Článek
V dávných dobách svého mládí, na začátku osmdesátek, jsem chodil s dívkou a ta měla úplně holé nohy. To bylo tenkrát něco! Byla tím opravdu výjimečná. Tehdy se sporadicky začaly objevovat první odvážlivkyně, které si holily i podpaží. Dnes chloupky na nohou nerostou asi žádné, o jiných místech nemluvě… Inu, časy se mění.
Mění se taky roční období, a vždycky nejpozději koncem jara chlapi pookřejí, protože konečně je zase v ulicích na co koukat. Podstatnou část ženské půlky populace v té době zasáhne mánie Musim zhubnout do plavek!
Co se totiž nemění, je snaha ženy být krásná. Většina z nich si to bůhvíproč spojuje se štíhlostí, přecházející leckdy až do vychrtlosti. Neznám snad takovou, která by byla spokojena se svou „tajlí“, takovou, která by buď právě teď nebo někdy v minulosti nedržela dietu. I má starší dcera, když přišla do puberty, začala tvrdit, že nebude večeřet po páté hodině a k snídani se cpala vločkami. Prý aby neměla velký zadek, vysvětlovala mi tenkrát a při tom vysvětlování spořádala naráz celou čokoládu. Před pátou hodinou to prý neva…
Některá tvrzení se bez ohledu na to, zda jsou pravdivá nebo ne, uchytí a rozšíří. Vždyť věřit jim je tak fajn…
Jedna moje bývalá kolegyně onehdy prohlásila, že musí konečně zhubnout, jinak se přes léto nepodívá na jezero. Na pochybovačnou poznámku, zda to není ztracený boj, zareagovala kategoricky, téměř naštvaně: „Já nebudu nikdy tlustá! To radši umřu!“ a poobědvala nějaké naklíčené obilí… A potom zbaštila celou čokoládu, protože „je to silnější než já, ale před pátou hodinou to prý nevadí.“
Snaha žen, aby se nám pacholkům mužským líbily (pro sebe to přece nedělají!) , která s každým jarem znovu nabývá na intenzitě, patří mezi ty příjemné životní jistoty. Ani letos to nebylo jinak…
Výše uvedený text jsem spáchal jako redaktor regionálního deníku před čtvrt stoletím. Zčásti jsem ho upravil – například jsem vynechal pasáž o kolegyních, která by dnes možná mohla být považována za sexistickou. I další věci se od počátku milénia pochopitelně změnily. Úvod o holých ženských nohách pochopitelně zastaral, protože dnes si už nikdo jiné ani nevybaví. Depilační trend (na jiných místech) naopak expandoval do pro mě překvapivé oblasti, jak jsem zjistil v sauně (pochopitelně mužské).
Moje dcera stále baští vločky, ale čokoládu už ne, a dokonce je tak krutá, že ji zakazuje svým dětem. Ještě že je tu dědeček s babičkou…
Snaha žen o zhubnutí je naopak nadčasová – je trvalým průvodním jevem posledního století a zjevně se jen tak nevytratí.
A čokoláda? Na té jsem kdysi postavil jednu etapu svého života - když jsem počátkem devadesátek hledal sortiment pro začínající velkoobchod, držel jsem se motta Lidi budou mlsat pořád. Já jsem sice koncem dekády zkrachoval, ale tato životní pravda nezestárla.
Dokonce jsem zjistil, že opravdu existuje závislost na čokoládě, že se léčí a že ženy jsou jí ohroženy téměř třikrát častěji než muži.
A navíc mám po těch letech k dispozici pointu (pro ženy: happy end). Ta kolegyně, která tvrdila, že raději umře než by ztloustla, ani neumřela, ani neztloustla. Závislosti na čokoládě se zbavila, mnohem víc než kdysi dnes konzumuje věci, které normální chlap nepozře. Ani nevím, jak se to všechno jmenuje - je to prý zdravé.
Ale můžu se jí zeptat, stala se totiž mojí ženou.
Zdroje:
https://www.portalprozeny.cz/clanek/krasa-v-prubehu-casu-hladce-oholena-v-dobe-kamenne-a-dnes
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-zavislost-na-cokolade-si-clovek-vypestuje-uz-za-21-dni-65876
