Článek
Abych ale nechodil kolem horké kaše. Izraelem v posledních týdnech hýbe kauza, která má zjednodušující mediální zkratku BibiLeaks. Sestává ze dvou větví, přičemž klíčová je ta první. Tady je její stručné shrnutí.
Letos 6. září otiskl německý Bild článek, která měl hodnotu „sólokapra“. („Zum Schaudern! Das plant der Hamas-Chef mit den Geiseln“).
Mělo jít o tajný materiál získaný izraelskou armádou přímo z počítače tehdy ještě žijícího šéfa Hamásu Sinwára. Nebylo tomu ale tak; později vyšlo najevo, že dokument byl připraven na střední úrovni velení teroristického hnutí. Týkal se hanebné taktiky Hamásu ve vztahu k rukojmím. Zahrnovala zdržování, vydírání a vytvoření psychologického tlaku na izraelské příbuzné unesených, aby se postavili proti vlastní vládě. Po zveřejnění článku bylo zřejmé, že jde o nezákonný únik přísně tajného materiálu ze zpravodajského systému IDF. Následné vyšetřování, do něhož byla zapojena speciální armádní jednotka Mahbam, tajná služba Šin Bet a policie, vedlo k zatčení několika osob, z nichž ve vazbě zůstaly a obviněny byly dvě. Eli Feldstein, poradce premiéra a jeden z jeho exmluvčích, tedy blízký spolupracovník Benjamina Netanjahua, a příslušník armády v hodnosti NCO (od rotmistra po nadpraporčíka), jehož identita zveřejněna nebyla.
Onen voják NCO působící ve vojenském zpravodajství se z vlastní iniciativy rozhodl zcizit tajné dokumenty s úmyslem předat je politickému vedení. V dubnu 2024 zaslal elektronickou verzi přísně tajných materiálů Feldsteinovi. Ten začátkem září 2024 usoudil, že je nabídne izraelským médiím. Krátce předtím totiž vojáci IDF objevili v Rafahu na jihu Pásma Gazy těla šesti rukojmí čerstvě zavražděných Hamásem. Feldsteinovou motivací bylo ovlivnit veřejné mínění v Izraeli a poukázat na to, že tím, kdo blokuje dohodu o příměří s následným propuštěním rukojmí není Netanjahu, jak soudí část obyvatel, ale Hamás, a že tedy protivládní demonstranti včetně příbuzných unesených volajících po příměří slouží propagandě teroristů. Záměr mu ovšem zhatila jedna okolnost, v době války podstatná. Vojenská cenzura zakázala utajovaný materiál v médiích z bezpečnostních důvodů zveřejnit. Feldsteina to ale neodradilo, cenzuru obešel a materiál nabídl německému Bildu, který ho 6. září 2024 otiskl.
Důsledkem svévolné aktivity Feldsteina a vojáka NCO je vznesené obvinění vůči nim - z podílu na krádeži a úniku tajných vojenských informací, které by mohly vést k ohrožení bezpečnosti státu. Oba se ovšem hájí mimo jiné velice problematickým argumentem, že armáda vysoké politické činitele včetně premiéra s některými tajnými materiály neseznamuje, a proto se pustili do této nanejvýš riskantní akce. IDF ovšem toto nařčení odmítají. Armádní mluvčí brigádní generál Daniel Hagari vysvětlil, že IDF před politiky nic neskrývají, protože pracují podle jejich zadání, aby zajistily bezpečnost státu. Konkrétně předmětný dokument byl přístupný oprávněným osobám v Úřadu předsedy vlády (PMO).
Ostatně právě spojení této kauzy s PMO (Feldstein pracuje v jednom z jeho oddělení) vrhá špatné světlo na samotného Benjamina Netanjahua – a tomu odpovídá i reakce vládní koalice. Ta vnímá celou záležitost docela jinak. Podle ní udělali Feldstein a spoluobviněný NOC správnou věc, protože podle jejich interpretace předali Úřadu předsedy vlády tajné dokumenty, které se armáda snažila před vysokými členy vládní garnitury utajit (viz předchozí odstavec); jejich stíhání a vazební věznění proto koaliční politici kritizují a stěžují si na to, že vyšetřovatelé jednají s oběma obviněnými jako s nejhoršími teroristy. Tato koaliční teorie má ovšem jednu zásadní vadu na kráse – jeden ze zcizených tajných materiálů skončil na stránkách německého Bildu. (Pro úplnost dodám, že oba, Feldstein a NCO, byli posláni do vazby na konci října a 3. prosince soudce rozhodl, že mohou být propuštěni do domácího vězení*/. Mimochodem soudcem tohoto případu, který řeší distriktní soud v Tel Avivu, je Alaa Masarwa; advokát Raz Atia stojící v čele právní kanceláře v Hod Hašaronu tvrdí, že jde o izraelského Araba. Je-li tomu tak, pak tu máme další důkaz, jak falešná je propaganda hlásající, že izraelský sionistický stát je režimem uplatňujícím rasovou diskriminaci, abych použil terminologii jeho nepřátel.)
*/ 5. prosince 2024 bylo oznámeno, že státní zastupitelství se proti propuštění obou obviněných do domácího vězení odvolalo a Nejvyšší soud odvolání akceptoval. Rozhodnutí se očekává v dalším týdnu.
Kontroverzní předloha zákona
Olej do vnitropolitického ohně přilil nový návrh zákona, který se nezávislým pozorovatelům může jevit jako šokující. V reakci na kauzu „Feldstein + NCO“ prošel Knesetem ve středu 4. prosince předběžným čtením (poměrem hlasů 59:52) návrh legislativní normy, jejímž smyslem je garantovat imunitu vojákům a jiným příslušníkům obranného establishmentu v případě, že – ačkoli k tomu nemají oprávnění - poskytnou utajované informace předsedovi vlády nebo ministrovi obrany. Návrh zákona nyní putuje do příslušného parlamentního výboru a pak musí projít standardním legislativním procesem, tedy trojím čtením.
Předloha vytvořila další propast v už tak rozděleném Knesetu. Jeden z předkladatelů normy, poslanec Likudu Hanoch Milwinsky, tvrdil, že lidé, kteří se o své vůli rozhodli poskytnout informace premiérovi, jsou pronásledováni. A objasnil, čemu by měl zákon sloužit: „Máte-li informace, o nichž si myslíte, že by se měly dostat k vysokému politickému činiteli, ale váš nadřízený je odmítne předat, předejte je sami - a zákon vás bude chránit.“
To je ovšem cesta do pekel, s ohledem na to, jak má a musí armáda fungovat, výzva k anarchii. Což potvrdil i Benny Gantz, dnes jeden z lídrů opozice a v minulosti náčelník generálního štábu IDF a ministr obrany. V Knesetu bez servítků obvinil koalici, že uprostřed probíhající války otevřela další frontu – proti bezpečnostním službám státu. „Rozhodli jste se narušit řetězec velení v IDF,“ sdělil koaličním zákonodárcům a současně dodal, že premiér musí mít přístup ke všem významným zpravodajským materiálům a nelze před ním nic tajit. „Předseda vlády měl přístup k materiálům, které jsem ani já neviděl jako náčelník generálního štábu nebo ministr obrany,“ podotkl Gantz. Tvrzení, že armádní establishment před Netanjahuem něco skrývá se tedy jeví jako liché.
Armádní mluvčí pod palbou
Další divokou kontroverzi vyvolal armádní mluvčí, již zmíněný brigádní generál Hagari. Na tiskové konferenci ve středu 4. prosince, když informoval o aktuální situaci na bojišti, byl dotázán na výše zmíněný návrh zákona. Zřejmě si v té chvíli neuvědomil, kým je a předlohu ostře kritizoval. Poznamenal, že návrh je pro IDF velice nebezpečný, protože by vytvořil situaci, kdy by kterýkoli nižší důstojník nebo příslušník praporčického sboru (NCO) mohl podle vlastního uvážení zcizit a vynášet tajné zpravodajské materiály. „Jde o vážnou věc, která by mohla ohrozit životy a bezpečnost vojáků a pro IDF a zajištění ochrany státu přestavuje velké nebezpečí, “ dodal. Tím na sebe přivolal hněv jak náčelníka generálního štábu generálporučíka Herciho Haleviho, tak ministra obrany Katze a dalších koaličních politiků. Halevi ho pokáral, ministr Katz sdělil, že má v úmyslu co nejdříve zahájit proti generálovi disciplinární řízení. S odůvodněním, že „kritika ze strany mluvčího IDF vůči politickým představitelům a legislativnímu procesu v Knesetu je vážný a mimořádný úkaz, zcela mimo jeho pravomoc a to, co je dovoleno a co se očekává od osoby v uniformě sloužící demokratickému režimu.“
Další, především koaliční politici se vyjadřovali podobně. Načež si generál Hagari nasypal popel na hlavu a za svá slova se omluvil: „Vyjádřil jsem se způsobem, který překračoval mé kompetence jako mluvčího IDF. Stát Izrael je státem demokratickým a IDF jsou podřízeny politickému vedení.“
Ano, Daniel Hagari řekl něco, co jako příslušník armády na vysokém postu říci neměl. To ale nic nemění na tom, že má v principu pravdu. K zamyšlení pak je názor Jaira Golana, dnes šéfa levicových Demokratů, který jako politik může mluvit otevřeně. V souvislosti s navrhovaným zákonem řekl: „Jako bývalý zástupce náčelníka generálního štábu (druhý nejvýše postavený člověk v IDF v letech 2014 až 2017 – LS) tvrdím, že hlavní nebezpečí představuje ponechání izraelské zpravodajské komunity v rukou politických vůdců; pak s námi nebude spolupracovat žádná zpravodajská služba na světě. To by byla pro bezpečností schopnosti Izraele zničující rána.“
Takovéto vnitrostátní názorové střety a rozbroje, jakkoli k demokracii bytostně patří, jsou v čase války tím posledním, co Izrael potřebuje. Přesto právě toho jsme dnes a denně svědky. Prazvláštní realita této doby.
Odkazy
