Článek
Když Levi Strauss vynalezl džíny, jistě netušil, kolik milionů lidí tím ovlivní.
Jsa narozen na sklonku padesátých let, odhaduju, že jsem druhá džínová generace, ta první se s tímto americkým módním výstřelkem seznámila už v půlce šedesátých let, ale tehdy, domnívám se, to byla opravdu vzácnost.
Daly se sehnat jen v Tuzexu, a tam mohli nakupovat jen ti, kteří měli přísun k některé západní měně. To byl jeden ze zázraků socialismu – skoro nikdo by neměl mít možnost si je koupit, ale všichni je měli. Všichni – až na Káju z vedlejší třídy – jeho otec byl voják z povolání prý měl říct, že důstojník lidové armády přece nemůže nikdy přijít k valutám nebo bonům.
První byly, co si vzpomínám, rifle, vlastně Super Rifle. A protože byly první, daly jméno všem ostatním. Pravda, nejdřív se taky říkalo texasky, ale rifle je vytlačily. Můj starší brácha patřil mezi ty šikuly, co se v šedé zóně socialismu dokázali zorientovat, a tak měl džíny nejen on, ale i já – už na základce! Dodnes si vzpomínám na ten novotou vonící balíček složený tak, aby navrchu byla levá zadní kapsa, nad ní kožená nášivka s nápisem SUPER RIFLE jakoby ze stlučených prken.

Pamatujete se na ty první? Byly tuhé jak prkno a na zadní kapse měly přicvaknutý obrázek kovboje na vzpínajícím se koni střílejícího z rifle. To, že jde o pušku, jsem věděl jakožto vášnivý čtenář mayovek. Taky mě fascinovala taková zbytečnost, ta malá kapsička u pravé přední kapsy – na co asi byla: na náboje, na žvýkačky, na zapalovač? Nic většího by se tam přece nevešlo…
Pak přišly další – tenkrát ty názvy zněly tak světově, romanticky… Líčka (Lee,), vranglerky (Wrangler), levisky (Levi´s Strauss), ale rifle byly zkrátka první. Tak jako americké tenisky značky Keds daly jméno keckám, rakouský cukrář Pischinger oplatkám, vynálezce Gilette holicím čepelkám nebo český inženýr Karel Macháček plynovému ohřívači (KarMa), rifle jsou dodnes synonymem pro džíny. Teprve při přípravě tohoto článku jsem zjistil, že Rifle byla italská firma. Byl jsem trochu zklamán – působilo to tak americky…
A taky jsem se dozvěděl, kde se vzal název džíny: netušil jsem, že existuje barevný odstín janovská modř (bleu de Gênes).
Doba mého dospívání byla tedy obdobím, kdy džíny byly vzácností. Byly poměrně drahé (zdroj), takže musely vydržet co nejdéle. Když dosloužily, nesměly se vyhodit! Látka byla vzácná a sloužila k záplatování děr. Pamatuju, že jsem míval džíny na některých místech až trojvrstvé.
Jednou jsem si od matky vyžádal nášivku od jejího kabátu označující výrobce a ona mi ji se shovívavým úsměvem přišila na zadní kapsu. Nebylo to moc velké, ale občas si toho někdo všiml: „Ty vole, ty máš džíny z Makyty Púchov? Tyjo, ty Slováci sou frajeři - dyť vypadají jako wranglerky!“
Tehdy se běžně sušilo prádlo na sušácích „za barákem“. Ale to neslo určité nebezpečí. Nevím, jestli to byl všeobecný trend, ale pamatuju si, že u nás řádil džínový fantom. Kalhoty se ze šňůry ztrácely. Taková krádež za bílého dne na sídlišti byla jistě riskantní, ale džíny za to riziko přece stály!
Džíny jako typický produkt Západu se oficiální oblibě příliš netěšily. Ale byl to předem ztracený boj. Tento oděv chtěl mít každý mladý, a to prostě soudruzi předělat nemohli. Někteří skalní však tento boj s větrnými mlýny nevzdávali. Ještě počátkem osmdesátých let si kamarádka, která nastoupila jako kantorka na střední pedagogickou školu, vyslechla absurdní výtku od soudruha ředitele. „Soudružko, není vhodné, aby učitelka na socialistické škole předstupovala před studenty v oblečení amerických honáků krav!“
Po pádu totality ztratily džíny, tak jako mnoho jiných věcí, punc vzácnosti a staly se běžným zbožím, jak to v normální společnosti chodí. Kdo dnes nemá aspoň jedny džíny ve skříni?
Jak šel čas, módní trendy se měnily a mění. Přestože v poslední době jim silně konkurují tepláky (viz můj článek Všichni do tepláků!), džíny zůstávají a výkyvy módy zřejmě ustojí i v budoucnu.
Čím víc stárnu, tím víc jsem při nákupu nových džín nerudný dědek. Proč do všeho cpou streč? Dyť já chci jen normální džíny, co jsem nosil celej život! Copak si ti návrháři neuvědomujou, že to nejsou jen kalhoty pro mladý? Dyť nás starejch „džíňáků“ je možná dohromady víc…
Když jsme u toho stáří…. Před několika lety jsem si začal všímat starších pánů v džínách, které na nich tak nějak podivně visí. Pro mě tyhle kalhoty byly vždycky symbolem mládí, zejména když vypasované dávaly vyniknout ženským křivkám, a tak mi ti džínoví senioři připadali trochu nepatřiční. Pak jsem si ale uvědomil, že oni jen - navzdory nelítostnému času - zůstali věrni ideálům svého mládí, kdy „rifle“ byly tak trochu symbolem rebelství, které kdysi „slušnou společnost“ štvaly. A tak je to vlastně fajn. Ostatně jsem jedním z nich…
Takže: jak to říkali Sokolové, než je komunista zrušil: Věrni zůstaneme!
A tak to máme i my, dědkové z džínové generace: věrni zůstaneme! Než nás čas, ten vládce mocnější než všichni politici světa, zruší.
A kdybychom nebyli pohanský národ, co nebožtíky spaluje, tak bych mohl klidně tvrdit: džíny si vezmu do hrobu!
No jo, jenže jaké? Levisky, líčka, mustangy? Ty první super rifle asi už neseženu…
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Levi_Strauss
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/relax/dziny-puvodne-monterky-pro-zlatokopy-zmenily-svet-306435
https://cs.wikipedia.org/wiki/Keds
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Pischinger_(firma)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Mach%C3%A1%C4%8Dek_(konstrukt%C3%A9r)
http://rifle-jeans.cz/cz/Historie






