Článek
Všichni, kdo na letošní paralympiádě soutěží, si zaslouží úctu a upřímné uznání. Vlastně jsou to všichni hrdinové. O to smutnější je, když místo přátelství a sportovního respektu vyhřezne na povrch nenávist, která pošlape všechny ušlechtilé olympijské principy. Stačí málo: aby pavouk či los postavil proti sobě reprezentanta Izraele a zástupce některé muslimské země z těch, které by židovský stát nejraději vymazaly z mapy Blízkého východu.
Zažili jsme to v minulosti na mezinárodních sportovních akcích včetně olympiád několikrát – a jak se ukázalo 30. srpna, nejinak je tomu i na pařížském svátku paralympioniků.
Dva příklady.
V základní skupině C mužů - jednotlivců ve hře boccia postavil los proti sobě čtyři soupeře: Santose z Brazílie, Nizozemce Dekkera, Tunisana Tayahiho – a Izraelce Leviho. Při pouhém pohledu na složení skupiny se dalo tušit, že nastanou problémy. Aby nedošlo k nedorozumění. Izraelci nemají sebemenší problém nastoupit proti komukoliv, což znamená proti libovolnému soupeři, i z nepřátelské země. Neměl tedy Izraelec Levi problém nastoupit proti Tunisanovi Tayahimu; problém měl Tayahi s tím, že hraje ve skupině, v níž je reprezentant Izraele. Tato skutečnost, tento v podstatě náhodný los způsobil, že se Tayahi, jistěže se souhlasem a podporou tuniské výpravy, rozhodl, že k jednotlivým hrám nenastoupí. Všichni jeho soupeři ve skupině získali vítězství bez boje.
Jistě se nevyhneme otázce, jaký to má smysl? Proč do Paříže vůbec jel? Spoléhal na to, že bude mít šťastný los a na izraelského soupeře nenarazí? To je ale pošetilé uvažování. A kvůli němu, iniciovanému politikou jeho země, zahodil šanci být na paralympijských hrách úspěšný a třeba přivézt domů i medaili. I k tak šíleným koncům může vést politizace sportu. A pozor – je zcela lhostejné, jak tuniská delegace odstoupení svého hráče vysvětlí. Skutečný důvod je pouze jeden. Přítomnost reprezentanta státu Izrael.
Příklad druhý. Taekwondo mužů, kategorie do 63 kg. Izraelský reprezentant Adnan Milad prohrál ve čtvrtfinále s Boztekem z Turecka. To ho posunulo do opravného zápasu, jehož vítěze čekal boj o bronzovou medaili. Dostatečná motivace i výzva jít do toho naplno.
Soupeřem Milada byl ovšem taekwondista Íránu jménem Sadeghianpour. A opakovala se situace popsaná výše. Íránec ze zápasu odstoupil – nebude přece soutěžit s Izraelcem. Co na tom, že Milad je příslušníkem arabské komunity v Izraeli. To v uvažování těch, kdo Izrael nenávidí, nehraje žádnou roli. Sadeghianpour nejenže se připravil o možnost být dekorován bronzovým kovem, ale svým počinem nabídl možnost získat medaili soupeři, vůči němuž cítí hluboké pohrdání. Má to logiku? Tu v tomto způsobu uvažování hledat nelze. Pro úplnost dodám, že Íránec, jak je v podobných případech obvyklé, se alibisticky vymluvil na náhlé zranění a že Milad v zápase o bronz prohrál a skončil na pátém místě.
Otázka zní, jak dlouho si mezinárodní sportovní společenství nechá tyto praktiky porušující zásady olympismu a principy fair play líbit.
Odkaz – web paralympiády 2024
