Článek
Publikum je intenzivně připoutáno k ději prostřednictvím hlavního hrdiny, Saula Ausländera. Nejsilněji se tento vztah utváří v prvních 15 minutách, kdy jsou výrazně redukovány dialogy (i když strohost replik je charakteristická pro celý film), prostupuje vás mrazivý realismus. Zúžené zorní pole kamery následuje každý Saulův pohyb - dýcháte, kráčíte, otročíte, prožíváte hrůzy koncentračního tábora v Osvětimi společně. Volba formátu 35mm filmu pomáhá nejen soustředění, také zdůrazňuje izolaci až klaustrofobii. V recenzích proto často objevíte přirovnání k uměleckému hororu. Já bych se spíš přiklonila k podobnosti s formátem „found footage“.
Forma zobrazování ze Saulova úhlu pohledu navíc redukuje vizuální brutalitu, nejstrašlivější akty se odehrávají mimo hlavní záběr kamery, divák je často donucen si je jenom představovat.
Klíčovým elementem (možná ještě silnějším než obraz samotný), který dotváří celkovou atmosféru, je proto zvukový design. Imerzivnost výkřiků, povelů, střelby, okolního hluku různých jazyků, ztělesňuje chaotický každodenní úděl vězňů. Zvuk často následuje pohled Saula - silně subjektivní element, kdy se mění hlasitost okolního světa podle jeho zorného zaměření. Originální soundtrack je téměr nepřítomný, orchestrem je všude přítomné utrpení.
Časoprostor snímku je cyklický, podporuje izolovanost ostnatého drátu- kupříkladu se Saul několikrát vrací do místnosti, kde se svlíkají noví vězni, dovezeni na jistou smrt. Přidejte k tomu kooperaci kamery a zvuku - pocit ochromující úzkosti a závratě je persistentní. Není proto překvapením, že snímek obdržel i Cenu Akademie za nejlepší cizojazyčný film (2016).
Dějová linka je to, kde nacházím určité nedostatky. Jeví se jako nerozvinutá, i když je pochopitelné, že v prostředí koncentračního tábora mohou minimální zvraty být zápasem o přežití. Fanatickou hyperfixaci Saula na pochování dítěte chápu spíš jako symbol čistoty a nezaměnitelnosti určitých hodnot než lásku otce. Sama se v závěru ptám, jestli byl mrtvý kluk skutečně jeho nevlastním synem. Snímek proto oplývá spíše uměleckou než významovou hodnotou.
Saulův syn nabízí nový, odlišný pohled na holokaust, který se vyjímá mezi hromadou filmů s podobnou tematikou. Při každé vzpomínce mi z něj běhá mráz po zádech, pronásledují mě hloubavé myšlenky. Film doporučuji všem, kteří jsou příznivci tohoto tématu, a i těm, kteří se mu obvykle vyhýbají. Mohu vám zaručit, že po jeho zhlédnutí si budete klást otázku, co jsme to za zvrácený živočišný druh a proč si opět provádíme taková zvěrstva.
Celkové hodnocení: 85%
Recenze je psaná pro předmět Audiovizuální a divadelní kritika na FSV UK
