Článek
Namátkou Sarajevský atentát 1997, Toleranční patent 2000 (ten se mě jako potomka českých pobělohorských evangelických exulantů obzvlášť dotkl), Noc dlouhých nožů a nejnověji hilsneriáda. Ta má v našich dějinách jasný a nanejvýš problematický obsah a zneužívat tento pojem v politické argumentaci proti oponentům je zcela nevhodné. Stalo se tak v nejnovější kauze „parazitů a deratizace“ v podání vládního zmocněnce Filipa Turka.
Ministr Macinka se svého čestného partajního prezidenta (který sám ale členem strany překvapivě není) zastal a pravil: „Byl jsem na této akci (beseda na XTV) osobně přítomen a musím zdůraznit, že diskuse se nevedla o úřednících, ale určitě ani o žádných historických paralelách. Proto tento další díl nekonečné hilsneriády proti Filipovi Turkovi jednoznačně odmítám.“
Co tedy Filip Turek řekl? „»Na těch našich rezortech, které máme čtyři, je stále nalezlých plno, řekněme, progresivistických, levicových, někdy zelených, někdy různých jiných parazitů, a my jsme se rozhodli je postupně deratizovat,« prohlásil podle deníku Blesk Turek na oslavě internetové televize XTV. Sál mu za jeho slova zatleskal. »Deratizování parazitů, myslím si, že nám jde poměrně dobře,« pokračoval Turek.“
Zastavme se ještě u jednoho výroku Filipa Turka z letošního 17. ledna. „V pořadu (TV NOVA Za 5 minut 12) komentoval také svůj výrok »Abych ti nezahajloval do ksichtu«, který vyřkl 17. listopadu směrem k jednomu z odpůrců na Národní třídě v Praze. Označil ho za chybu. »Řekl jsem, že by se takto ministr zahraničí chovat neměl. Proto jsme vyšli vstříc panu prezidentovi s tím, že si ty resorty s Petrem Macinkou prohodíme,« dodal.“ Plyne z toho, že takto by se neměl vyjadřovat jako ministr zahraničí, ale jako ministr životního prostředí snad ano? V žádném případě! Takto by se jako představitel exekutivy neměl vyjadřovat vůbec a pokud se nedokáže ovládat, do exekutivy nepatří. Také proto ho prezident jako člena vlády neakceptoval.
A neměl by se takto prezentovat ani jako vládní (!) zmocněnec. Pokud ministr Macinka tvrdí, že na oné oslavě se nevedla diskuse o úřednících, tak měl zmocněnec Turek vážit slova tak, aby nevytvářel opačný dojem, neboť z jím citovaných vět není zřejmé, o kom vlastně mluví, tedy že necílí obecně na úředníky. Soudě podle toho, jak negativní odezvu jeho vyjádření mezi českými politiky a veřejnými osobnostmi vyvolalo (včetně premiéra a některých ministrů, pomineme-li opozici, odbory a další), pak je zřejmé, že se Turek vyjádřil naprosto nevhodně – jako politický plebejec. Pokud ho ministr Macinka hájí, místo toho, aby uznal, že se jednalo o nepřijatelný slovní exces, a hovoří dokonce o hilsneriádě, pak klesá na jeho úroveň. Kdo politického plebejce hájí, sám je politickým plebejcem.
Dělat z Filipa Turka něco jako oběť div ne mediálního lynče (hilsneriáda), je prvotřídní chucpe. To zřejmě patří k intelektuální výbavě každého správného Motoristy a jejich nečlenských ikon. Korunu tomu ovšem nasadil ministr kultury Oto Klempíř: „Pan Turek má rád břitký vtip. Tak mu ho neberte.“ Zřejmě chvilková politická amnézie. Pan Klempíř zřejmě pozapomněl, že se nepohybuje v prostředí kapely J.A.R., ale on i Filip Turek jsou součástí výkonné moci českého státu. Takovýto druh břitkého humoru jistě patří do textového repertoáru jeho bývalé a skvělé skupiny, ale ne do úst vládního zmocněnce pro cokoli. Turkův břitký vtip je asi tak přijatelný, jako kdyby někdo o něm šířil, že je hajlující antisemita se sympatiemi k neonáckovství. Hnusné, že?
