Článek
Ačkoli mnoha českým čtenářům příběh, který je s lodí Altalena spojen, mnoho nebo nic neřekne, pro Izraelce má zásadní význam. Jde svým způsobem, v symbolické rovině, o obdobu bitvy u Lipan – o ilustraci bratrovražedného střetu, který dodnes žije v politické paměti národa. Je synonymem tragických důsledků rozdělené společnosti. Na časové ose nás vrací do června 1948. Nezávislý Izrael byl vyhlášen 14. května 1948 a zhruba o dva týdny později byla zformována jednotná armáda nového státu – IDF, Izraelské síly obrany. Vytvořeny měly být z dosud samostatně působících židovských formací Hagana a Palmach, Irgun a Lechi. Proces to ovšem byl nesnadný, bolestný a jak se v případě dění kolem lodi Altalena ukázalo, také krvavý.
Hrozba občanské války
Co se tenkrát stalo? Jen ve stručnosti. V čele Irgunu stál (pozdější premiér) Menachem Begin. Jeho skupina zorganizovala dovoz zbraní z Francie do Izraele, a to na lodi Altalena, kde se plavilo také několik set migrantů – židovských dobrovolníků. Cílem Irgunu bylo vyzbrojit jeho bojovníky, zatímco tehdejší premiér David Ben Gurion trval na tom, že zbraně a munice z lodě budou předány IDF. S tím Begin srozuměn nebyl; mezi oběma politiky panovaly hluboké názorové rozepře. Po připlutí lodě do oblasti severně od Tel Avivu (lokalita Kfar Vitkin) nastala zprvu patová situace, která poté, co šéf Irgunu odmítl splnit rozkaz, aby byl náklad předán IDF, vyústila v ozbrojený střet mezi armádou a Beginovou organizací. Altalena se přemístila k Tel Avivu. Tam krize vyvrcholila, když Ben Gurion nařídil na loď zaútočit; plavidlo bylo zničeno a větší část jejího nákladu znehodnocena (ve Kfar Vitkunu se podařilo vyložit asi 40 procent zbraní a munice). Navíc začala Altalena po zásahu hořet. Později byl vrak odtažen na moře a potopen. Za zmínku stojí, že velitelem jednotky na pobřeží, která na loď zaútočila, byl tehdy mladý důstojník Jicchak Rabin, také pozdější premiér. Během incidentu zahynulo 16 členů Irgunu a 3 vojáci IDF. Sotva zrozený stát, který hned po svém vzniku čelil agresi několika arabských armád, se ocitl na pokraji občanské války.
Proč k ní nedošlo? Na tom má zásluhu Menachem Begin. Vědom si toho, jak tragicky by se mohla situace vyvinout, zachoval se moudře: svým jednotkám nařídil, aby ustoupily a palbu neopětovaly. Později své rozhodnutí hodnotil slovy: „Mým největším úspěchem bylo, že jsem se nepomstil a nezpůsobil tak občanskou válku.“ Na to by jeho oponenti neměli zapomínat. Formace Irgunu pak byly později definitivně začleněny do IDF a zanikly.
K nalezení vraku Altaleny se téhož dne (24. 8.) vyjádřil také premiér Netanjahu. Protože v Izraeli je před volbami, mělo jeho vystoupení tomu odpovídající stylový ráz. Na telavivské promenádě natočil videoklip se Středozemním mořem za zády. V něm upozornil, že historický incident, který je nejvýraznějším případem vzájemného násilného konfliktu mezi Židy během Války za nezávislost 1948-1949, ukazuje, jak velkým nebezpečím je občanský konflikt. Odsoudil Ben Gurionovo rozhodnutí zaútočit na Altanelu, označil ho za tragické, protože „přiváželo našim bojovníkům ve Válce za nezávislost tolik potřebné zbraně. Místo toho, aby je nechali vyložit, muži z Hagany (hlavní složka formující se IDF) na pobřeží zahájili palbu. Bratři zabíjeli bratry,“ dodal. Připomněl, že Begin nařídil svým jednotkám zastavit boj, protože nechtěl občanskou válku. „Takové je poučení z Altaleny,“ podotkl. V rámci předvolební atmosféry slíbil: „Vyzvedneme Altalenu z hlubin moře, aby se stala hmatatelným symbolem pro naši generaci i generace, které přijdou.“ Ovšem podle odborníků bude něco takového mimořádně obtížné a nákladné, ne-li nemožné. Ale slibem nezarmoutíš. Kromě toho oslovil smířlivě své oponenty: „Jsme bratři. Ano, političtí rivalové, ale bratři. Tvoříme jeden národ, máme jednu budoucnost a jeden osud.“ Proto má v úmyslu vytvořit po říjnových volbách „širokou vládu národní jednoty“.
Výzva k jednotě
K události kolem Altaleny se vyslovil také Tuvia Book, spisovatel, pedagog, průvodce a vrchní praporčík IDF v záloze. I on vnímá tragický příběh jako zdroj poučení: „Izrael si musí místo rozdělení zvolit jednotu.“ Píše, že když před 78 lety Altalena vzplála, stál židovský národ na pokraji občanské války. „V dnešní rozdělené době, kdy se na obzoru rýsují další volby, je ozvěna tehdejších událostí naléhavou připomínkou, jak nebezpečné jsou vnitřní rozbroje a jak naléhavá je potřeby jednoty.“ Uvedl, že když loď přirazila ke břehu, rozporuplná interpretace její mise odhalila hluboké rozdělení uvnitř židovské komunity. Begin tvrdil, že zbraně přivezl pro své bojovníky, aby mohli bránit napadenou vlast, Ben Gurion ovšem v jeho aktivitě spatřoval pokus o převrat. Byl přesvědčen, a v tom má nárok na podporu, že izraelský stát potřebuje jednu centrálně řízenou armádu, žádné individuálně operující milice. (Jak je taková fragmentace ozbrojených aktérů neblahá, vidíme v řadě arabských zemí, příkladně v Libanonu.)
Tuvia Book uzavírá: “ Když se v roce 2026 zamýšlíme nad poučením z aféry Altalena, musíme uposlechnout výzvu k jednotě v zájmu společného cíle. V době politické nejistoty a společenských rozporů musíme nade vše ostatní položit blaho národa. Bez ohledu na svoji politickou příslušnost bychom se měli snažit překlenout rozdíly prostřednictvím lásky a vzájemného porozumění. S blížícími se volbami si připomeňme dědictví Altaleny a význam jednoty v dobách krize. Stejně jako se tváří v tvář hlubokému rozdělení tehdy podařilo zabránit občanské válce, musíme i my usilovat o uzdravení naší společnosti a podporovat ducha bratrství a vzájemného porozumění.“
Navzdory tomu, jak idealisticky to zní, je na místě otázka. Stane se memento vycházející z tragédie Altaleny inspirací pro současnou izraelskou politickou scénu, anebo se po povznášejících pocitech z nálezu vraku vrátí vše do starých kolejí? Odpověď dají příští týdny.
●
Volně s použitím zdrojů:
