Článek
Úvodní citace je z povídky Jaroslava Haška, v níž popisuje předvolební kampaň v jednom městečku. O radnici tu bojuje deset politických stran, které reprezentují dle názvu samá vznešená slova: spasení, lid, boží dílo, pokrok, národ, demokracie, svobodomyslnost, realismus…
Dnes, o více než sto let později, mají politici jiný slovník, poněkud přízemnější: bezpečnost, doprava, vzdělání, bydlení, práce, pořádek, spravedlnost… Národ a demokracie se nám zachovaly.
Ale i dnes jsou to všechno stejně abstraktní pojmy jako tenkrát – nic konkrétního nenabízejí, jen slibují.
Jaroslav Hašek je ceněný hlavně pro Švejka, ale jeho krátké humoristické povídky jsou také skvělé. Když jsem poprvé četl ty, které byly zaměřené na politiku a volby, moc jsem je nechápal. Za totality byly parlamentní volby i ty, jimž se kdysi říkalo obecní, jen jakési prázdné pojmy z minulosti, asi jako národní obrození nebo černý pátek na newyorské burze. Ta hra na svobodné volby, co tehdy u nás probíhala, neměla s těmi skutečnými nic společného. Jak tedy mohl člověk vědět, co to je volební boj?
Když jsem se k Haškovi vrátil po letech, kdy už se doba narovnala, už jsem to viděl jinak. Moc mě pobavila právě ta povídka, z níž je citovaný úvod: Před obecními volbami. To už jsem mohl ocenit jeho smysl pro nadsázku, pro niž je předvolební kampaň ideální prostředí.
Volby tehdy a dnes mají leccos společného, ale podle Haška byla tenkrát větší sranda. Kandidáti vylepovali plakáty, na nichž se mezi sebou krásně ostouzeli. Ten údajně svedl mladou dívku pod slibem manželství, jiný je falešný hráč v karty, třetí dluží v hospodě za pivo, čtvrtý je alkoholik… Některé věty by se daly použít i dnes, třeba: „Vlasy vstávají hrůzou, když si pomyslíme, že tato strana měla dva členy v městské radě a tři členy ve finanční komisi, kteří měli přístup k městské pokladně.“
Pak jsou tu anonymní dopisy. Ty jsou pochopitelně odvážnější: ten prý ukradl kasičku školského spolku, jiný zapálil skladiště a shrábl pojistku, nechybí defraudace, někdo si vodí školačky do sklepa, jiný dokonce utopil manželku… Kouzelné jsou i nápisy na zdi: „Franta je zloděj a zapálil rybník“ a „bývalý starosta Junes žere kočky“. Kdepak, vy dnešní bojovníci v obecních volbách prostě nemáte fantazii.
V našem okrese je novinový plátek, doručovaný zdarma do schránek. „Neznámý“ podnikatel nezištně investuje nemalé peníze jen proto, aby své spoluobčany informoval, kdo se to v té politice vlastně pohybuje. Představuje nám jen dva typy lidí: jedni, kteří ví, jak na to, jsou čestní, nezištní, pracovití a pro své spoluobčany by snad i zemřeli, zatímco ti druzí jsou neschopní břídilové, zkorumpovaní lumpové, hamižní darebáci, co myslí jen na sebe, lžou, kradou a hrabou pod sebe. Ukazuje nám, jak je jednoduché se ve volbách správně rozhodnout. Ale oproti mistru H. je to pochopitelně nuda. Myslím, že autor těchto textů, který si říká „redakce“, Haška nečetl. Kdyby ano, možná bychom se dozvěděli zajímavější věci.
Předpokládám, že podobné tiskoviny se vyskytují i jinde, ale marná sláva, doba novin už minula. Dnes jsou to sociální sítě, a stejně jako pan „redakce“, i na nich jsou to převážně anonymní hrdinové, kteří ostatním vysvětlují, jak to vlastně je: kdo je skvělý člověk a kdo by si zasloužil přinejmenším veřejný lynč. Vulgaritami se přitom nešetří. Ale sprosté nadávky pochopitelně na pana Haška nemají.
Jedno se od Haškových dob (povídka vyšla v roce 1911) nezměnilo. „Všechny strany na svých plakátech nazývaly své kandidáty známými a osvědčenými pracovníky, jichž volbou občan poslouží nejen městu, ale i sobě, když se budou volit do zastupitelstva takové osoby, jimž se jedná o blaho obce a ne o ukájení ctižádosti. Zkrátka každý z nich byl anděl, poctivec, který nezná, co je to klam a šalba.“
Poznáváte se, dámy a pánové kandidáti/tky, i po těch stech letech?
Tož spějme k volbám, zvolme si ty nejlepší z osvědčených pracovníků, jimž nejde o ukájení ctižádosti, ty poctivce, co neznají klam, ale jde jim jen o blaho obce. Máme jich kolem sebe stovky, tisíce, jen správně vybrat.
Přeji nám všem, abychom si nezvolili starostu, co žere kočky…
Zdroj: Jaroslav Hašek: Dekameron humoru a satiry (Československý spisovatel, 1972)
