Článek
Několik jejích zaměstnanců bylo na základě zpravodajských informací izraelských tajných služeb obviněno z účasti na vražedném masakru spáchaném v Izraeli teroristy z Pásma Gazy loni 7. října.
Objektivně je třeba uvést, že vedení agentury tyto zločiny ostře odsoudilo, stejně jako účast svých zaměstnanců, které propustilo a slíbilo vyšetření včetně případného trestního řízení. Měl by tím být skandál považován za uzavřený? Nebo je tu důvod k hlubšímu pohledu na fungování UNRWA?
Řada států, důležitých dárců, finanční podporu zastavila. Co bude dál, se zatím neví. Šlo ze strany pracovníků agentury o pouhý exces, nebo je to jen vrchol ledovce? Zásadní otázka.
Kritický pohled na agenturu publikoval v pátek 2. února jeruzalémský nezávislý think tank „The Misgav Institute for National Security and Zionist Strategy“. Jeho analýza má název „Deset mýtů o UNRWA“ [1]. Některé mne inspirovaly k napsání tohoto článku.
Autoři analýzy (Adi Schwartz a David M. Weinberg) uvádějí, že odhalení o spoluúčasti personálu agentury na vražedném útoku ze 7. října 2023 není nikterak překvapivé. Alespoň ne pro toho, kdo v posledních dekádách sledoval její, podle nich, hanebné počínání. Místo toho, aby přispívala k řešení palestinsko-izraelského konfliktu, pomáhá ho udržovat při životě. Je překážkou míru.
Jedním z mýtů je tvrzení, že UNRWA je organizací OSN. Formálně ano, ale v praxi jde o agenturu palestinskou s palestinskými zaměstnanci a prosazující palestinské cíle. Devadesát devět procent z jejích 13 tisíc pracovníků jsou Palestinci – vedle malého počtu zahraničních zaměstnanců -, kteří kryjí palestinskou korupci a islámský radikalismu. Je to svého druhu palestinská „černá díra“ (boondoggle). Analytici Schwartz a Weinberg soudí, že s ohledem na většinovou podporu Hamasu ze strany obyvatel Pásma je logické, že hodně, ne-li většina zaměstnanců UNRWA Hamas podporuje. Podle izraelských zpravodajských služeb plných deset procent zaměstnanců UNRWA v Pásmu jsou identifikovatelní jako aktivisté Hamasu nebo Palestinského islámského džihádu. Stovky dalších otevřeně oslavovaly vraždy a znásilňování ze 7. října a 190 zaměstnanců UNRWA jsou „skalní militanti“ – bojovníci a zabijáci se záznamy o teroristických aktivitách. Nelze tedy hovořit o „několika zkažených plodech v košíku plném ovoce“, jak to prezentují zástupci a příznivci agentury.
Dalším mýtem je tvrzení, že UNRWA je humanitární organizace zaměřená primárně na potřeby jednotlivých Palestinců. To už řadu let není pravda, říkají autoři analýzy. Agentura „poskytuje jen málo potravin nebo humanitární pomoci. Naprostá většina jejího rozpočtu je věnována palestinským školám a nemocnicím, což je anomálie, která nemá jinde ve světě obdoby“. Proč? Protože neexistuje žádná jiná organizace v rámci Spojených národů, která by kryla náklady na zdravotnictví a vzdělávací systém pro téměř celou jednu populaci, čímž by suplovala na daném území povinnosti místní vlády. Jelikož v Pásmu Gazy se o zdravotnické a sociální služby, stejně jako o vzdělávací proces, stará místo Hamasu UNRWA, mají vládnoucí teroristé o to víc prostoru na realizaci svých priorit zahrnujících budování tunelů, výrobu zbraní, výcvik vražedných komand a vše ostatní, co souvisí s jejich bojem proti Izraeli. Něco tak nesystémového a zvráceného sotva najdeme někde jinde ve světě.
Pravdivé není ani hodnocení, že UNRWA jako organizace je neutrální. Naopak, jde o organizaci politickou, která ze své podstaty podporuje mezi Palestinci pocit, že pouze oni jsou v roli obětí, konzervuje a prodlužuje záležitost palestinského uprchlictví*/ a vychovává k trvalé válce s Izraelem včetně podpory palestinského snu o zničení Izraele prostřednictvím tzv. návratu uprchlíků. „UNRWA je už 75 let nejzhoubnějším hnacím motorem v rámci šíření narativu o izraelské zločinnosti,“ podotýkají autoři analýzy. Narativu naprosto lživého, budiž dodáno.
*/ Pokud jde o otázku tzv. palestinských uprchlíků, dovolím si předestřít jednu osobní myšlenku. Po skončení první arabsko-izraelské války (1948/1949) obsadilo palestinský Západní břeh a východní Jeruzalém Transjordánsko, z něhož se stalo Jordánsko. Tento stát udělil občanství a další práva, která s tím souvisí, všem obyvatelům Západního břehu a východního Jeruzaléma. Palestinští Arabové tak svůj stát získali, byla jím jordánská monarchie. Pak ale nedává smysl, proč by ti palestinští Arabové, kteří v důsledku války opustili území nově vzniklého Státu Izrael a usadili se v Jordánsku, ať už na Západním břehu nebo východně od Jordánu, měli být považováni za uprchlíky, když žili ve svém státě – Jordánském království. Totéž se týká palestinského Pásma Gazy. To po válce 1948/1949 spravoval Egypt. Stejná otázka. Proč ti, kdo odešli z Izraele na toto území, kde byla dokonce vyhlášena v roce 1948 Celopalestinská vláda, jsou považováni za uprchlíky? Palestinci žijící na palestinském území – a uprchlíci? Podle této logiky by měli být i sudetští Němci odsunutí po válce z Československa, jakož i Němci odsunutí z dalších evropských zemí a jejich potomci, dodnes považováni za uprchlíky. To je samozřejmě nesmysl. Záležitost tzv. palestinských uprchlíků, dokonce v x-té generaci, je tedy uměle vytvořená politická konstrukce, která má jediný cíl: slouží Arabům jako prostředek nátlaku a k démonizaci Izraele. Na případnou námitku, že v Pásmu Gazy neměli svůj stát, lze odpovědět: měli možnost ho vyhlásit. Pokud jim v tom vnitroarabská řevnivost a jejich arabští spojenci bránili, nemohou vinit Izrael z toho, že svůj stát na palestinských územích nevytvořili. Chyba je výlučně na arabské straně.
Schwartz s Weinbergem připomínají další skandální skutečnost, opakovaně zdokumentovanou. Ve školách UNRWA jsou palestinským dětem vštěpovány do hlavy nenávistné nesmysly, že Židé jsou lháři a podvodníci šířící korupci, která povede k jejich vyhlazení. Jako vzory jsou oslavování teroristé. Lekce podněcující k násilí jsou vyučovány ve všech ročnících a předmětech včetně matematiky nebo v osnovách zaměřených souhrnně na přírodní vědy (Science). Systematické vyučování nenávisti a násilí v rámci školského systému UNRWA nelze hodnotit jinak než jako podporu palestinského protiizraelského teroru.
Z další části analýzy think tanku Misgav vyplývá, a to už uvádím jen ve stručném komentovaném souhrnu, že Pásmo Gazy potřebuje něco víc než jen peníze a vnější pomoc a že zprofanovaná UNRWA nemusí být jejím výlučným poskytovatelem. Pásmo Gazy potřebuje zásadní systémovou změnu včetně radikální změny myšlení. Vláda Hamasu dokázala, že je schopná vytvářet velké, sofistikované a drahé projekty od podzemních tunelů a sítě bunkrů přes továrny na průmyslovou výrobu zbraní a munice vybudované podle nejlepších technických standardů až po dobře organizovaná komanda disponující špičkovými zpravodajskými schopnostmi a způsobilá naplánovat zákeřné teroristické útoky. Gazané nejsou hloupější než jakákoliv jiná lidská komunita, jejich problémem jsou ale pokřivené priority. Po desetiletí upřednostňují válčení proti Izraeli místo toho, aby zdravým způsobem budovali vlastní společnost. Potenciál k tomu v Pásmu bezpochyby je. Gazané potřebují nejen hotovost a další humanitární pomoc, ale především západní odborné vedení zaměřené na změnu priorit. (Do chudých zemí Afriky můžete donekonečna posílat lodě s obilím, anebo je můžete naučit obilí pěstovat, sklízet a smysluplně využít.)
Pes je ovšem zakopán v tom, že Gazanům stávající systém UNRWA praktikovaný desetiletí vyhovuje. Naučil je především umění natáhnout ruku a spoléhat se na cizí pomoc; nebyli vedeni k tomu, že se musí v první řadě postarat sami o sebe. Jednoduše: méně plakat nad rozlitým mlékem, méně pašovat a více pracovat. To se jistě člověk nenaučí přes noc. Je-li ovšem po celé dekády veden k opaku, nenaučí se to nikdy. Dalším aspektem věci, který obyvatele Pásma znepokojuje víc než nedostatek peněz, je možnost, že by politické přehodnocení tzv. palestinské záležitosti negativně ovlivnilo jejich postavení jako privilegované oběti. Proto o žádnou změnu nemají zájem. (Důkazem toho je dění v Pásmu Gazy po úplném stažení Izraele v roce 2005. Gazané ukázali, že víc než budování vlastní prosperity jim leží na srdci destrukce sionistického nepřítele).
Závěr Schwartze a Weinberga je nekompromisní. Nestačí naléhavý audit, nestačí posílení kontrolních mechanismů. UNRWA je zapotřebí zrušit. V zájmu toho, aby co nejdříve mohl začít přechod od pasivního přijímání pomoci k hospodářskému rozvoji a od genocidních fantazií k budování míru. Současná „dělba práce“, služby UNRWA na zemi a teroristické operace Hamasu v podzemí a v zařízení UNRWA, nesmí pokračovat. Nový rozvoj Pásma se samozřejmě neobejde bez zahraniční pomoci, ovšem založené na jiných základech. Firmy z ciziny se mohou podílet na budování a vytváření pracovních míst a mohou participovat na zřizování a provozu civilních služeb. Jistě i nadále nezbytné vnější financování musí být ale spravováno zahraničními vládami a organizacemi za permanentní kontroly a s přísnou odpovědností za vynaložené prostředky. (Má-li to celé mít nějaký smysl, nesmí být nadále přípustné, aby místní vláda, tak jako dosud Hamas, „odkláněla“ zahraniční finanční pomoc a zneužívala ji pro svoji politiku, bez ohledu na zájmy obyvatel.) UNRWA by mohla být nahrazena nezprofanovanými organizacemi jako USAID, UNICEF nebo Světový potravinový program. Ti všichni mohou poskytovat pomoc, aniž by přitom podléhali palestinskému zpolitizovanému „mámení“ doprovázejícímu celé toto angažmá.
Autoři jsou přesvědčeni o tom, že zatímco Izrael osvobozuje Pásmo Gazy od Hamasu, může mezinárodní společenství uvolnit Palestince ze sevření UNRWA. „Pak bude možné přistoupit k obnově Gazy, bez korupce, destruktivní indoktrinace, hýčkání terorismu a celkové morální hniloby, která příliš dlouho kontaminovala mezinárodní politiku pomoci určenou Palestincům.“ Jejich shrnutí: UNRWA není ani neutrální, ani efektivní, ani nepostradatelná a ani nejde o zmírňující sílu a nelze ji zvýšeným dohledem napravit. Musí být nahrazena – v zájmu Palestinců i Izraelců.
●
ODKAZ
[1]
