Když byli Češi ve své vlasti menšinou: Jak se žilo Sokolům v pohraničí: kronika z roku 1938

Město Jirkov, rozkládající se mezi okrajem Severočeské hnědouhelné pánve a Chomutovem, mělo v roce 1930 přes šest tisíc obyvatel, z toho Češi tvořili pět procent. Šlo vesměs o státní zaměstnance, (úředníci, učitelé, železničáři, policisté, vojáci) a jejich rodiny. Ve své vlasti tak tvořili národnostní menšinu. Cítili pochopitelně potřebu držet pohromadě. Jednou z možností k pospolitosti bylo členství v Sokole. V tomto takřka německém městě vznikl až v polovině 30. let, ale o to dramatičtějším vývoje během své krátké existence prošel.
Kronika nabízí možná subjektivní, ale nesporně autentický pohled na život české menšiny v Sudetech a problematické soužití s „utlačovanými“ Němci.

Text je krácen, upraven a opatřen mezititulky.

1938

Na cvičení s doprovodem dospělých pro případ přepadení
Jako vždy před sletem, tak i tentokrát začal rok 1938 horlivými přípravami pro X. všesokolský slet v Praze. V tělocvičně, která se nacházela v budově německé měšťanské školy v Jirkově, cvičilo se pilně. Návštěva žactva, dorostu i žen byla dle stavu skoro 100 %, u mužů sice slabší, ale úměrná počtu členstva, sestávajícího většinou ze zaměstnanců, kterým služba pravidelnou návštěvu cvičebních hodin nedovolovala. Dorostenky docházely do bratské jednoty v Ervěnicích každotýdně, aby se zdokonalily. Při závěrečných zkouškách konaných v chomutovské sokolovně obstáli cvičenci naší jednoty velmi čestně.
Budiž podotknuto, že dorostenky i dorostenci museli míti doprovod dospělých pro případ přepadení. Cvičitelský sbor měl mnoho práce, kterou konal svědomitě nejen v tělocvičně, ale i v častých schůzích sboru. Ale i výbor jednoty nelenil a staral se poctivě o vše potřebné, hlavně o finanční zabezpečení zájezdu co největšího počtu cvičenců na župní slet do Duchcova a hlavně do Prahy na největší sokolské cvičení o X. všesokolském sletě.

Výpověď ze cvičiště: dosavadní sympatizant se dal k henleinovcům
V každoměsíčních schůzích výboru, které se konaly až do března 1938 v hotelu Bílý kůň a pak v hostinských místnostech dělnického spolku Sdružená síla, bylo mimo jiné běžné záležitosti jednáno o zakoupení pozemku od města Jirkova tzv. tržiště pro letní cvičiště. Konečně po dlouhém jednání s obcí byla koupě okresním správním výborem schválena, kupní cena složena a zaknihování mělo být urychleně provedeno. Také koupě pozemku naproti chatě dělnických turistů spěla k uskutečnění.
Pan Martin, zkrachovaný obchodník, dříve s Čechy sympatisující, přesedlal k henleinovcům a dal naší jednotě výpověď, respektive žádal nemožné nájemné, aby tak jednotu vypudil. V té době se současně množily stížnosti v tělocvičně, aby se tam pobyt hlavně žactvu znepříjemnil. Ochotně nám půjčili své hřiště komunisté.

Přípravy na konfrontaci: zdravotnické kursy, ostrá střelba, manifestace
Další cennou službu v rámci brannosti prokázala Jednota Sokol v Jirkově přispěním vzorného a čilého starosty br. Šímy, zavedením a uskutečněním kursu Čs. Červeného kříže, který absolvovalo 30 sester z Jirkova. Vedoucím kursu a přednášejícím byl br. MUDr. Jaroslav Ptáček, železniční obvodní lékař v Chomutově. Účastnice kursu vykonaly předepsané zkoušky s velmi dobrým prospěchem. Pak vypomáhaly v chomutovské okresní nemocnici.
Branného srazu 1. IV. 1938 zúčastnila se většina členstva Jednoty. Tam dostalo se členstvu poučení o hrozící nám nebezpečné agitaci a hnutí henleinovců, respektive strany SDP (Sudeten Deutsche Partei).
V důsledku branné výchovy zúčastnilo se členstvo sokola ve 108 hodinách vojenského výcviku v chomutovských kasárnách, na střelnici v ostré střelbě a v přírodě.
1. května konal se celonárodní manifestační projev v Chomutově, kdež bylo členstvo Jednoty silně zastoupeno. Všech účastníků bylo přes 30 000 s demokratickými Němci. Na odpoledne svoláno členstvo do hostince Sdružená síla a rokováno o provádění kursu motoristů. 25 členů se přihlásilo do Branného sboru čsl. motoristů.

Henleinovci mají peníze od nacistů i od židů
Okrskové cvičení v Ervěnicích, které se mělo konati v květnu 1938, bylo vzhledem k napjatým politickým poměrům zakázáno. Strana SDP využívala každé příležitosti znemožniti sokolské projevy. Strana SDP měla ohromné finanční prostředky, jednak z Německa a německých průmyslníků, jednak od židovských jednotlivců, kteří si takto jejich vděčnost chtěli zajistiti. Tak jen v Jirkově zakoupila SDP 200 nezaměstnaným Němcům nové ordnerské uniformy, financovala jejich cesty a hradila jim ještě Kč 20,- denně. Štědře rozdělovala dary peněžní i naturálie. Stalo se, že i bývalý člen naší Jednoty, jsa delší čas bez zaměstnání, pobíral podporu od henleinovců a přiznal se k tomu. Později dostal zaměstnání u dráhy v Mělníku, manželka Němkyně odmítla jíti s ním do vnitrozemí a zůstala v Jirkově.

Volební triumf SDP: tyto volby nám byl čert dlužen
V květnu 1938 konaly se obecní volby v Jirkově, které pod ohromným terorem a šeptanou propagandou a velkou netečností našich úřadů nemohly jinak vyzníti než velikým vítězstvím strany SDP. Volební agitace prováděna v německých školách a školní mládeží počínaje až do svíčkových bab. Tyto volby nám byl čert dlužen.
Vítězstvím zpiti, chtěli Němci podniknouti lampionový průvod do Chomutova. Naše státní policie v Jirkově průvod zakázala, okresní úřad v Chomutově povolil, pak zakázal. Němci si však řekli, že půjdou. Bezpečnostní opatření úřady nenařídily. Velitel vojenského oddílu v Otvicích povolal narychlo dobrovolce, jichž se sešlo as 160 Čechů i Němců. Na ulicích strážím SDP prozradil někdo úmyslně, že pochoduje vojsko z Chomutova a z Ervěnic sokolové. Hned zhaslo všude světlo i svíčky v oknech a shromáždění henleinovců as 1 000 mužů na zahradě hotelu U Bílého koně se honem rozuteklo. Tím byla zjištěna i spolupráce městské policie se stranou SDP. Policie telefonovala o pomoc do Turnhalle v Chomutově a z věže kostela dávala světelná znamení a úprkem se hnali k nádraží a zjišťovali, co tam Češi dělají. Dostali patřičné ponaučení od dobrovolců a pak od stráže S. O. S. (Stráž obrany státu - speciální bezpečnostní síly). Pak mohli jak vojáci, tak i občanské hlídky klidně spáti. Mnohý z nás měl radost z útěku německých hrdinů.

Poměry se přiostřují
Bohužel poměry se stále víc a více přiostřovaly. Německá zpupnost neznala mezí. Německá mládež nabádaná učitelstvem vyvolávala každodenně menší i větší incidenty a byla neomezeným vládcem ulic. V obchodech se objevovaly obrazy Henleina, Hitlera. Pisatel žil v tamějším kraji 35 let, ale od vystěhování českých horníků na ulici v Ervěnicích v r. 1908 za tehdejší české školní stávky až do roku 1938 žil tu klidně. Nyní však mnozí z Němců se chovali přímo provokativně a přátelství bylo zjevně přerušováno.

Na četníky a vojsko pliváno
V tu dobu spadá návštěva lorda Runcimana v zámku Červeném Hrádku u Jirkova u prince Hohenlohe-Langenburg, osobního přítele Henleina a prostředníka s říšskoněmeckým vedením strany NSDAP. Proti Runcimanovi bylo demokratické občanstvo zaujato a jen přísné opatření ze strany našich úřadů zabránilo lidovému vyúčtování. Zato bylo dovoleno německým provokatérům, aby dokázali, že podle výsledku voleb jest ulice 100 % jejich. Žalostný byl zjev našich četníků, policistů, ba i pochodujícího vojska, na které bylo házeno kamením, pliváno a toto pochodovalo podle vyšších rozkazů klidně dál. Z Prahy přicházel rozkaz za rozkazem „Zachovejte klid a rozvahu, zabraňte z naší strany incidentům“.

Kde jsou politici? Zmizeli
V té době jsme nevěděli, že existují čeští demokratičtí poslanci a senátoři. Všude byli však poslanci SDP. Naši poslanci úplně zmizeli - nebylo o nich slechu. „Prý“ nesměli. V takových těžkých chvílích se poznává poctivý a nebojácný vůdce národa, jakým poslanec svému lidu a národu má býti. Naši poslanci selhali. Politické strany hleděly urvati v poslední chvíli, co se dalo a hašteřily se mezi sebou, jako by naše pozice byla 100 % jistá!

Armáda na hranice!
Konečně jsme si s radostí oddechli 21. května 1938. V nočních hodinách vojenské kamiony a civilní nákladní auta vozily vojsko a S. O. S. (Stráž obrany státu) na hranice. Byli jsme ohromně hrdi na naše vojenské velení, jak to pěkně klape. Nádraží bylo obsazeno, mosty podminovány, horské příchody zataraseny, vše za dobu od 24. hodiny do 6. hodiny ranní. Z ulic zmizela německá mládež a uličníci s bílými punčochami a odznaky SDP.
V neděli jsme navštívili vojsko na hranicích. Stěžovali si, že v horských obcích nelze sehnati žádné potraviny. Hned byla členy Sokola učiněna sbírka a br. Šíma odvezl našim hochům celé auto potravin narychlo nakoupených v družstvu Sdružená síla. Konečně jsme zase dýchali volněji a svobodněji, doufaje v další výraznější opatření vlády, jako rozpuštění strany SDP a jiné. Bláhoví - co jsme mohli očekávati od úřadů, nacházejících se vesměs v rukách politických intrikářů, prospěchářů a lidí úplně neschopných. Nemohu psáti vše, co mě tíží, poněvadž kritika, třeba i vlastizrádců, může býti trestána. Politické strany měly i nadále největší starost o žlaby a vzájemnou hašteřivost. Nelze se pak divit, když zahraniční pozorovatelé dávali za pravdu Němcům.

Sokolové župy Krušnohorské se slétli naposled v Duchcově
Konečně byl povolen župní slet v Duchcově s podmínkou, že Sokolstvo bude ukázněné a bez hudby v průvodu. V Duchcově, kde v příštích volbách se očekávalo vítězství české většiny a zvolení českého starosty, nesmí Sokolstvo pochodovati městem.
O svatodušních svátcích za nádherného počasí slétlo se mnoho tisíc Sokolů, žen a sokolské mládeže do Duchcova. Ohromnou radost jsem měl z ukázněné zdravím kypící sokolské mládeže a jejich krásná cvičení byla odměněna bouřlivým potleskem. Poslední župní slet za ohromné účasti sokolských příslušníků a obrovské účasti všech složek občanských vynutil u pisatele slzy radosti nad vzešlým séměm sokolským a jeho obdivuhodné disciplíně, svědčící o lásce k národu. Příslušníci sokolské župy Krušnohorské - většinou chudí horníci, skláři a nižší státní zaměstnanci - vyrostlí uprostřed národnostních bojů, budou pozdějším generacím zářivým příkladem, svým neohroženým češstvím třímajícím vysoko sokolský štít a prapor. Čerpali jsme mnoho posílení z tohoto sletu. Po trati nás vítalo naše chrabré vojsko. S radostí jsme pracovali na zájezdu co největšího počtu cvičících na X. Všesokolském sletu v Praze.

X všesokolský slet v Praze - manifestace vlastenectví
X Všesokolský slet byl vrcholným vypětím Sokolstva a bohužel naším prvním a posledním velikým svátkem a současně loučením naší sotva 5 let stávající Jednoty.
Po sletu jsme očekávali ostřejší boje a také ráznější opatření z naší strany, proti znovu a stále čím dál tím drzejším požadavkům našich nepřátel. Že za těchto okolností a v době prázdnin nebylo cvičebních hodin ani chuti k nějaké činnosti, bude každému zřejmé. Mnoho cvičenců konalo mimořádné vojenské cvičení.

Utíkají Češi i Němci
Požadavky SDP byly každodenně zvyšovány a pak došlo k známým požadavkům vůdce strany SDP Henleina a odpovědi našeho presidenta Dr. Ed. Beneše a na ní zuřivá řeč Adolfa Hitlera. Tak došlo k částečné mobilisaci. Další, co následovalo, byla již jen práce slabochů, anglických kupčíků a jiných zrádců, zapřevších všech smluvních závazků a hrozících malému a statečnému národu ještě vojenským zakročením, nepřijme-li podmínky stanovené mnichovskou konferencí. Přesto napětí nepovolilo a v době této pro nás krajní nejistoty opouštěly Jirkov rodiny, a to jak české, tak i německé. Němci utekli do Německa a Češi do vnitrozemí. Každodenně slyšeli jsme střelbu na hranicích.
V těchto dobách byla zřízena hlídková služba, jejímž účelem bylo chránění demokraticky smýšlejících občanů a jejich majetku. Hlídkovali i němečtí soc. dem. A komunisté, ti přinášeli nejlepší informace a až do poslední minuty hájili republiku, sice pozdě, ale přeci. 26. září byla úředně evakuována železniční trať Chomutov - Osek. Opevnění bylo všude obsazeno vojskem a narychlo zřizovány zákopy. Tisíce stromů bylo poraženo za účelem rozhledu a míření. Na Černém mostě byl velitelem hlídky vrchní strážmistr Forst (zborovský bojovník). Nosili jsme jim tam kávu, čaj i jiné drobnůstky. Nastalo kvapné stěhování českého živlu, pokud se již dříve tak nestalo. Vedoucí úředníci, dosazení z milosti politických stran, ukázali úplnou neschopnost a bezhlavost, svou zbrklostí zvyšovali jen paniku.

Němci stávkují - české ženy si vynutily stanné právo
Zmíniti se nutno, co předešlo vyhlášení stanného práva v okrese chomutovském. Večer 20. září byly všude večer o 9. hodině demonstrace Němců od 5 do 70 let. Ráno 21. IX. stávkovalo žactvo německých škol a dělnictvo všech závodů. Němci chtěli podniknouti útok na okresní úřad a českou školu v Chomutově. Policie státní nestačila, vojsko nesmělo zakročiti. Policie požádala drážní úřady o pomoc. Z našich dílen ihned běželo as 200 částečně ozbrojených zaměstnanců chrániti jejich dítky. Zástupci českých spolků marně se domáhali okresního hejtmana Koldovského (jeho syn chodil s Němkou) a policejního rady Peka (jeho švagr německý důstojník a přívrženec SDP, používal policejního auta) a vyhlášení stanného práva. Jeden svaloval odpovědnost na druhého. Teprve deputace českých žen vynutila si vyhlášení stanného práva a vojenský zákrok. Několik tanků zjednalo za ¼ hodiny zase klid. Bylo několik raněných. Po vyhlášení stanného práva musely být odevzdány zbraně a radiopřístroje. Vedoucí funkcionáři SDP byli pozatýkáni a po výslechu v Mostě zase propuštěni. Mnohým z nich, přičiněním veřejných činitelů - zrádců, podařilo se přeběhnouti do Německa.

V Jirkově mrtvé ticho
Dne 1. X. 1938 nařízena evakuace chomutovských a jirkovských úřadů. Pisatel jel 2. X. s transportem zaměstnanců do Prahy. Dne 3. X. setkal se na smíchovském nádraží s transportem chomutovských a jirkovských německých občanů (soc.-dem. a kom.), kteří měli jeti zase zpět, ale nikdo z nich tam nechtěl. Dne 5. X. jeli jsme zase zpět do Chomutova z rozkazu vlády. Do Jirkova jsem šel pěšky - vlaky nejezdily, autobusy a auta byla zrekvírována. V Horní Vsi jsem se shledal s německými účastníky smíchovského transportu. Byli umisťováni a internováni v prozatímních kasárnách, biografu a hospodském dvoře.
V Jirkově mrtvé ticho. V aleji trhali Němci dubové ratolesti, v oknech celé kupy koláčů a nové žerdě k připevnění přichystaných praporů na uvítání německého vojska. V mém domě a na zahradě se zatím kradlo, co se dalo. Na ulici náhle šum a ruch. Má prý přijíti německé vojsko. Šel jsem proudem až k papírně a zanedlouho přijíždělo 35 motocyklů, 6 tanků, 10 obrněných aut a 60 nákladních aut s vojskem. V posledním voze bylo několik německých děvčat z Jirkova uprchnuvších a zase se vracejících ze Saska. Jedna z nich vypravovala, že v Marienbergu leží v nemocnici as 60 Jirkováků raněných při srážkách s naší S.O.S. Velitel německého vojska (vysocí, hubení Hannoveráci) odmítl rázně veškeré nabízené pokrmy a kuřivo, což způsobilo Němcům bolest a mně radost. Němci odcházeli po daném rozkazu sklíčeně. Německá vojenská letadla létala jen asi 200 m vysoko.

Na rozhledně prapor s křížem
Radio, které jsem neodevzdal, hlásilo z Prahy, že v chomutovském, mosteckém, duchcovském a teplickém okrese bude plebiscit. Ale německé radio i demarkační důstojník německý prohlásil, že plebiscit se konati nebude, poněvadž československá vláda nesplnila všechny podmínky stanovené vůdcem A. Hitlerem.
Jel jsem ještě na kole do Jirkova, abych se na policii odhlásil. Na náměstí jsem se sešel s inspektorem Bartošem od státní tajné policie, který mě varoval před dalším pobytem. Ve sídle Sdružené síly (dělnický spolek) bylo prázdno, v konzumu prázdno. Rozloučiv se s několika německými soc. dem. a komunisty, kteří konali službu na náměstí, jel jsem do bytu, sbalil rychle to nejnutnější za pomoci dvou vojínů a sestry Schönfeldrové, která v domě zůstala s těžce nemocným manželem, odešel jsem do Chomutova po promenádní stezce. V tu dobu vlál již na rozhledně Hutbergu prapor s lomeným křížem.
V Chomutově plné ulice lidí, hlavně Němců, nyní sebevědomých a propuštěných vojínů Němců, jichž přijely 3 dlouhé vlaky, Šel jsem ještě na Kadaňskou ulici, tam u továrny Kontakt stálo již říšskoněmecké vojsko naproti našemu ve vzdálenosti as 500 metrů.

Co více říci…
Zklamaný národ, opuštěný od všech spojenců, zachoval podivuhodnou sebekázeň a klid. Mnohý z Čechů uprchl, zanechav tam veškeré své bytové zařízení a majetek, nemaje možnosti to odvézti - provoz na naší trati zastaven - veškeré povozy zrekvírovány. Také na odvezení nářadí naší Jednoty nebylo pomyšlení. Většina členstva povolána do zbraně a my ostatní konali službu ve dne i v noci.

Dodatečně jsem si vzpomenul na neočekávanou prohlídku úředníky státní policie z Plzně, kteří hledali u naší Jednoty zbraně. Stalo se tak na rozkaz ministra vnitra a na stížnost německého vyslanectví. Prohlédli vše v obecné a měšťanské škole, dále na letním cvičišti. Že jirkovští Němci měli radost, jest jisté. O skladištích zbraní v německých objektech se nechtěli přesvědčiti - k tomu neměli rozkaz.

Tak skončila z vyšší moci činnost Jednoty po necelé pětileté úspěšné činnosti. Není mi dosud známo, že by byl z našich členů některý tam zůstal. Možná, že se snad některý ze zemědělců musel vrátit - nechtěl-li se ožebračiti.

Rok 1938 je za námi
Přinesl nám mnoho krásného, ale také kalich hořkosti celému českému národu. Kde ostré světlo, tam tmavší stín. Po bezmezném nadšení květnové mobilisace a X. Všesokolském sletu - bezmezné utrpení celého národa. Dny radostných nadějí byly vystřídány dny bolestného zklamání. Po dvaceti letech humanismu dostane se nám důkazu, že jen „moc“ světem vládne a ta má „právo“ ubližovati jiným nejtěžším bezprávím. Naší vládou sudetským Němcům nabídnutá autonomie byla odmítnuta a nyní se šeptanou propagandou rozšiřuje, že Němci jsou ochotni nám poskytnouti autonomii v rámci německé říše.
Zaplatili jsme v Mnichově draze palmu světového míru. Celý svět měl obdivovati naše sebeobětování. Nebyla tato oběť přinesena marně? Sokolstvu nastává zase doba, aby národu byl věrnou stráží a stal se všenárodním vojskem. Buďme připraveni jako David. Vytrvejme a vyčkejme. Budiž mi laskavě odpuštěno, že jsem vybočil často a někde velmi příkře kritizoval naše poměry, ale jen ten, kdo toto peklo prožil a kdo tam jako pisatel zanechal celý majetek, může chápati, jak nám všem bylo, když jsme jako psanci opouštěli naše krásné Krušnohoří.

V Mezimostí dne 21. 1. 1939 Zapsal Oldřich Bošina, člen výboru TJ Sokol v Jirkově

Poslední autentický zápis posledního jirkovského sokolského kronikáře nese datum 21. ledna 1939. Poté následují podpisy zbylých jirkovských sokolů. Hned na další straně je zápis další - v kronice jeden list, v historii dvacet let.

Kronika byla v době, kdy němečtí okupanti obsadili i matičku Prahu, uschována po dobu okupace u obětavých členů Sokola - Praha Vokovice a po osvobození předána do archivu. Po sjednocení československé tělovýchovy byla převzata s veškerým majetkem Tělovýchovnou jednotou Dynamo Vokovice.

Vážení soudruzi! Předáváme vám dnešního dne kroniku, která jest dokladem, za jakých podmínek tělovýchova ve vašem městě žila. Mnohé z ní by mohlo být připomenuto, hlavně naší mládeži. Změnila se doba a změnili se též lidé. Zdravíme vás srdečně z naší výborové schůze a přejeme vám, abyste při pokračování mohli zapisovati jen události pro vaši jednotu příznivé. Sportovec ať jest vzorem nového socialistického člověka.
Československé tělovýchově zdar!
Praha 10. září 1959

Poslední zápis připomíná, že přišla jiná doba a s ní i jiní lidé - sokolský patos byl nahrazen patosem soudružským. Nová epocha má i jiné cíle - jedním z nich je výchova socialistického člověka. Ten už nemá s předválečným Sokolem nic společného. Je to smutná, ale výstižná tečka za pohnutými osudy jirkovských Sokolů, kteří až tvrdošíjně hájili vlastenecké myšlenky svého hnutí, obklopeni stále více nepřátelsky naladěnou německou většinou. Když se dočkali vytoužené svobody, nová doba jim přinesla zánik.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jirkov

https://kvh-schwarzwald.eu/sudety-1938-aneb-lederhosen-skutecne-ne/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/straz-obrany-statu-162851