Článek
Babišova vláda je takový malý usoplený Večerníček, který neumí ani lhát, ani počítat. Před volbami se tvářila pravicově a lákala voliče na pohádky o odpovědném hospodaření. Slibovala, že nebude zvyšovat daně a že omezí výdaje na vlastní provoz státu. Když jsme se ale po volbách probudili, začala veřejné peníze rozhazovat jak Večerníček noviny.
Na audiovizi. Na videohry. Na kulturní megaprojekty. Na dostupné nájemní bydlení. Na zelené dotace. Na podporované zdroje energie. Došlo na všechno možné, a přitom se jaksi pozapomnělo na avizované zeštíhlení státu. Není divu, že to nějak přestalo vycházet. A tak přišla další pohádka: za všechno může předchozí vláda.
Ano, Fialova vláda čistý stůl nezanechala. Její hospodaření bylo krajně neúsporné, výdaje nepromyšlené, náklady často zbytečné. Na rozloučenou místo rozpočtu odevzdala nedodělaný, podseknutý zmetek a vláda Andreje Babiše měla plné právo stěžovat si, že v něm ledacos chybělo. Jenže se na to nelze vymlouvat donekonečna.
Řekněme si na rovinu, že jsme si ekonomicky volbami právě nepolepšili. Obě vlády o sobě prohlašovaly, jak jsou pravicové, ale ani jedna z nich tu domnělou pravicovost nedokázala předvést v praxi. Odpovědná pravicová vláda by po špatném rozpočtu těžko přinesla rozpočet ještě horší.
Do tohoto obrazu skvěle zapadá i právě odsouhlasená novela stavebního zákona. V době, kdy se řeší rozpočet s obřím schodkem, stát dál otevírá dveře podnikatelům s OZE a projektům, které budou potřebovat další veřejnou podporu, další výkupní jistoty, další síťové investice a další účty pro občany. Ve stejný den, kdy v Bruselu protestují lidé z mnoha evropských zemí proti větrným elektrárnám, česká politika otevírá dveře novým zeleným projektům v systému, který už dnes stojí desítky miliard ročně. Nechrání obce, krajinu ani peněženky občanů. Pomáhá připravovat půdu pro další zelený byznys. S bohorovným klidem a právě ve chvíli, kdy je obří schodek rozpočtu veřejným tématem číslo jedna.
Základní rozpor ale začal už programovým prohlášením, v němž vláda slíbila odpovědné hospodaření a úsporný stát. Doslova se v něm píše: „Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně.“ Jenže současně v témže dokumentu vláda avizuje celý katalog veřejných výdajů: bydlení prohlášené za veřejný zájem, podporu kulturních staveb včetně Vltavské filharmonie, filmové pobídky, audiovizi, videohry, sociální služby, výzkum i růst platů ve veřejném sektoru. To není pravicový program, nýbrž katalog dárečků a úplatků pro vybrané skupiny voličů placený z cizích peněz.
Takový přístup pochopitelně nemohl zůstat bez následků. „Pravicovost“ současné vlády ukázal v celé nahotě hned první vlastní rozpočet. Počítá se schodkem 389 miliard korun, výdaji 2,578 bilionu korun a meziročním nárůstem výdajů zhruba o 150 miliard. To všechno za naprosto standardních společenských podmínek. Nejsme uprostřed nové pandemie. Neproběhl nový šok srovnatelný s rokem 2022. To jen vláda zjistila, že tisknout Večerníčkovi noviny na křídovém papíře bude stát o dost víc, než si myslela. Ach ta matematika.
A jakmile sliby narazily na čísla, pohádka o nezvyšování daní byla najednou zapomenuta. Ministryně financí začíná mluvit o navýšení daně z hazardu, spotřebních daních, zdanění kratomu a nikotinových výrobků. Zaznívají dokonce úvahy o zdanění investorů s větším počtem nemovitostí. Lednový slib se tak za tři čtvrtě roku zázrakem transformoval do hledání nových kapes, do kterých lze ještě sáhnout.
Skutečně jsme si nepolepšili. Jen jsme vyměnili jednu nezodpovědnou vládu za jinou. Jedna po sobě nechala rozpočtový zmetek, druhá si z něj udělala alibi. Jedna rozhazovala pod záminkou krizí, druhá už k rozhazování záminku nepotřebuje. Stačí plýtvání penězi nazvat investicemi, dostupností, modernizací, solidaritou nebo růstem.
Jenže pravicová politika nespočívá v předvolebních slibech státu, kvůli kterým je po volbách třeba zavádět nové daně. Opravdová pravicová politika znamená, že stát nebude platit zbytečnosti, na které navíc nemá. Ani videohry. Ani dotace větrníkářům. Ani megalomanské kulturní stánky, které sežerou peníze potřebné na stavbu silnic. Zodpovědná pravicová politika znamená především investice do infrastruktury a energetiky a omezení byrokracie. Jen takový přístup může přinést nižší daňovou zátěž, menší stát a skutečný blahobyt.
