Článek
Už půl roku jsme svědky sebevražedného lidského pokrytectví. Příliš velká část mezinárodního společenství den co den morálně selhává.
Při hodnocení ďábelského nacistického vražedného běsnění nebylo místo pro žádné „ano, ale“. Svět od té doby, ačkoli se hrdě hlásí k opaku, klesá níž a níž. Při hodnocení ďábelského islamistického vraždění ze 7. října 2023 slyšíme: „Ano, Hamas se v Izraeli dopustil zvěrstev, ale…,“ a ostří kritiky míří na Izrael. Toto převrácení priorit je stejně odporné, jako kdybychom tvrdili:„ Ano, nacisté se v Lidicích dopustili hrozné brutality, ale československá exilová vláda neměla nechat zabít Heydricha."
Hnus.
Masakr ze 7. října 2023 provedený Hamasem je upozaděn, zrůdné chování teroristů je upozaděno, dokonce i skutečnost, že asi 130 rukojmí (kolik z nich už nežije?) zůstává uvězněno, je upozaděna, stejně jako trauma, které agrese Hamasu způsobila izraelským rodinám a celé společnosti.
Výzvy k propuštění gangstersky odvlečených nenacházíme na prvním místě nejrůznějších apelů a rezolucí, ale pouze jako součást širší kampaně, v níž tlak není přednostně vytvářen na agresora, ale na jeho oběť. V některých médiích dokonce čteme o „agresi Izraele v Gaze“. Přitom klíč k bezprostřednímu ukončení bojů nedrží v ruce Izrael, ale Hamas. Stačí, aby okamžitě propustil rukojmí (a vrátil těla) a situace se zásadním způsobem změní. Jelikož mezinárodní společenství se většinově v tomto smyslu neangažuje, existuje vážné podezření, že mu na izraelských rukojmích zase tolik nezáleží. Jsou to přece z drtivé většiny Židé. Svět, nebo aspoň jeho větší část, zastává bohužel jiný úhel pohledu a má jiný zájem: nasazovat psí hlavu nikoli teroristům, ale Izraeli.
Jako ilustrace takovéhoto uvažování v ČR může posloužit úryvek z pětice iniciativy „Umělci pro příměří“, jejíž neformální tváří je zpěvák Tomáš Klus: „Vyzýváme českou vládu, aby ctila všechny lidské životy a neprodleně vyzvala ke klidu zbraní, ukončení bombardování Gazy a k trvalému příměří. Dále také k okamžitému ukončení blokády jídla, vody, elektřiny a humanitární pomoci a k bezpečnému propuštění všech palestinských i izraelských rukojmích.“
Šokovaný člověk se musí ptát. Jaká palestinská rukojmí? Cožpak Izraelci odvlekli z Pásma nějaké Araby a drží je v nelidských podmínkách na neznámém místě, aby je použili pro pozdější vydírání protistrany? A jak si vysvětlit, že izraelská rukojmí jsou jmenována nikoli na prvním, ale posledním místě? Formulace „bezpečné propuštění všech palestinských i izraelských rukojmích“ prozradila o aktivistech víc, než si možná sami přáli.
Jiná zrůdnost, tentokrát ze zahraničí. Během útoku 7. října 2023 byla na festivalu Supernova zavražděna 22 letá izraelsko-německá tatérka Shani Nicole Louková. Teroristé ji pak polonahou naložili do otevřeného pick-upu a s oslavnými gesty odvezli do Gazy, kde ji ukazovali nadšeným obyvatelům jako vítěznou trofej. Odjezd auta s mrtvým tělem vyfotil Ali Mahmud pracující pro agenturu AP, který útočníky do Izraele doprovázel. To znamená, že musel o jejich vražedném plánu vědět a stal se tak ne nezávislým svědkem, ale spoluúčastníkem teroristického vraždění. Buď měl o útoku předem informace - a s akcí souhlasil - nebo je měl, ale účel mise ho nezajímal. Obojí je nemravné, odsouzeníhodné, ne-li trestuhodné. Nevědět nemohl, když ozbrojené vrahy z Pásma do Izraele doprovázel. Teroristům udělal přesně takové PR, jaké jejich zvrácená propaganda potřebovala. Postavil se tedy na jejich stranu.
V takovém případě by se měl stydět a zpytovat svědomí. Jaká je ale v našem politickokorektním světě skutečnost? Koncem března 2024 přišla zpráva, že jeho snímek – zobrazující tělo Shani odvážené teroristy z místa činu - byl oceněn. Stal se „Fotografií roku“; cenu uděluje Reynolds Journalism Institute působící v rámci americké University of Missouri. Že autorem obrázku je člověk, který plnil roli nástroje propagandy teroristických vrahů? Co na tom záleží.
Po půl roce od 7. října 2023 můžeme tedy konstatovat:
Viníkem války v Pásmu Gazy je Hamas
Vina za to, že z Pásma nebyla propuštěna všechna rukojmí, padá na Hamas.
Vina za to, že v Pásmu umírají civilisté, je tam vážná humanitární situace a nemalá část měst je rozbombardovaná, padá na Hamas.
A spoluvina padá na všechny, kdo svoji kritiku tamní situace neadresují Hamasu, ale Izraeli. A kdo nevyvíjejí náležitý tlak nikoli na Izrael, ale na Hamas. Zní to triviálně, ale je to tak.
Závěrem připomenu tři body, které jediné mohou zajistit konec války:
1) Okamžité propuštění rukojmí.
2) Ukončení protiizraelské agrese Hamasu.
3) Kapitulace Hamasu.
Dokud nebude svět intenzivně prosazovat tyto tři body, skutečný mír se do Pásma Gazy nevrátí.
