Článek
Je to tak. Nejsem zarytý antiklausovec, vždy mě zajímalo, co VK říká a píše, už od porevoluční doby, kdy pravidelně publikoval v Lidových novinách. Proč? Protože ho považuji za významného intelektuála naší doby. Znamená to, že s ním ve všem souhlasím? Pardon, to v žádném případě! Současně ale platí, že ne se vším, co hlásá, nesouhlasím. Stvořitel nás obdařil rozumem, abychom se řídili pokynem křesťanského apoštola Pavla, který v prvním dopise sboru ustaveném v dnešní řecké Soluni napsal: „Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.“ (1.Te 5:21-22)
Je to podobné, jako když nám někdo dá bedýnku ovoce. To, které nemá kvalitu, dáme na kompost, kvalitní použijeme v domácnosti. Nevyhodíme přece všechny plody jenom proto, že některé mají vadu. Stejně přistupuji k myšlenkám VK.
Proto jsem věnoval pozornost vystoupení VK 25. října 2024 v Budapešti, kam byl pozván jako jeden z řečníků na konferenci organizace EuCET (The European Civil Cooperation Council), tedy Evropské rady pro občanskou spolupráci. Klíčovým cílem organizace je podoba Evropské unie jako „Evropy národů“, což je myšleno jako společenství spolupracujících suverénních národních států. Osobně nemám s touto myšlenkou v její čisté podobě, oproštěnou od některých pro mě nepřijatelných jevů souvisejících s jistými aktuálními politickými souvislostmi, zásadní problém, jakkoli chápu obtížnou slučitelnou mezi principem založeném na společenství suverénních národních států na jedné straně a federalistickými tendencemi v EU na straně druhé. To ale není tématem tohoto článku.
Zajímalo mě, s čím VK do Budapešti přijel a co na konferenci říkal. Text jeho proslovu je, jako ostatně vždy, publikován na stránkách Institutu - a tím je tento web užitečný. Podstatná část je věnována myšlence Evropy (tj. EU) jako společenství suverénních národních států, což, jak již naznačeno, považuji za legitimní politický směr v evropské politice hodný vážné debaty. Jak se ale znovu potvrdilo, příslovečný ďábel byl ukryt v detailu. VK správně varuje před dominantními ideologiemi současného světa, kam řadí „globalismus a progresivismus – spolu se svými doplňky, multikulturalismem, environmentalismem a genderismem“. Souhlasím. Stejně jako s tezí, že „v několika posledních desetiletích se těmto ideologiím podařilo provést nejrozsáhlejší metamorfózu lidské společnosti, jaká kdy byla provedena“. Pak ale v mé hlavě začala blikat varovná kontrolka. Další věta VK mě totiž šokovala: „Ve srovnání s tím byl i komunismus menším zvratem pomalu a postupně budovaných lidských pravidel, institucí, zvyků a tradic.“ To jako vážně? VK to sice doupřesnil další větou, že „zejména agresivní genderismus stále hlouběji zasahuje do samotné podstaty lidské existence“. To jistě ano, ale nemůže to znamenat, že by ve srovnání s ním komunismus měl vyjít jakkoli lépe. Už s ohledem na další konstatování VK: „Francouzská a ruská revoluce zabily miliony svých odpůrců, ale o změnu pohlaví se nepokoušely.“ Byly snad proto lepší? Ideologie genderismu je pro nás, konzervativce, zvrácená, ale vraždění lidských bytostí – francouzskými a ruskými bolševickými revolucionáři, jakož i německými nacionálně socialistickými bestiemi – o to víc! Je nesrovnatelně hrůznější, zločinnější! Ještě jednou: Francouzští revolucionáři, ruští bolševici a dodám že ani nacisté se o změnu pohlaví nepokoušeli, ale hromadně, ba genocidně vraždili lidi. Toto při veškerém kritickém hodnocení současných ideologií musíme mít trvale před očima.
Není to jediná pasáž ve vystoupení VK, při níž jsem povytáhl obočí. Výše uvedené ale považuji za zásadní. Jakékoli zlehčování hrůz a zločinů zejména komunismu se všemi jeho děsivými variantami, ale také francouzské revoluce a nacismu je pro mě naprosto nepřijatelné. Jako kdybychom řekli, že aktéři rwandského masakru (1994) sice povraždili přes půl milionu lidských bytostí, „ale o změnu pohlaví se nepokoušeli“. Ne, takto opravdu ne!
