Článek
Jenom pro srovnání. Izraelci šli v letech 2006 až 2022 k volebním urnám do Knesetu devětkrát.
V souvislosti s obrannou válkou proti terorismu, kterou vede Izrael v Pásmu Gazy, nás média dnes a denně zásobují informacemi o neblahém, ba tragickém údělu tamního civilního obyvatelstva. Existuje dokonce snaha obvinit Izrael z páchání genocidy (žaloba podaná Jihoafrickou republikou u Mezinárodního soudního dvora), což je mimořádná nehoráznost (které ale v současném zvráceném světě ovlivněném politickou korektností kdekdo rád zatleská) a urážka obětí skutečných genocid (holocaustu, turecké spáchané na Arménech, dále zmíním masové vraždění lidí ve Rwandě, v Kambodži za vlády Rudých Khmerů, diskriminaci a organizované násilí vůči Rohingům v Barmě a Ujgurům v ČLR atp.).
Jak je situace civilistů v Pásmu Gazy tragická, tak je pokrytecké a falešné vinit z ní Izrael. To, co se na tom teritoriu nyní děje, je jen logické vyústění předchozích dějů, na nichž má část obyvatelstva svůj podíl. Říká se, že když něco špatně začne, zákonitě to i špatně skončí. Jinými slovy jinak to v Pásmu Gazy ani dopadnout nemohlo.
Tak jako provokace nacistického Německa nemohly skončit jinak než druhou světovou válkou, protiizraelské provokace teroristické organizace Hamas nemohly skončit jinak než válečným konfliktem. Veškerá vina je a musí být vždy na straně agresora; kdo takto neuvažuje, pošetile a nebezpečně staví logiku z nohou na hlavu.
DOHODY Z OSLO
Byly dojednány mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů a podepsány v letech 1993 (Oslo I) a 1995 (Oslo II). Trvalý mír sice nepřinesly, ale několik zásadních změn ano. Část Západního břehu Jordánu (historická Judea a Samaří) bylo rozděleno na oblasti A, B a C, přičemž v oblasti A, kam spadá celé Pásmo Gazy, vznikla Palestinská národní správa (autonomie). V oblasti B je sdílená kontrola (Arabové civilní záležitosti, Izraelci bezpečnostní), zatímco v oblasti C (zahrnující židovské komunity) má plnou kontrolu, civilní i bezpečnostní, izraelská strana.
Součástí politického systému Palestinské samosprávy bylo ustavení parlamentu autonomie – Palestinské legislativní rady. Pozorovatelé na Západě (včetně autora tohoto článku) chovali naději, že voleny budou osobnosti oddané demokracii a mající v programu prosperitu palestinských Arabů; dodržování úvodního závazku, bez něhož by žádné Oslo nikdy podepsáno nebylo – totiž uznání práva Izraele na existenci a zřeknutí se terorismu -, bylo považováno za samozřejmost. S tím pak byla neslučitelná představa, že by do Legislativní rady kandidovali jednotliví teroristé i celé teroristické formace.
Bohužel nic není vzdálenější pravdě. Ukázalo se, že myšlení lidí na Západě se od myšlení Arabů, v tomto případě palestinských, zásadně liší. Sliby se slibují a důvěřiví demokraté se naivně radují.
VOLBY
První volby do parlamentu autonomie se konaly v lednu 1996. Tehdy měl 88 křesel, strana Fatah obsadila naprostou většinu, padesát pět z nich[1]. Hnutí Hamas hlasování bojkotovalo. Nezávislí kandidáti získali 31 míst, dvě zůstala neobsazená. Už tehdy byly mezi kandidáty teroristé. Kromě jiných Palestinský islámský džihád a Palestinská osvobozenecká fronta (PLF)*/. Potěšitelné bylo, že se do sněmovny nedostaly. Ovšem už sama skutečnost, že do zastupitelského sboru mohou kandidovat teroristé nevěstila nic dobrého.
*/PLF je ta teroristická formace, jejíž členové v říjnu 1985 unesli ve Středozemním moři výletní loď Achille Lauro [2], na palubě jako zbabělci zavraždili invalidního amerického Žida v seniorském věku Leona Klinghoffera a s vozíkem ho shodili do vody. O pět let později se pokusila její teroristická komanda vylodit a vraždit na přeplněné izraelské středomořské pláži Nizanim (mezi Ašdodem a Aškelonem). Tragédii zabránil včasný zásah armády [3].
Druhé a zatím poslední volby do palestinského parlamentu se konaly až o deset let později, 26. ledna 2006. (Jak patrno, palestinští Arabové si s dodržováním délky volebního období hlavu nelámou; původně se měly konat v roce 2001.) Bylo to nedlouho poté, co se Izrael jednostranně stáhl z Pásma Gazy (2005), kde nezůstal jediný izraelský voják a jediný izraelská civilista (žilo jich tam přes osm tisíc v 21 komunitách). Tentokrát už Hamas kandidoval – a zvítězil.
A zde hledejme kořeny současných problémů, kterým obyvatelé Pásma čelí.
Ačkoli lidé věděli, že Hamas je teroristické uskupení, většinově ho podpořili. Byl to „lid Palestiny“ (rozuměj voliči v autonomii), kdo ho povýšil, dobrovolně, svobodně a demokraticky, na vládní sílu. A byl to Hamas, kdo se jako držitel vládní moci více než o blaho vlastních obyvatel staral o naplňování teroristického programu, který vyústil v tragédii ze 7. října 2023 a následnou válku. Ďábelským počínáním Hamasu trpí lidé na obou stranách hranice, obyvatelé Izraele i Pásma Gazy. Přesto mezinárodní společenství vytváří masivní tlak na Izrael a téměř nepostřehnutelný na Hamas, ačkoli je to on, kdo drží v ruce klíč k ukončení války. Stačí aby propustil rukojmí, ukončil agresi a kapituloval.
Podívejme se na konkrétní výsledky voleb z ledna 2006 [4]. V té době už parlament palestinských Arabů čítal 132 zástupců a zaveden byl smíšen model hlasování. Polovina sněmovny (66) se volí podle poměrného systému v rámci jednoho celoautonomního obvodu a voleny jsou jednotlivé stranické listiny (ve stanovém pořadí kandidátů, možnost uplatnit preferenční hlasy voliči nemají). Druhá polovina je volena většinově a vybíráni jsou jmenovitě konkrétní kandidáti v 16 obvodech. Z toho Pásmo Gazy bylo rozděleno do pěti obvodů. Je to Gaza – sever, Gaza, Dair al Balah, Chan Junis a Rafah.
Hamas v lednu 2006 zvítězil jak v rámci celé autonomie, tak v Pásmu Gazy. V parlamentu obsadil 74 křesel (nadpoloviční většina), zatímco poražený Fatah 45; o zbytek se podělili nezávislí a menší formace, z nichž některé jsou teroristické (Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, Lidová fronta pro osvobození Palestiny).
V Pásmu Gazy dopadly volby následovně. V poměrné části hlasování obdržel Hamas 193,002 tis hlasů, Fatah 174, 347 tis hlasů. Poměr vůči všem odevzdaným hlasům (399,871 tis) je 48,27 % ku 43, 60 % ve prospěch Hamasu. O zbývajících 8,13 % se podělilo dalších devět volebních formací.
Pokud jde o polovinu sněmovny (66 mandátů) volenou většinovým systémem, byl jednotlivým obvodům v Pásmu přiřazen následující počet křesel:
Gaza – sever … 5
Gaza … 8
Dair al Balah … 3
Chan Junis … 5
Rafat … 3
Celkem … 24
I v tomto případě voliči upřednostnili teroristy:
Gaza – sever … Hamas získal 5 křesel/Fatah … 0
Gaza … Hamas … 5/Fatah … 0/Nezávislí … 3
Dair al Balah … Hamas … 2/Fatah … 1
Chan Junis … Hamas 3/Fatah … 2
Rafah … Hamas … 0/Fatah … 3
Celkem … Hamas … 15/Fatah … 6/Nezávislí … 3
Podtrženo a sečteno: Gazané svojí volbou v lednu 2006, v poměrné i většinové části hlasování, významně přispěli k tomu, že se hnutí Hamas stalo dominantní vládnoucí silou v Palestinské autonomii. Jistě, rozhodly o tom svobodné demokratické volby. Je tu však jedno zásadní „ale“. Jde o teroristickou formaci, která by v civilizovaném světě nemohla být k volbám vůbec připuštěna. (V Izraeli zákaz zúčastnit se voleb postihl krajně pravicové strany Kach a Kach Chai; stalo se tak v době, kdy bylo možné obě vyhodnotit jako teroristické. Něco takového působí v politickém prostředí palestinských Arabů jako z říše snů.)
Že podpořit (demokraticky) teroristy nemůže přinést dobré ovoce, ukázal následující vývoj. Svět byl svědkem krvavých ozbrojených střetů mezi Hamasem a Fatahem, de facto občanskou válkou, po níž následovalo dodnes trvající dvojvládí (Hamas v Pásmu Gazy, Fatah na Západním břehu) a souběžně opakovaná opakovaná raketová agrese proti Izraeli vedená z Pásma Gazy, která vyvolala stejně tak opakovanou legitimní vojenskou odvetu. Hamas se více staral o své teroristické politické cíle a zájmy včetně budování stovek kilometrů podzemních tunelů, zatímco péči o základní potřeby vlastního lidu ochotně přenechal OSN (agentura UNRWA, případně další humanitární organizace), přičemž část zahraničních prostředků bezostyšně rozkrádal pro sebe. Zkušební otázka. Jaký užitek má obyvatelstvo ze stovek kilometrů podzemních tunelů pod Gazou a dalšími městy? K vybudování metra jistě neslouží.
Závěr. Tak jako němečtí voliči, kteří zejména v letech 1932 a 1933 podpořili Hitlera, mají svůj díl vina tom, co se pak dělo v Německu a celé Evropě, a stejně tak Češi a Slováci, kteří v roce 1946 volili KSČ a KSS, mají svůj díl viny na poúnorové (1948) totalitě , mají i voliči v Palestinské autonomii, kteří dali v lednu 2006 hlas Hamasu, svůj díl viny na svém vlastním tragickém údělu. Čiň teroristovi dobře, terorem se ti odmění. K volbám je jistě zapotřebí chodit, ale to samo o sobě nestačí. Obrazně řečeno nebudeme-li si za plentou počínat zodpovědně, příště už nemusí být ani plenta, ani svobodné volby, případně žádné.
●
ODKAZY
[1]
[2]
[3]
[4]
