Článek
Inspiraci pro toto téma jsem našel při jednom z výletů za hranice všedních dnů. Když jsem ve francouzském marketu vybíral, jaký suvenýr mi udělá radost ještě doma, přilákala mě babička Chazel. Vrásčitá, šedé vlasy schované pod šátkem, laskavý úsměv – už přes sto let nabízí salámy. Neodolal jsem, nelitoval jsem, dlouho mi nevydržel - byl fakt skvělý.
O pár dní později jsem brouzdal po netu a hledal nějaké francouzské paštiky (jídlo mě baví) - vykoukla na mě babička Chantal. Šedivá, usměvavá…Co to mají ti Francouzi s babkami? Tak jsem se na ty seniorky podíval podrobněji a zjistil jsem, že kvůli tomu jsem nemusel jezdit do Francie. V našich supermarketech je také pěkná řádka dalších babiček - lákají nás Babiččiny polévkové nudle, fleky, copánky, špecle, svíčková nebo gulášová omáčka, Babiččina volba (mouky a směsi na pečení). O pár dní později české babičky vystoupily z anonymity - na hospodském kvízu jsem setkal s otázkou, jak se jmenuje ta, která vyrábí ovocné a bylinné čaje (Růženka).
Ony jsou vlastně asi všude…
Britská Granma má širší repertoár – od pálivých omáček přes šunku, instantní nudle, nakládané okurky, sušenka… zdejší babičky jsou poněkud odlišné od ostatní, národních. Pod značkou Babiččiny se tu naopak nabízejí produkty nebritské – polské čínské, americké…
Ani Slováci nezůstali pozadu. Jejich Stará mama připravuje ovocné knedlíky a pirohy. A mají i echt slovenskou babičku – Hellman ´s Stará mama.
Že jde o globální záležitost, dokazuje japonská vysmátá stařenka Obaachan (babička)
Kamedaseika, která vyrábí jistě skvělé rýžové krekry se sójovou omáčkou.
Když jsme byli na dovolené v Německu (jezdíváme k Ostsee – bývalá NDR), také tam byl těchto bábinek (Omas) celý houf. Ochutnali jsme jejich okurky i polévku (Oma´s Gurken, Oma´s Soljanka). Jiné zase nabízely droždí, omáčky, saláty či svařené víno – snad každý supermarket má nějakou svou Omu. Na tu se svařákem můžete narazit i v našem Kauflandu.
Speciální zmínku si zaslouží Tote Oma. Když na nás z regálu jukla, museli jsme se v překladači přesvědčit, že na konzervě opravdu stojí Mrtvá babička. Také se usmívá, ale je to úsměv poněkud mrazivý. Strašidelný dojem stupňuji symbol bývalé NDR nad hlavou a výhružné poznámky Originál – školní jídelna a Vařeno v hrnci. Klasická Ostalgia. A co si to přichystala tato endérácká babička? Krvavé kroupové jelito… Kdo říká, že Němci nemají smysl pro (černý) humor?
Co mají všechny tyto ženy z různých zemí i kontinentů společného? Jsou šedivé, vrásčité, usměvavé – a jsou zárukou toho, že si pochutnáte. Není totiž přece lepší kuchařky, než je babička, protože musíte stát u plotny, nad mísou, prkýnkem s masem (zeleninou, ovocem, bylinkami…) desítky let, než se to řádně naučíte – a musíte být žena.
K prvnímu stereotypu – vařit umí jen staří. Naše rodina není příliš typická, vyskytuje se u nás třeba nevlastní dcera starší než manželka, zeť starší než tchyně, tříletá teta a tak dále – a taky dvě babičky, jedna lehce přes padesát, druhá ani ne čtyřicetiletá. Obě umí dobře vařit – některá jídla dokonce skvěle - ale rozhodně to nejsou žádné stařenky, naopak jsou to holky krev a mlíko.
K druhému stereotypu – vařit umí jen ženy. Kamarád Pepa se pyšní svou pastou carbonara (ochutnat mi ještě nedal, posoudit nemůžu, ale věřím mu). Karel umí výborně namíchat tatarák. Nesmím opomenout Vláďovy grilované žampiony se skvělou náplní. Milan připravuje luxusní buřtguláš. Nejlepší salát, co jsem kdy jedl, je ten rajčatový s creme fraiche od Pavlíka. Můj táta vaříval boršč v obrovském prádelním hrnci, protože si pro něj chodili s bandaskami známí z širokého okolí…
I já mám pár specialit, které (nejen rodinné) okolí pochvaluje…
Uznávám, že ženy byly po většinu lidských dějin diskriminovány. Ale v oblasti kulinářství si ty staleté křivdy víc než dost vynahrazují. Až zase uslyšíte nějakou feministku mluvit o utlačování žen, připomeňte jim, že i my muži jsme utlačováni. Konzumní společnost vytváří falešný stereotyp, že jediné skvělé kuchařky jsou staré ženy - babičky.
Nemůžeme se tomu ubránit, stereotypy nad pravdou vítězí. A tak mohu jen zvolat za nás chlapy: a co my, muži?! A za sebe: a co my, dědečkové?!
Zdroje:
