Článek
Uzavírá: „Kdyby včas řešila akutní výzvy, které s veřejnoprávními médii souvisejí, možná by dnes rušení poplatků ani nebylo na stole.“ Sluší se dodat, že nejen nynější opozice, ale i tehdejší, prostě všichni, kdo se od přelomu století střídali u moci.
Byla k tomu ale dobrá vůle? Toť otázka. Po mém soudu kořeny ne právě ideálního stavu, zejména pokud jde o ČT, musíme hledat ve zvládnutí-nezvládnutí vzpoury na Kavčích horách z prosince 2000. Od té doby jako by se politici báli přijít se zásadními změnami, neboť stále měli na paměti tu šílenou situaci, primárně vyvolanou agresivně vyjádřeným odporem zaměstnanců televize vůči legálně zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi (dříve BBC). Jednalo se z jejich strany o nevybíravý nátlak; Hodač na novém postu nedostal sebemenší šanci, bezohledný postup vzbouřenců vyústil v jeho zdravotní kolaps (4. 1. 2001) a následnou rezignaci (11. 1. 2001). Mezitím se konaly demonstrace (100 tisíc lidí na Václavském náměstí, další akce jinde). Mnozí politici nebyli s to podpořit řádně zvoleného generálního ředitele, ale postavili se na stranu vzbouřenců, což byla principiální chyba. Ještě v úterý 2. ledna 2001 vyzval Jiří Hodač dopisem zaměstnance a externí pracovníky ČT k respektování autority generálního ředitele a ke spolupráci s ním a jím jmenovanými členy vedení. Marně. Chyběla dobrá vůle, vzbouřenci chtěli vyhrát 10:0.
Nemám v úmyslu detailně rozebírat všechny aspekty tehdejší vzpoury, až dodatečně legitimizované jako stávka. Také Hodačův tým se dopouštěl dílčích chyb, ale tou kruciální byla otevřená vzpoura proti zákonnému rozhodnutí kompetentního orgánu a prazvláštní postoj k právu ze strany některých politiků, ba dokonce osobní podpora vyjádřená povstalců na televizním velíně. Tím byl princip nezávislosti postaven na hlavu. Situace se pak určitým způsobem „znormalizovala“, ale každému, kdo ctí zákon a vládu práva, zbyla v mysli noční můra a pocit nespravedlnosti. Že totiž všichni jsme si rovní, ale někteří (zaměstnanci ČT) jsou si rovnější. Obrazně řečeno, co si nemohou „vydupat“ nátlakem a vzpourou televizní diváci, mohli si beztrestně „vydupat“ nátlakem a vzpourou „ti rovnější“ na Kavčích horách. Pro mě jedna z řady polistopadových deziluzí.
Proč tehdejší vzpoura vlastně vznikla? Na počátku byla domněnka, že nové Hodačovo vedení veřejnoprávní instituce bude ovlivňovat politickou nestrannost vysílaných pořadů. (Ti z vás, kdo pracujete jako zaměstnanci v libovolné firmě, si můžete zkusit představit, že byste poté, co se ujal funkce nový ředitel, šli do vzpoury a odmítli ho respektovat proto, že byste se domnívali, že podnik bude řídit z ekonomického hlediska nesprávně a chtěli byste někoho jiného, aniž byste věděli koho. Já vím, ČT není firma…)
Pokud tedy tehdy toto hrozilo, musíme se ptát, o co více něco takového hrozí z logiky věci nyní. Vycházím z textu petice pracovníků ČT a ČRo, která se v těchto dnech objevila na internetu (www.verejnopravne.cz) a kde se píše: „Máme obavu ze snahy o ovládnutí médií veřejné služby. Cestou k tomu může být vládní plán na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení obou institucí pod státní rozpočet, a tedy i vládní kontrolu.“
Čili: mělo-li tehdy jít o ovlivnění politické nestrannosti vysílaných pořadů, pak dnešní obava z toho, že se obě média veřejné služby dostanou pod vládní kontrolu je minimálně právě tak závažná a po vzoru „prosince 2000“ je důvod jednat. Tehdy došlo ke vzpouře proti Hodačovi prakticky okamžitě. A dnes? Neměli by pracovníci ČT a ČRo spolu s peticí iniciovat vzpouru/stávku s upozorněním, že bude trvat tak dlouho, dokud opět „nezvítězí 10:0“, tedy dokud zcela nepomine nebezpečí zrušení koncesionářských poplatků? Na Jiřího Hodače - slušného člověka (znám ho osobně, kdysi jsme spolupracovali) - si troufli, ale postavit se populistické vládě (zrušení poplatků není nic jiného než populismus mající jim přihrát víc voličů, což v případě ANO zjevně vyšlo) nemají odvahu? V čem je rozdíl oproti situaci z konce roku 2000? Že by dvojí metr?
Tenkrát jsem věděl, a netajil se tím, že jde o něco jako mediální cirkus a podvědomě jsem předpokládal, že by se to mohlo v budoucnu potvrdit. Zdá se, že ten čas právě nastal. Současný jalový přístup pracovníků zejména televize tváří v tvař hrozbě vládní kontroly nad tímto médiem mě utvrdil v přesvědčení, že rebelie vůči Jiřímu Hodačovi z prosince 2000 byla do nebe volající hanebnost.
