Článek
Nejprve zmínil výrok izraelského premiéra Netanjahua: „Když jsem jel v sobotu do Davosu, objevil jsem v našich novinách výrok premiéra Netanjahua, že »izraelská armáda je nejmorálnější na světě«. Ještě že ta cesta autem z Prahy do Davosu trvala tak dlouho, stačil jsem trochu vystřízlivět. Netanjahu to říká v den, kdy jsou ve stejných novinách, o stránku vedle, fotografie rozbombardované Gazy.“
V. Klaus se v článku svěřil, že ho „děsí různá slova“. Mě zase děsí zjištění, že jeho vyjádření k agresi na Ukrajině působí po odmaskování dojmem, jako by snad zastával proruskou pozici. A že při hodnocení izraelské války proti teroru v Pásmu Gazy zastává propalestinskou pozici, což zčásti – nikoli jeho vinou a neúmyslně z jeho strany, to zdůrazňuji – znamená také pozici proteroristickou. Neboť v Pásmu Gazy jsou rozdíly mezi „civilním“ a „teroristickým“ natolik rozostřené, že zhusta splývají.
Exprezident způsobem, jakým Netanjahuovo vyjádření prezentoval, zpochybnil mnohokrát potvrzenou skutečnost, že izraelská armáda (IDF) je nejmorálnější na světě. Pokud argumentuje tím, že ve stejných novinách, „o stránku vedle, jsou fotografie rozbombardované Gazy“, pak je to hodně laciný a povrchní nefér argument. Takováto mediální zkratka snad ani není hodna osobnosti jeho formátu.
K oné rozbombardované Gaze. Ano, v Pásmu probíhá válka, válka proti terorismu. Válka se vším všudy. Válka, kterou Izrael nechtěl, byla mu vnucena, je ale z důvodů, které snad není třeba uvádět, nucen ji vést. A abych použil vyjádření Václava Klause z minulosti a ve zcela jiných souvislostech, tato obranná válka má své náklady. Agresor, který ji brutálním způsobem vyprovokoval, musí nést tyto náklady, zaplatit cenu. Stejně jako nacistické Německo zaplatilo cenu za to, že uvrhlo náš kontinent, potažmo celý svět do nejkrutější války v dějinách.
Izrael kvůli tomu, že se v Pásmu Gazy brání teroru a likviduje jeho strůjce, čelí v Haagu před Mezinárodním soudním dvorem absurdní žalobě Jihoafrické republiky. 12. ledna vysvětloval izraelský postoj právní poradce jeruzalémského ministerstva zahraničí Tal Becker. K otázce, které se V. Klaus ve své glose dotkl, uvedl [2] pravil: „Soud je informován o rozsáhlých škodách na budovách, ale kupříkladu nebylo řečeno, kolik tisíců těchto budov bylo zničeno, protože v nich Hamas nastražil výbušniny. Kolik z nich se stalo legitimním cílem kvůli strategii zneužívání civilních objektů a chráněných areálů pro vojenské účely (Hamasem). Kolik budov bylo zasaženo více než 2 000 raketami teroristů, které byly vystřeleny nahodile, selhaly a spadly ještě na území Gazy.“ Tím chci říci, že několik snímků válkou poničeného města o ničem nevypovídá. Jako propagandistický „klacek na bití psa“ se ale hodí náramně.
Jaké jsou argumenty ve prospěch Netanjahuova tvrzení o IDF jako nejmorálnější armádě? Rozdělit je můžeme do dvou oblastí. Za prvé, je to existence etického kodexu známého jako Duch Izraelských obranných sil (The Spirit of the IDF [3]). Ten vojákům přikazuje chovat se civilizovaně, lidsky. Namátkou: „Vojáci IDF jsou povinni chránit lidskou důstojnost. Každý jedinec má svoji přirozenou hodnotu, bez ohledu na etnický původ, náboženství, národnost, pohlaví nebo postavení. (Článek Lidská důstojnost.) Anebo: „Vojáci IDF budou uplatňovat svou sílu nebo používat zbraně pouze za účelem splnění svého poslání, a to pouze tehdy, je-li to nezbytné. Zachovají si lidskost během bojů i běžné služby. Voják nepoužije svou zbraň nebo sílu k poškození nezúčastněných civilistů a vězňů a udělá vše, co bude v jeho silách, aby zabránil poškození jejich životů, těl, důstojnosti a majetku.“ (Článek Čistota zbraní.)
Za druhé je nutné připomenout praxi IDF, která tuto armádu odlišuje od drtivé většiny všech ostatních. K této záležitosti se už před léty vyjádřil britský plukovník Richard Camp působící po odchodu z armády v kalifornské nadační instituci Prager University Foundation. Během své kariéry sloužil mj. ve válce v Zálivu, v Bosně, Afghánistánu a Iráku. K záležitosti úrovně morálky IDF jako ozbrojeného tělesa se vyjádřil [4] v kontextu protiteroristické kampaně v Pásmu Gazy z léta 2014 (operace Protective Edge). Jeho závěry platí beze zbytku i pro válku současnou.
Plk. Kemp uvádí: „IDF přijala mimořádná opatření, aby civilisty v Gaze upozornila na cílové oblasti bombardování, kam byly včas shazovány miliony letáků, byly k tomu vysílány relace v rozhlase, odesílány SMS a uskutečnily se desítky tisíc telefonních hovorů. Opakuji: Izraelci zavolali Gazanům na jejich mobilní telefony a řekli jim, aby opustili svá obydlí a přesunuli se do bezpečí. Nikdy v historii válčení žádná armáda nesdělila svému nepříteli, kam zacílí své bomby. Mnoho akcí IDF, které mohly zničit vojenské schopnosti Hamasu, bylo přerušeno, aby se zabránilo civilním obětem, čímž se zvýšilo riziko pro izraelské vojáky i občany.“
Navzdory tomu, přiznává plukovník, byli samozřejmě zabiti nevinní lidé. „Každá válka je chaotická a působí zmatky a často se vyskytují chyby. Ale chyby nejsou válečné zločiny.“ Richard Kemp připomněl (a platí to právě tak i dnes), že Hamas „záměrně umístil své vojenské prostředky mezi civilní obyvatelstvo, ukryl zbraně ve školách a nemocnicích a umístil raketomety vedle bytových domů“, přičemž obyvatele donutil, aby v dané oblasti zůstali, ačkoli bylo zřejmé, že budou napadeni. Také dali místním příkaz, aby lhali o tom, že každý zabitý Gazan byl civilista, třeba šlo ve skutečnosti o bojovníka.
Plk. Kemp uzavírá: „Žádná armáda nepodstupuje taková rizika jako IDF, aby chránila civilisty. Říkám to jako profesionální voják. Říkám to proto, že je to pravda. A lidé, kterým záleží na pravdě, by to měli vědět.“ Vědět by to měl i Václav Klaus. Čte-li v českých novinách slova B. Netanjahua, že „izraelská armáda je nejmorálnější na světě“, pak v žádném případě nejde a nemůže jít o chybu v překladu.
FAKE? NIKOLI, SKUTEČNOST
Druhá Klausova poznámka se týkala vyjádření prezidenta ČR během nedávné návštěvy v Izraeli: „Náš prezident Pavel – nikoli přímo Netanjahuovi, ale po návštěvě u prezidenta Herzoga – řekl »rozsah pomoci izraelské armády palestinským civilistům je enormní«. Zase nevím, není-li to fake, ale byla to zpráva ČTK a tam se určitě s dezinformacemi poctivě a úspěšně bojuje. Zase jde o slova.“
Nikoli, pane prezidente, nejde o fake, ani o slova, nýbrž o skutečnost. Během pobytu P. Pavla v Izraeli byla k dispozici čísla o počtu kamionů s humanitární pomocí, které po kontrole pustil Izrael do Pásma Gazy mezi 9. a 15. lednem. A že to má v kompetenci armáda? Přirozeně. V Izraeli funguje při ministerstvu obrany útvar COGAT – úřad Koordinátora vládních aktivit na Teritoriích. Označením Teritoria je myšlena jak Judea a Samaří (Západní břeh), tak Pásmo Gazy.
V čele útvaru stojí důstojník v generálské hodnosti, aktuálně generálmajor Ghassan Alian, mimochodem nikoli Žid, ale izraelský Drúz. Posláním útvaru COGAT je koordinovat civilní záležitosti na obou územích včetně dodávek pomoci civilistům v Pásmu Gazy.
COGAT publikuje na svém účtu na síti X [5] údaje o množství pomoci, která je prostřednictvím kamionů dopravována do Pásma, a to dvěma cestami. Jednak přes izraelský přechod Kerem Šalom, jednak přes izraelský přechod Netzanim na hranici s Egyptem (necelých 50 km jižně od Pásma Gazy), odkud náklad pokračuje k egyptskému přechodu Rafah nacházejícím se na hranici s Pásmem Gazy. Na obou izraelských přechodech provádí COGAT kontrolu převáženého zboží.
Z jednoduchého důvodu. Kamiony míří do oblasti, kterou ovládá teroristické hnutí Hamas, s nímž je Izrael ve válce. Materiální pomoc ze zahraničí dodávaná vzdušnou cestou míří na letiště v severosinajském městě El Ariš, odkud pokračuje pozemní cestou zmíněnou výše.
Pokud má někdo problém s tím, že Izrael zásilky kontroluje, měl by se spíše zamyslet nad tím, jestli je ve světě běžné, aby země napadená brutální agresí participovala na humanitární pomoci obyvatelstvu nepřátelské strany. A ještě se přitom nechala urážet, že je sama agresorem a provádí genocidu civilistů.
V době návštěvy prezidenta Pavla v Izraeli byly k dispozici údaje z období od 9. do 15. ledna 2024. Tady je stručný přehled.
9. ledna 2024 … do Pásma Gazy odjelo po kontrole 182 kamionů; 10. ledna … 208 kamionů;
11. ledna … 201 kamionů. Téhož dne přinesl COGAT souhrnnou informaci o dosavadních dodávkách do Pásma Gazy od začátku války. Civilistům byly poslány tyto potraviny: mléko, těstoviny, cukr, sůl, olej, mouka, maso, sýr, med, croissanty, ryby (tuňák), fazole, humus, džem, sušené mléko, chalva, omáčky, džusy, coca cola, pepsi, tahini (sezamová pomazánka), koření, sladké pečivo, sušenky, vitamíny, kojenecká výživa, dětské vitamíny, hotová jídla. Celkem vjelo do Pásma 8 043 kamionů s dodávkami o váze 145 a půl tisíce tun (to je zhruba 18 tun na kamion).
12. ledna … 136 kamionů; 14. ledna … 237 kamionů; COGAT upřesnil: „Jedná se o nejvyšší počet nákladních aut puštěných do Gazy za jeden den od začátku války. Vedeme boj s Hamasem, nikoli s lidem Gazy.“ 15. ledna … 227 kamionů. A proud kamionů samozřejmě i nadále pokračuje.
Ano, před nynější válkou byl počet kamionů přivážejících pomoc Pásmu Gazy významně vyšší. Ale čtete správně: před válkou. Kolik asi kamionů pomoci pro obyvatelstvo putovalo během Velké vlastenecké války přes sovětské kontroly do nacistického Německa?
V. Klaus uzavírá svoji glosu uzavírá dvěma větami: „Slova jsou důležitá. Neměli bychom je devalvovat.“ Jistěže. Stejně tak bychom ale neměli devalvovat pravdu.
●
ODKAZY
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
