Článek
Jde o starověkou pečeť, která současně sloužila jako amulet. Pokud jde o výtvarné zpracování, je „jedna z nejkrásnějších, jaké kdy byly objeveny“. Co je ale neméně podstatné: je stará 2700 let; spadá tedy do období Prvního jeruzalémského chrámu.
Důležité také je, co zobrazuje. Okřídlenou postavu, která má na hlavě pokrývku, možná korunu. Pečeť je doplněna jménem: Jehoezer ben Hošajahu (tedy Jehoezer, syn Hošajahua). Napsáno je ve starohebrejském písmu, které se v té době v Judském království používalo, navíc je vyryto zrcadlově, jak je u pečeti nutné.
Co ke smyslu tohoto objevu říkají odborníci? Asyriolog Izraelského památkového ústavu Filip Vukosavovič vysvětlil, že jde o postavu okřídleného démona, známého v novoasyrském umění v období 9. až 7. století před naším letopočtem. Slovo démon ovšem nesmí vyvolávat pouze negativní představy; v asyrském náboženství figurovali i dobří démoni – ochránci.
Proč se ale novoasyrský démon dobra vyskytuje na pečeti a amuletu v Jeruzalémě, kde obyvatelé vyznávali (měli vyznávat) úplně jiné náboženství? Částečně nám napoví Juval Baruch, jeden z vedoucích jeruzalémských vykopávek. Podle jeho vysvětlení Judea obecně a Jeruzalém zvlášť podléhaly v té době hegemonii Novoasyrské říše, která Judské království s hlavním městem Jeruzalémem významně ovlivnila, což se projevilo v kultuře a uměleckém vyjádření. To, že majitel pečeti – předpokládá se, že šlo o výše postaveného úředníka ve státní správě – na ni nechal vyobrazit démona dobra může svědčit pro jeho pocit, že patří do širšího kulturního kontextu. Stejně jako se dnes lidé v Izraeli považují za součást západní kultury. Protože ale jméno je napsáno ve starověkém hebrejském písmu, lze mít za to, že se současně hlásil ke své judské kultuře. Juval Baruch k tomu dodal, že v posledních letech přibývají v Jeruzalémě archeologické důkazy, zejména v lokalitě City of David a na úpatí Chrámové hory, které ukazují na tehdejší velkou míru vlivu novoasyrské kultury v dnešním Izraeli a zejména v jeho metropoli.
Fotoodkaz k obrázku pečeti-amuletu: https://www.israelnationalnews.com/files/picturebase/639906.jpg
Duchovní dimenze
V další části článku nabídku ještě jeden úhel pohledu, který jsem ve zprávě o zmíněném nálezu nenašel. Jde o můj soukromý názor, který předkládám k diskusi. Pečeť jako pohanský amulet je podle mého přesvědčení důkazem pravdivosti toho, co se píše v Bibli. Že totiž několik judských králů (a jistěže i izraelských – panovníků v severní monarchii, ale držme se našeho příběhu) se odklonilo od „víry otců“. Místo víry v Boha Izraele a respektu k Mojžíšovu Zákonu dali přednost modloslužbě, uctívání pohanských bůžků a démonů a tomu odpovídajícímu hříšnému životu, který se Bohu hnusil. Samotnou pečeť – amulet s vyobrazením pohanského démona lze interpretovat jako hrubé přestoupení přikázání Zákona, které stanoví:
„Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.“ (Kniha Exodus, 20. kapitola)
Nejde přitom jen o majitele této pečeti, to je malá ryba, věc je mnohem závažnější. Do období nálezu tohoto unikátu (7. století před naším letopočtem) spadá období vlád několika judských panovníků, z nichž o většině (čtyřech z pěti) se Bible vyjadřuje nanejvýš kriticky.
Král Manasses
„Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.“
Král Amon
„Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jako se toho dopouštěl jeho otec Manasses.“
Král Joachaz
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěli jeho otcové.“
Král Eliakim (po dosazení egyptským faraonem Nekem II. dostal jméno Joakim)„Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěli jeho otcové.“ (2. kniha královská, kapitoly 21 a 23)
Nález pečeti – amuletu potvrzuje, že v Judeji se holdovalo modlářství, což se týkalo nejen monarchy a dvora, ale také úředníků i prostého lidu. Situace zvolna spěla k tvrdému trestu: zničení Jeruzaléma a Prvního chrámu a zavlečení Judejců do Babylonie. Leo Pavlát, ředitel pražského Židovského muzea, k tomu ve vysílání Českého rozhlasu 11. srpna 2019 řekl: „Talmud upřesňuje, že První chrám byl zničen kvůli modloslužbě, smilstvu a krveprolití.“ Jak je zřejmé, i jeden nepatrný archeologický nález může být historickým důkazem nesmírné ceny.
