Článek
Město Jirkov, rozkládající se mezi okrajem Severočeské hnědouhelné pánve a Chomutovem, mělo v roce 1930 přes šest tisíc obyvatel, z toho Češi tvořili pět procent. Šlo vesměs o státní zaměstnance, (úředníci, učitelé, železničáři, policisté, vojáci) a jejich rodiny. Ve své vlasti tak tvořili národnostní menšinu. Cítili pochopitelně potřebu držet pohromadě. Jednou z možností k pospolitosti bylo členství v Sokole. V tomto takřka německém městě vznikl až v polovině 30. let, ale o to dramatičtějším vývoje během své krátké existence prošel.
Kronika nabízí možná subjektivní, ale nesporně autentický pohled na život české menšiny v Sudetech a problematické soužití s „utlačovanými“ Němci.
Text je upraven a krácen, doplněn o mezititulky.
1932
Nestřílet, cvičit!
Na členské schůzi Národní jednoty severočeské v Jirkově, konané v měsíci září 1932, bylo navrženo, aby byla u nás založena Střelecká jednota. Návrh měl dost obtíží a mnohem víc zaujal návrh založiti Sokol.
Br. Lesák slíbil přítomným, že se pokusí tento návrh uskutečniti. Obešel známé jirkovské Čechy a s radostí konstatoval, že se mu přihlásilo asi 40 členů. Přesvědčil tím sebe i ostatní, že pro Sokola je zájem dobrý. Počet 40 členů dávno už stačil k založení pobočky sokolské v Jirkově. Proto jel do schůze správního výboru Tělovýchovné jednoty Sokol v Chomutově a s ním jeli: br. František Macoun, poštovní revident z Ústí n. L., toho času přednosta poštovního zdejšího úřadu a br. Josef Peroutka, berní adjunkt z Jirkova.
V německé tělocvičně není pro české cvičení místo
V Chomutově přednesli svá přání. Žádali, aby chomutovská jednota podala žádost německé školní radě v Jirkově, aby nám bylo dovoleno cvičiti v tělocvičně měšťanské školy. Pochopitelně dlouho se radilo, konečně žádost zamítnuta s odůvodněním, že prý se v tělocvičně stále cvičí.
Nic jiného jsme nečekali. Jen jsme chtěli míti zamítnutí žádosti v rukou, aby se mohlo prostřednictvím Československé obce Sokolské v Praze intervenovati přímo na Ministerstvu školství a národní osvěty v Praze, aby ono samo donutilo nějakým způsobem německou školní radu k ústupku. Jednání však trvalo dlouho, konečně nám oznámeno, že školní rada nedá nic, abychom počkali.
Byla to pro nás těžká rána, doufali jsme dlouho, ale i po neúspěchu jsme přece nezoufali.
Kromě ozdobné titulní strany kronika bohužel obsahuje pouze jeden obrázek, kopii kresby jednoho ze zakladatelů Sokola Miroslava Tyrše.
1933
Letní cvičiště? Pozemky vám neprodáme
S počátkem jara 1933 počal boj o rozhodné vítězství. Bratři J. Peroutka a J. Lesák našli v Mostecké ulici dvě parcely, jež dost vyhovovaly pro letní cvičiště. Br. Lesák napsal majitelům těchto parcel p. Prokopovi a Jelínkovi do Břešťan u Mostu. Odpověděli, že nic neprodají. Na všech stranách se ozývaly hlasy, proč se ještě necvičí, bude se vůbec cvičit? Ale kde se mělo cvičiti, když nikde nebylo pozemku, vyhovujícího po stránce technické, hygienické a finanční? A ostatně všichni sami dobře víte, jak jsou Němci ochotni s někým vyjednávati, když je to pro národní spolek jako Sokol. Dosud nikde jiskřičky na zakotvení, jen zůstala snaha a vůle nepovolit.
Konečně máme kde cvičit!
V měsíci září bratři F. Šíma (řídící učitel) a J. Lesák našli u dráhy velký, krásný, ohražený pozemek, náležející p. Martinovi. Poněvadž tehdy p. J. Martin vyhořel, usoudili, že pro všeobecně nepříznivé poměry nebude na spáleništi ani na přilehlém pozemku stavěti. Rozhodli se, že s p. Martinem se bude vyjednávati o pronájmu tohoto pozemku pro letní cvičiště Sokola. Pan Martin ochotně vyjednával a podal nám písemnou nabídku, v níž žádal za roční nájem pozemku o rozměru 60×60 m částku 1 000 korun. Cena trochu moc přemrštěná, avšak usmlouváno bylo na částku 350 Kč ročního nájmu, kterážto cena byla pro nás přijatelná. Dále dovolil p. Martin, že můžeme na cvičišti letos až do zimy hráti „odbíjenou“. Dovolil, že Sokol si může postaviti u spáleniště šatnu.
V zimě v hostinci?
O letní cvičiště bylo již skoro postaráno, ale co dělat přes zimu? Jak udržet zájem těch, kteří vystupovali do Sokola s vědomím, že se bude hned cvičiti? V české škole se nedalo cvičiti, protože místnosti byly malé a úzké. Proto bratr Lesák zašel k panu Oberstovi, pronájemci hospody u Červeného jelena a požádal ho, zda by dovolil Sokolu cvičiti ve velkém sále, a kolik by požadoval za propůjčení od 5-9 hodiny večer. Pan Oberst žádal za vše s topením a osvětlováním 245 Kč, tedy cena dost přijatelná. Smluveno bylo prozatímně, že se bude cvičiti jednou týdně ve středu, a muži (společně) (s ženami snad) od 7-9 hod.
Někteří Čechové radši na pivo s Němci než na sokolskou akci
12. listopadu 1933 svolána informační schůze, sešlo se na ní 38 členů. Bratři Šíma a Lesák referují přítomným Tělovýchovná jednota Sokol Chomutov bude u nás pořádati Mikulášskou zábavu.
Museli jsme nejdříve se dohodnouti s Místní odbočkou železničních zaměstnanců, která chtěla také pořádati zábavu. Po svorné dohodě a slibu, že čistý výtěžek bude věnován založení Sokola v Jirkově, pořádala Těl. Jed. Sokol Chomutov spolu s místní odbočkou želez. zaměstnanců a nár. jed. Severočeskou dne 7. prosince 1933 Mikulášskou zábavu u „Červeného jelena“. Bohužel, práce a starosti se nerovnaly ani na polovic návštěvě, která byla velmi slabá. Tím dokázali někteří Čechové, že je jim milejší poseděti si v hospodě s Němci, než aby se přišli s námi pobavit.
titul
1934
Konečně: - jirkovský sokol založen
3. prosince br. Lesák v Duchcově na „Valném sjezdu“ mluvil s br. župním náčelníkem Hoffmanem o Sokole v Jirkově. Ten slíbil, že župa dá povolení k založení, až okrskový náčelník podá dobrozdání o tělocvičně v Jirkově. Poněvadž na vše byl krátký čas a nevyřídilo se do 17. prosince, župa nepovolila nám ustavující schůzi. Museli jsme čekati na povolení, a tak došlo až dnes 21. ledna 1934 k založení pobočky Tělovýchovné jednoty Sokol Chomutov pro Jirkov.
Tak jsme založili Sokol - to znamenalo práci pro úspěšné zakotvení sokolské myšlenky na nebezpečném úskalí něm. Jirkova.
Němečtí úředníci hážou klacky pod nohy
Na počátku jsem psal, že jsme měli cvičiti v obecním hostinci. Přípravný výbor Sokola vše s nájemcem vyjednal za částku 20 Kč, již jsme měli platiti za jedno použití sálu od 5-9 hodin (s topivem i světlem). V předvečer prvního cvičení mluvili jsme s hostinským, jak a co bude. Ten se pořád vymlouval, že nemůže nám sálu tak lacino propůjčovati, že by na nás doplácel - a že prý po nás chtěl 50 Kč, ne 20 Kč. Tak jednal Němec, hostinský, který nám dosud vždy ve všem vyhověl.
Jaké byly příčiny tak náhlé změny jeho jednání? Asi tyto: Obecní úřad v Jirkově nám oznámil na naši žádost podanou mnou o propůjčení sálu ob. hostince, že stavební komise musí napřed shlédnout, zda hostinec je způsobilý ku cvičení, aby prý se nic nestalo. Jejich přáním bylo, aby nám co nejdéle zdržovali cvičení. Stavební komise povolila cvičení v hostinci s podmínkou, že přistoupíme na platební podmínky p. nájemce hostince. Tomu poručili, aby za nás žádal mnoho, abychom to nemohli platiti. Tedy šli na nás dobrým způsobem - zaskočili nás. Poněvadž jsme na tak vysoké platební podmínky nemohli přistoupiti, odvolali jsme žádost a necvičili v hostinci.
Hejtmanovi pohrozili Prahou, teprve pak zkrotl
Po neshodě s p. hostinským svolána výborová schůze, v níž rozhodnuto, aby se šlo ještě jednou na něm. školskou radu, aby nám dovolila cvičiti v tělocvičně. Napřed šli br. Ing. Folšík, Freyberg, Roll a Lesák k okr. hejtmanovi Vágnerovi. Přijav nás dost neúředně, přednesl br. Volšík naši žádost. Po několika otázkách, jež byly kladeny trochu lámanou češtinou, se vyjádřil jako obvykle úředně s ochotou, že kdyby to mohl zařídit, že by to pro českou menšinu rád udělal. Ale že to asi nepůjde, že prý má školní rada v Jirkově autonomii - že jí ani on nemůže poručiti. Na to br. Freyberg poznamenal, že nemůže-li nám okr. hejtman nic určitého přislíbiti, aby nás nezdržoval, poněvadž musíme si to vše jeti vyjednati do Prahy. Ta slova působila jako studená lázeň, p. okr. hejtman zkrotl a hned se omlouval, že toho není třeba, že snad to vymůže sám. Žádali jsme 2krát týdně cvičení.
Cvičení v německé škole místo komunistů
Pan okr. hejtman po rozhovoru s námi určitě přislíbil, že dostaneme jeden den v týdnu, o druhý prý se bude tedy snažit. Neměl se však k tomu, aby nám oznámil, jak vše pokročilo. Br. Šíma a Čermák mu telefonovali. P. okr. hejtman jim odpověděl jim, že právě toho dne zakazuje komunistům cvičení v německé škole a místo nich, že tam můžeme cvičiti. Hned šli k předsedovi místní školské rady odbornému učiteli Altrichtovi. Zase totéž vymlouvání jako poprvé. Když jsme mu oznámili, že středa je po komunistech volná, řekl, že to půjde.
Místní školská rada na schůzi 5. března 1934 povolila propůjčení tělocvičny a začali jsme cvičiti památného dne 7. března 1934, v den 84. narozenin prezidenta T. G. Masaryka.
1935
Naše osamostatnění
Naše úsilí směřuje k osamostatnění. Po půldruhém roce činnosti stává se pobočka chomutovská samostatnou jednotou, aby dále plnila sokolské poslání na těžké půdě našeho pohraničí. Těžce se bojuje tam, kde staví se v cestu samé překážky, za to tím sladší bude ovoce práce. Starosta s bratrem pokladníkem vyjednávají neúnavně o koupi pozemku na letní cvičiště, ale jejich úsilí naráží na překážky ze strany německé. Leč doufáme, že jejich obětavá práce povede i přes všechnu tu nepřízeň a že staneme se záhy šťastnými majiteli letního cvičiště.
27. dubna 1935 proběhla ustavující valná hromada. Tato měla ráz slavnostní. Zastoupena župa „okrsek“, četně dosavadní mateřská jednota Chomutov, jsou tu i hosté bratrských jednot Ervěnice, Strupčice a Spořice. Při valné hromadě všichni hosté přinášejí naší jednotě do vínku nejkrásnější přání mnoha zdaru. Některé okamžiky byly dojemné, z celého jednání vyzařovalo uspokojení nad vykonanou prací, nebylo nejmenších projevů nespokojenosti. Tvořili jsme jednotný harmonický celek, tak jak to v Sokole má být.
Německé naschvály, akademie přesto úspěchem
27. září měla být tělocvičná akademie. Vše připraveno, sál 3 měsíce předem zajištěn, leč hotelier 3 neděle před 27. zářím sál odříká a má mnoho výmluv. Akademie odsunuje se na 27. X. a osvětové komisi nabídnuto, že jí bude vyplněn program připravované oslavy. Propracování akademie bylo skvělé, bezvadné, cvičenci sklidili obrovský úspěch. Leč zase se tu setkáváme s nepochopením české veřejnosti, když i Němci uspořádali sami vzdorooslavu, jakmile se dozvěděli, že má program obstarat Sokol. Ani se tomu nedivíme. Po volbách v květnu, kdy se ukázalo, že téměř všichni Němci v Jirkově jsou příslušníky Henleinovy strany, zbudované na rozpuštěné straně Hakenkreuzerů, počínali si opět výbojněji.
Bilance prvního roku: vzrůst členstva i slušné jmění v nářadí
Naše členstvo zúčastnilo se okrskového cvičení v Kadani v červnu v počtu 35 osob i se žactvem. Cvičily jen ženy a žačky. Jednota končí svůj první zkušební rok v práci, vykazuje vzrůst členstva o třetinu, značnou finanční hotovost a slušné jmění v nářadí. Bude-li stále tak pokračovat, dopracuje se slušného místa mezi ostatními jednotami a bude chloubou Jirkova. Stejně sokol je nejpočetnější složkou a v menšinové práci vede. V novém správním roce čeká jednotu mnoho práce. Dokončení koupě pozemků, úprava a oplocení hříště, župní slet v Chomutově a uspořádání vlastní akademie. Tož mnoho zdaru!
1936
Němci nám nechtějí dopřát kousek půdy
III. řádnou hromadou ukončena byla práce r. 1935. Sečtli jsme vše, co bylo vykonáno, i co uniklo práci. Bylo té práce dosti, i když bylo možno vykonat více. Ale to už bývá vždy, že zůstáváme stát často před cílem. Valná hromada konala se 18. ledna - a tentokrát byla účast pěkná - 70 % všeho členstva. Posoudila činnost v r. 1935 a ji schválila. Ani o náměty nebylo nouze, jak by měla řídit příští činnost.
Co rokování a zákroků bylo o koupi pozemků na cvičiště a tábořiště… došlo k silnému rozčarování, když nám bylo sděleno, že pozemky (tržiště v Jirkově a louka u Ládunku) není možné získat, protože vládní zmocněnec nemá práva rozprodat tehdy, jestliže jsou proti odprodeji podány námitky. Proti byly sbírány německé podpisy hromadně. Není nám dopřáno, abychom vlastnili kousek té zdejší půdy a cítili se na něm jako doma, na svém.
Na hříšti s oblibou pěstována odbíjená, pohříchu i kopaná
Po celý rok propůjčuje zdarma pan Josef Martin celý pozemek u vyhořelé pily na hříště, na kterém v létě téměř denně byla s oblibou pěstována odbíjená, nacvičována slovenská prostná, cvičeno žactvo a pohříchu i kopaná. V tělocvičně brzy po valné hromadě započato s nácvikem slovenských prostných. Devisou cvičitelských sborů bylo připravit co možno nejvíce žactva a členstva na připravovaný župní slet v Chomutově, okrskové v Komořanech a domácí cvičení ve Strupčicích. Dařilo se až na některé výjimky ve cvičitelském sboru mužů. Muži, ženy a žákyně cvičili v Chomutově, Komořanech a ve Strupčicích, žáci jen v Chomutově. Na skutečné slavné a krásné sletové dny rádi všichni vzpomínáme. Jak krásný byl župní slet, tak i významný v tom tvrdém protičeském Chomutově. Uspokojeni rozjížděli se bratři a sestry na dovolené a přes prázdniny i ostatní odpočívali, necvičilo se.
Slavný rodák, velitel Hradu
Z denního tisku jsme se dozvěděli, že bratr plukovník J. Seidl, velitel pražského Hradu, které byl 1. lednem 1936 pensionován, je jirkovským rodákem. Hrdi na slavného rodáka, francouzského legionáře, zasloužilého sokolského pracovníka a závodníka, požádali jsme jej, zda by přijal od nás čestné uznání sokolských zásluh. S jeho souhlasem bude návrh předložen příští valné hromadě ku schválení. Zdar!
Asi nejslavnější jirkovský Sokol Josef Seidl (na snímku nahoře první zleva) byl před zahájením vojenské kariéry úspěšným sportovcem. Na snímku z roku 1907 jako člen vítězného týmu na mistrovství světa ve sportovní gymnastice.
1937
Masarykův večer
Činnost začala valnou hromadou konanou dne 16. ledna u Bílého koně za účasti 26 členů. Po valné hromadě se práce v Jednotě rozběhla normálním ruchem, o činnosti se podělili funkcionáři. Činnost se omezila hlavně na tělocvičnou, ve které rostly řady mladých dorostenců a dorostenek. V rámci oslav narozenin presidenta - Osvoboditele pořádala Jednota v březnu „Masarykův večer“, na němž účinkoval dorost, řízený br. Lesákem. Písně, rozhovory o pres. Masarykovi, melodram, vše dodalo večeru slavnostního rázu, zvláště při předávání legitimací a odznaků sokolské mládeži.
Zase ta odbíjená
Krásné jarní a letní večery vytáhly nás z té studené německé tělocvičny na letní hřiště u p. Martina. Scházelo se nás dost nejen cvičících, ale i diváků. Nejvíc se činil herní odbor odbíjené a dokonce sehrál několik zápasů s cizími družstvy a ještě s úspěchem. Jednota oslavovala společně s ostatními spolky 53. narozeniny dr. Ed. Beneše, dále 20. výročí bitvy u Zborova. Prázdniny doba klidu a prý i odpočinku - nic se nedělalo, nebo méně. Po prázdninách se objevila na obzoru zase ta odbíjená, oblíbená jak u mladých, tak u některých starších či dospělých.
Ilustrační foto: Nový sport, který dorazil do Evropy ze zámoří po první světové válce, si oblíbili i Sokolové, včetně těch jirkovských.
Oslava 28. října - ostuda!
Připravoval se 28. říjen a s ním „Rozestavný běh štafetový k X. všesokolskému sletu v Praze“, v němž poselství nesená z Prahy na hranice státu, proběhl též městem Jirkovem. S velkou radostí o vše se postaral tentokrát dorost a žactvo a s uspokojením vše provedli. Jednota postavila slavobránu u kostela s nápisem: Zdar X. sletu v Praze.
Sokol provedl oslavu 28. října samostatně u Bílého koně s 18 bodovým programem: poslech rádia, proslovy o X. sletu a hlavně rozestavném běhu, společný zpěv sokolského pochodu: Sletu zdar! - národní písně zpívány za doprovodu dorostenky Beránkové Máně na klavír a br. Lesáka na harmoniku - toto mělo dodat slavnostní schůzi veselejšího rázu. Bohužel, sešlo se nás jen 12 členů + 3 hosté a dorost. Bez jakýchkoliv omluv a debat = ostuda. Nerad tak píši, ale není kronika jen pro hezké věci, ale pro všechno, co se stalo, udělalo anebo i neudělalo.
Na stráž!
Liknavost, nezájem, snad i nekázeň mnoha členů a Jednotě nás donutily k tomu, že jsme svolali členskou schůzi, na jejímž pořadu mimo vnitřní bolesti v Jednotě byla přednáška br. Lesáka doprovázena 85 světelnými obrazy na téma: Na stráž. Sešlo se asi 30 členů.
Přišel Mikuláš, nedal nám nic, zpozdil se Ježíšek, dal nám toho ještě méně, inu, jako hraničářům! Skončili jsme zase jeden rok, a to čtvrtý rok práce, práce svorné, i když ji mnohdy oddřelo jen několik členů.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Seidl
