Článek
Není moc otravnějších věcí, než když ve společnosti začnou dva pamětníci vzpomínat na vojnu. Nedej bože, aby ještě sloužili na stejném místě. Naštěstí jsou tyto vzpomínky vyhrazeny jen nám starším a časem bude riziko téhle otravy stále menší. Přesto se tomu nemůžu vyhnout. Na vojně jsem strávil jen necelý půlrok, než se mi povedlo získat modrý papírek, jemuž se bůhvíproč říkalo knížka a o němž snívaly generace vojáků. Přesto jsem si odtud odnesl pár slov, která mě doprovázejí dodnes. Zejména při pracích na zahradě nebo jiné manuální činnosti, když se dílo nedaří.
Narukoval jsem na nejvýchodnější výspu tehdejšího Československa, do Prešova. V osmdesátkách platilo: čím západněji, tím větší pakárna. Nepřítel totiž tehdy číhal na západě. A protože hranice, odkud nás bděle střežil náš velký bratr, byla jen třicet kilometrů tím správným směrem, znamenalo to relativní pohodu. A přesto už tenkrát, pokud mě paměť neklame, se našla partička bláznů, co se pokusila zdrhnout z vojny přes hranice – a namířila si to na východ.
Důstojníci tu byli namíchaní Češi se Slováky a stejně tak pomotaná byla i jejich řeč, do slovenštiny míchali české výrazy a naopak. Nezapomenutelná byla oblíbená nadávka našeho velitele, který, ač Slovák, nikdy nenadával „do riti!“, ale český ekvivalent pro tuto část těla krásně změkčoval: „do p.dělé!“
Jak už to s mou poťouchlou pamětí bývá, zapamatovala si dalších pár zbytečností, které mi nikdy k ničemu nebudou, i ze slovenštiny. Většinou zní libozvučně nebo paradoxně: cencúľ sa roztopil (rampouch roztál), po raňajkách sa nadesiatujem (po snídani se nasvačím), kúriť v rúre (topit v troubě), z pivnice do sklepa (ze sklepa do obchodu). Po olovrante (odpolední svačina) prišla hnačka… tento výraz pro průjem mi přišel mnohem výstižnější než ta naše vulgární s..čka, byť zní podobně.
Bazmek a picsaba (cs - čti č). To jsou ta slova, která mě doprovází už přes čtyřicet let. Nikdy jsem nezkoumal, co znamenají, ale gusto, s nimiž to Maďaři i Slováci, a nakonec i my Češi pronášeli, svědčilo o tom, že to asi nebude nic slušného. Ověřil jsem si to až při psaní tohoto textu. Bazmek má řadu dalších významů – například něco, co neumíme pojmenovat: podej mi ten bazmek…Ale původní význam z maďarštiny má opravdu velmi vulgární zabarvení, v originální verzi dokonce s nádechem sodomie. Stejně „sprostá“ je i picsába, tam lze najít podobu s češtinou nejen ve výslovnosti, ale i ve významu.
Jde zkrátka o součást kulturního dědictví, které Maďaři přenechali Slovákům jako památku na doby, kdy jejich země bývala Horními Uhry. A já si tohle dědictví přinesl domů do Čech.
Václav Klaus byl výrazná osobnost naší politiky a jako takový byl buď obdivován nebo zatracován. Já patřím k těm, kteří ho měli, jak by možná řekl on, ve velké neoblibě. Musím mu však přiznat jedno. Má spolu s tím slovenským boxerem velký podíl na poklidném rozdělení Československa. V té době jsem byl ostře proti: narodil jsem se a vyrůstal v Československu, považoval jsem to za samozřejmost – a teď ho chtějí dva papaláši se zduřelým egem rozbít?
Mám Slovensko rád, rád tam jezdím, líbí se mi i ten jazyk, mám tam přátele. Ale když vidím, co se tam v posledních letech děje, a to na základě výsledku svobodných demokratických voleb, musím říct: Klaus měl pravdu. Snad tu krásnou zemi ta hnačka, kterou právě prodělává, pořádně pročistí…
Teď už jen doufám, že se tím východním směrem nevydáme taky. Když slyším, co padá z úst některých donedávna bezvýznamných politických figurek… Když slyším česko-slovenštinu našeho premiéra, která mi tolik připomíná hatmatilku komunistických lampasáků… Občas se mi vrací ta dvě slova, který jsem si přinesl z vojny na Slovensku…
