Článek
Životopis
Narodil se 13.3.1996 v Bohumíně. Od mládí měl zdravotní problémy, trpěl astmatem. Rodina se kvůli tomu přestěhovala do Javorníku, kde vychodil základní školu. Již zde se projevil jeho talent zaujmout posluchače vyprávěním příběhů nebo třeba vítězstvím v recitačních soutěžích, a on zjistil, že ho to baví. Jeho charakter také formulovala skutečnost, že jako dítě byl nadměrně obézní, kolektiv ho mezi sebe nepřijal a stával se obětí mnohdy i drsné šikany. Někdy v tuto dobu se v něm pravděpodobně zrodila ctižádost něco dokázat. Velkou výhodou bylo, že jeho otec ho podporoval, jak jen mohl, a umožnil mu jít studovat na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě.
Zde byly předměty jako scénický tanec nebo balet a ty se s váhou 110–120 kg úspěšně absolvovat nedají. Zhubl za první rok studia 35 kg a postupně se dostal až na hranici anorexie. Zdravotně se však brzy srovnal a pomalu začínal být velmi úspěšným hercem. Během studia již hostoval v Národním divadle Moravskoslezském a v Komorní scéně Aréna, kde po maturitě dostal angažmá.
Během studia se seznámil se svým profesorem Albertem Čubou. S ním a ještě se svým spolužákem Robinem Ferrem vytvořili improvizační show, ze kterou vystupovali v ostravských klubech. Říkali si Tři tygři.
Albert Čuba pak založil divadlo Mír, kam Štěpán Kozub přešel a stal se jeho uměleckým vedoucím. Mezi tím hrál v několika filmech a televizních inscenacích. Za svoji práci dostal několik ocenění.
Do podvědomí široké divácké veřejnosti se dostal během koronavirových opatření, kde si zahrál jednu z hlavních rolí v seriálu Skoro na mizině, který měl ve své době obrovský úspěch.
Syndrom vyhoření
A pak to začalo, byl uměleckým vedoucím divadla Mír, byl i aktivním hercem divadla Mír, hrál v televizi a ve filmu, byl aktivním členem skupiny Tři tygři, začal dělat stand-up vystoupení, se kterými dvakrát vyprodal O2 arénou, natáčel sérii reklam pro FIO banku, společně s Jiřím Krhutem vytvořili pěvecké duo, začali vystupovat a dokonce nahráli desku, vybudoval v Ostravě Comedy club, který už zahájil činnost, napsal a vydal knihu poezie.
Prostě a jednoduše stal se z něj štvanec. Krásně to bylo vidět na poslední „Talk action show“ Tří tygrů, kterou s kolegy nedokončil, protože měl povinnosti v comedy clubu.
Teď si popíšeme jednotlivé fáze syndromu vyhoření: 1. Fáze poplachová, tu si prožívá každý sám v sobě a říká si. „Já to zvládnu“
2. Fáze odporu, všichni vás vnitřně štvou, ale navenek to nedáváte najevo
3. Fáze vyčerpání, ve které už následuje samotné vyhoření
Tím vším si prošel a vůbec nikoho nemůže překvapit, že se mu rozpadlo manželství a zrušil veškerá svá veřejná vystoupení.
Vedlejším produktem přepracování organismu je ztráta imunity, tzn. drobné zdravotní problémy, které silný organismus zvládne, jsou najednou problém. Píše se o respiračních potížích, z vlastní zkušenosti vím, že silný astmatický záchvat, kdy člověk nemůže dýchat, není žádná legrace,, a Štěpánovi, pokud ho už taky nezažil, ho určitě nepřeji.
Jak to vyřešit?
Chce to se na nějakou dobu zklidnit, pak ubrat a najít rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. To se dobře píše, ale hůře realizuje. Osobně mu doporučuji, aby dělal jenom to, v čem je výjimečný, a dovolím se i napsat fenomenální, a aktivity, ve kterých je pouze průměrný, přenechal jiným. Vedení klubu, zpívání, umělecké vedení divadla nebo psaní poezie určitě mnoho lidí zvládne stejně, ne-li lépe.
Měl by se soustředit na herectví a samostatné nebo kolektivní komediální vystupování. V tom je neskutečně dobrý. Bylo by škoda, kdyby český národ přišel o herce, který tady od dob Vladimíra Menšíka nebyl. První varování už Štěpán dostal.
