Článek
Než budu pokračovat, dovolím si malou osobní odbočku, byť s tématem souvisí. Položil jsem své ženě otázku: „Kdyby u nás existovala funkce viceprezidenta a tu vykonávala manželka prezidenta Pavla, co by sis o tom myslela? Anebo kdyby v listopadu vyhrál v USA volby Donald Trump a místo JD Vanceho si jako viceprezidentku vybral manželku Melanii?“ Žena netušila, proč se ptám, nicméně hodnotila obě varianty veskrze negativně.
Vzápětí jsem ji uvedl do obrazu. V Nikaragui to tak funguje. Prezidentem státu je Daniel Ortega a viceprezidentkou jeho manželka Rossaria Murillová. I takové jsou praktiky sandinistického režimu. Což není to nejhorší. Sice to o kvalitě tamní formální demokracie hodně vypovídá, ale koneckonců je to primárně věc samotných Nikaragujců.
Mnohem závažnější je chování režimu vůči té části společnosti, kterou z různých důvodů řadí mezi své nepřátele. Kromě politické opozice jsou to především církve, nikoliv pouze Církev římskokatolická. U té se ale zastavím nejdříve.
Server Hope for Europe takto informoval 19. srpna 2023 o situaci Římskokatolické církve v Nikaragui: „V březnu 2022 byl ze země vyhoštěn papežský nuncius. Katolickým rozhlasovým stanicím byly odebrány vysílací licence, dochází také k zatýkání duchovních, kteří kritizují režim. Jeden z hlavních Ortegových odpůrců, biskup z Matagalpy Rolando Álvarez*), byl v srpnu 2022 uvržen do domácího vězení. V projevu z 28. září 2022 Ortega označil katolickou církev za diktaturu a papeže za »svatého tyrana«“. V březnu 2023 Ortegův režim nařídil zrušit právní status několika institucí, včetně Katolické univerzity Jana Pavla II. V srpnu 2023 následoval úder proti jezuitské Středoamerické univerzitě, které byl zabaven veškerý majetek s absurdním odůvodněním, že podporuje terorismus. Dvěma kněžím, kteří se účastnili Světových dnů mládeže v Lisabonu, byl znemožněn návrat do země.“
*) Jednání režimu vůči biskupu Álvarezovi bylo obzvlášť děsivé. Po půlročním domácím vězení byl v únoru 2023 odsouzen jako „nepřítel státu“ k 26 letům (!!!) vězení. Stalo se tak poté, co odmítl nastoupit do letadla, které mělo jeho a další politické vězně deportovat do USA. Ve vězení byl držen do ledna letošního roku, kdy byl po složitých jednáních vyhoštěn do Vatikánu.
Třetího března 2023 informoval portál Církev.cz, že nikaragujský režim zakázal v ulicích měst procesí křížové cesty, která jsou v zemi mezi katolickými věřícími mimořádně populární, přičemž mariánská procesí byla zakázána už v roce 2022. Portál konstatuje: „Pro Nikaragujce je to jasné znamení, že se ocitli v temnotě diktatury, svoboda jim byla vzata a na ramena byl položen kříž.“ Dodává, že podle odhadů provedly v období let 2018 až 2023 státní orgány bezmála 400 útoků na katolickou církev. „Docházelo k vandalskému ničení bohoslužebných míst, fyzickým útokům a především k vyhošťování a zatýkání.“
Pamětníkům není jméno Daniel Ortega neznámé. V 70. letech minulého století stál v čele revoluce, která s podporou komunistických totalitních režimů Sovětského svazu a Kuby svrhla pravicovou autokratickou vládu rodiny Somozů – aby byla nahrazena levicovým režimem sandinistických marxistů, potažmo klanem Ortegů. Panování sandinistů sice ukončily volby v roce 1990, které je poslaly do opozice, ale ve volbách v roce 2006 získali opět většinu a Ortega znovu stanul lednu 2007 v čele státu. Od té doby byl zvolen opakovaně, třebaže to původní ústava neumožňovala. Ale kdo ovládá parlament, média, ochočí si justici a má pod kontrolou policii a armádu a použije špinavé triky – pozatýkání opozičních kandidátu na post hlavy státu před volbami 2021 – ten nemá problém v demokracii založené na podvodném jednání problém udržet se u moci dostatečně dlouhou dobu. Změnit ústavu ve svůj prospěch je pro lídra partaje, které dal „moudrý“ lid většinu hlasů, problém z nejmenších. Inu, paradoxy demokracie, jde-li o formu bez obsahu.
A tak je Daniel Ortega a jeho sandinistický režim stále u moci a ve vztahu ke křesťanským církvím řádí jako černá ruka. Nejnovější hrůzné zprávy přinesl 30. srpna 2024 web Christian Solidarity Worldwide zaměřený na porušování náboženské svobody ve světě. Uvádí, že koncem srpna 2024 odebral Ortegův režim povolení k činnosti desítkám protestantských církví a sborů, jakož i Nikaragujské evangelikální alianci a Latino-islámské kulturní asociaci. Tyto a další patří mezi 169 zakázaných, z nichž 92 je náboženské povahy, ostatní lze zařadit mezi občanské neziskové organizace. Tento seznam rozšířil předchozí soupis zakázaných organizací ze začátku srpna, který čítal 1,651 tis položek. Souhrnně tak přišlo od roku 2018 o povolení v Nikaragui působit přes pět a půl tisíce organizací, institucí a křesťanských společenství.
Šokující je, že mezi nimi jsou i dvě nejstarší protestantské denominace v zemi: Episkopální církev Nikaraguy, součást celosvětového Anglikánského společenství, která má v regionu zastoupení od roku 1612. Pro české čtenáře je obzvlášť bolestné, že takto postižena byla i Moravská církev. Ta má, jak známo, duchovní kořeny v českých zemích (Jednota bratrská – ustavena v roce 1457) a v Nikaragui působí od 40. let 19. století. Obě církve provozují v oblasti školy v rámci vzdělávání především domorodého indiánského obyvatelstva a dětí afrického původu. Dalším historickým sborem je First Baptist Church of Managua (založen 1917), který v hlavním městě provozuje školy, seminář, nemocnici a rozhlasovou stanici.
Kromě nich byla zakázána presbyterní Shalom First Presbyterian Church of Nikaragua, adventistická Gospel Eternal Message of the Three Angels Adventist Church a reformovaná Christian Reformed Church of Nicaragua. Veškerý majetek zrušených organizací, institucí a církví, což se týká budov, pozemků a vybavení, bude dle oznámení režimu „převeden na vládu“ (my na pravici říkáme ukraden).
Anna Lee Stanglová z vedení organizace Christian Solidarity Worldwide k tomuto řádění sandinistických mocipánů uvedla, že tento svévolný krok nejenže ponechává věřící bez možnosti shromažďovat se za účelem praktikování své víry (což je základní lidské právo – LS), ale bude mít neblahý dopad na tisíce dětí a jejich rodičů, pro které měly školy, nemocnice a další instituce zásadní význam v jejich běžném životě. Řada zrušených sdružení tvořila klíčovou součást sociálního systému a kultury v příslušných lokalitách.
Nic z toho ovšem barbarský Ortegův režim nezajímá, protože, slovy A. L. Stanglové, se zajímá pouze o své vlastní přežití.
Možná až teď mnozí lidé v té pozoruhodné zemi porozumí tomu, co my ve středovýchodní Evropě víme už několik desetiletí. Že sednout na lep levici, ať jde o československé komunisty, německé nacionální socialisty, allendovské socialisty v Chile nebo marxistické sandinisty v Nikaragui, a pošetile uvěřit jejich falešným slibům končí vždycky stejně – cestou vedoucí do pekel.
Odkazy
