Článek
Návrh se skládal ze 3 hlavních bodů.
1. Změna příslušného zákona obsahovala prvky retroaktivity
2. Omezení práv opozice při projednávání ve sněmovně
3. Zneužití stavu legislativní nouze
1. Změna zákona obsahovala prvky retroaktivity
Objektivně řečeno neobsahovala. Je sice pravda, že nárok na valorizaci vznikl v lednu 2023, ale konečnou výši valorizované částky musí schválit vláda. A k tomu nedošlo. Ke změně došlo ještě před jejím schválením, a tak se o retroaktivitu nejedná.
2. Omezení práv opozice při projednávání ve sněmovně
To snad poslanci hnutí ANO ani nemohli myslet vážně. Projednávání zákona bylo z větší části veřejné a nikdo jiný než poslanci opozice tam prakticky nemluvili. Během diskuze se panu Okamurovi podařilo překonat jeden ze svých řečnických rekordů. „Normální“ člověk jen těžko pochopí, jaký má význam k jednomu tématu hovořit v kuse 10 hodin. To devalvuje demokratickou diskuzi na kabaret a významně to komplikuje parlamentní většině mandát, který ji dali občané České republiky. Myslím si, že kdyby se omezil čas pro jeden diskuzní přízpěvek na 30 minut, tak by vše co je třeba veřejně vyslovit, bylo vysloveno.
Tento bod byl naprosto irelevantní a velmi snížil důvěryhodnost projednávané stížnosti.
3. Zneužití stavu legislativní nouze
V tomto bodě s rozhodnutím Ústavního soudu nemohu souhlasit. Informace, že dojde znovu k dvojciferné inflaci veřejnost a tak i vláda věděla od srpna 2022. Že tuto informaci oficiálně může vydat pouze Statistický úřad a až po uplynutí celého období je jiná věc. Kdyby, ale vláda tímto způsobem reagovala třeba v případě povodní, tak by to znamenalo národní katastrofu. Je smutné, že ve zprávě ústavního soudu se nikde neobjevila skutečnost, že v lednu 2023 byly prezidentské volby a vláda měla velký zájem na tom, aby nebyl zvolen představitel opozice Andrej Babiš. Věděla, že pokud by příslušný legislativní proces začala před touto volbou, tak by toho dokázal využít a je pravděpodobné, že by volby vyhrál.
Vláda si prostě v tu dobu nemohla dovolit znepřátelit největší skupinu voličů. Po volbách se to už jinak než ve stavu legislativní nouze stihnout nedalo.
Kdo na tom vydělal?
Ústavní soud
Ne. Dokonce někteří diváci na soudce křičeli hanba a zdůvodnění zpravodaje bylo srovnáváno s legendárními projevy prokurátora Urválka. Tím, že ve svém odůvodnění se ani slovem nezmínili o prezidentských volbách, velmi snížili důvěryhodnost svých budoucích rozhodnutí.
Vláda
Ne. Vláda sice uspořila cca 19 miliard, ale ve stejném čase koupila Net4gas, síť čerpacích stanic RobinOil a vypsala dotační program: „Oprav dům po babičce“, tak že ve skutečnosti zase tak moc neušetřila.
Zvlášť úsměvné je, že 50% zadlužené firmy Net4gas pařilo fondu Borealis Novus Parent, což je kanadský penzijní fond, takže se dá v nadsázce říci, že část peněz ze státního rozpočtu místo českých dostanou kanadští důchodci.
Opozice
Ano. Jedná se o velký paradox, ale je to tak. Výši důchodů by nějakým způsobem musela omezit každá vláda. Pro opozici je skvělé, že to nemusela dělat ona. Za dva roky budou parlamentní volby a opoziční strany můžou oznámit největší skupině voličů: „Podívejte se, jak jsme za vás bojovali“.
Pokud volby vyhrají, důchody trochu zvednou ale ne moc, protože důchodový účet je a bude deficitní.
Řešení problému
Česká republika má průběžný důchodový systém, stejný jako zde byl v dobách socialismu. Demografická křivka se již natolik vychýlila, že tento systém je dlouhodobě neudržitelný.
Vlády to řeší zvyšováním věkové hranice odchodu do důchodu, ale to nejde dělat do nekonečna. Jediným řešením by bylo vytvořit skutečně funkční penzijní fondy, ne takové jako máme nyní, které ze zákona nesmí mít hospodařit se ztrátou, proto investují takkonzer vativně, že jejich výnosy ani nepokryjí inflaci.
Výnosy firmy Net4gas dlouhou dobu byly součástí důchodů vyplácených v Kanadě. Bylo by fantastické, aby třeba výnos z kanadských plynovodů byl někdy součástí důchodů v České republice.
Pokud k tomu nedojde čekají nás v budoucnosti s důchodovým systémem mnohem větší problémy, než byla letošní valorizace. Tyto změny ale vyžadují velkou politickou odvahu, která současným politikům bohužel chybí.
