neexistoval“. Mubarak učinil jen málo, aby těmto lžím učinil přítrž.
Je ale také pravda, že vrah byl vojenským soudem poslán na doživotí za mříže, přičemž krátce poté údajně spáchal sebevraždu. Egypt se v roce 1986 izraelským rodinám omluvil a finančně je odškodnil.
Naproti tomu zabiják tří izraelských vojáků v události z letošního 3. června v egyptském tisku zahrnován obdivem nebyl (výjimkou jsou některá vyjádření na sociálních sítích) a právě v tom spatřuje E. Lerman náznak pozitivního vývoje. Své vyjádření uzavřel podobně jako velvyslanec Levanon: Třebaže tento incident nevrhne stín na důležité izraelsko-egyptské vztahy, vrhá nepříznivé světlo na jisté konkrétní problémy, v první řadě na kvalitu egyptského bezpečnostního personálu na společné hranici.
Za sebe dodám: technické nedostatky na izraelské straně lze snadno napravit. Dá se ale totéž říci o otaznících, které vyvstaly po incidentu na egyptské straně? Je egyptská armáda dostatečně imunní proti infiltraci fanatiků z řad islamistů neštítících se krvavého teroru a dokáže tyto živly spolehlivě odhalit a eliminovat?
