Článek
Podstata je jednoduchá: Máme tu instituce, které mají za úkol dívat se vládě pod ruce. Patří mezi ně například Nejvyšší kontrolní úřad, Ústavní soud nebo Národní rozpočtová rada. Aby tyto úřady mohly být skutečně nezávislé a vláda je nemohla ovlivňovat skrze financování, mají v zákoně o rozpočtových pravidlech speciální ochranu. O jejich penězích nerozhoduje ministerstvo financí, ale výhradně poslanci v rozpočtovém výboru. Jenže vláda se rozhodla, že pravidla pro ni (opět) neplatí.
V lednu letošního roku rozeslalo Ministerstvo financí metodický pokyn, kterým těmto institucím prostě seškrtalo rozpočty schválené rozpočtovým výborem loni v květnu. Udělalo to bez vědomí a souhlasu rozpočtového výboru. Jenže Úřad Národní rozpočtové rady (NRR) se odmítl nechat umlčet. Do svého návrhu rozpočtu vložil tzv. procedurální výhradu. Experti z NRR v ní jasně říkají, že Ministerstvo financí překročilo své pravomoci a porušilo zákon. Je to absurdní situace: Úřad, který má dohlížet na rozpočtovou odpovědnost vlády, musí podávat protest proti tomu, že proti němu ta samá vláda jedná protiprávně (ač Úřad NRR s potřebou šetřit věcně souhlasí a úspory nalezl).
Boj o Senát
NRR není jedinou z parlamentních institucí - podobný tlak zažívá i Senát. Ministerstvo financí mu v lednu nařídilo snížit počet zaměstnanců o 6 %. V nově navrženém rozpočtu Senátu chybí finance na mandatorní výdaje (tedy zákonem stanovené výdaje). Na letošní rok se jedná se o částku 14,5 milionu, která bude chybět třeba na platy senátorů. Při jednání rozpočtového výboru vládní poslanci minulý týden striktně odmítli možnost navýšení rozpočtu tak, aby byly pokryty alespoň mandatorní výdaje. Je to paradox, zatímco vláda doporučuje pro zbytek státní správy navýšení tarifů o 9 %, Kanceláři Senátu v rámci těchto „silových úprav“ přidala na platy jen 0,91 %.
Proč by nás to mělo zajímat?
Vláda porušuje zákony: Pokud si ministerstvo financí může samovolně upravovat rozpočet kontrolních orgánů, o kterých má rozhodovat parlament, pak zákon o rozpočtových pravidlech nestojí ani za papír, na kterém je vytištěn.
Ztráta nezávislosti: Představte si, že vás má kontrolovat revizor, kterému ale vy sami určujete výši platu. Jak moc přísný na vás bude? Tím, že vláda jednostranně sahá na peníze Ústavnímu soudu nebo NKÚ, porušuje kromě zákona i naprosto zásadní princip.
Netransparentnost: Vládní poslanci se odvolávají na usnesení Sněmovny č. 46, které mluví o úsporách. Jenže toto usnesení nedává ministerstvu bianco šek k porušování jiných zákonů. Zákon č. 218/2000 Sb. v § 8 odst. 5 jasně říká, že o rozpočtu těchto kapitol rozhoduje výhradně Rozpočtový výbor. Usnesení č. 46, kterým se vláda snaží krýt, není nadřazeno zákonu.
V zahraničí něco nevídaného
Stejný model jako v Česku funguje v mnoha dalších zemích, například v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku nebo Slovinsku. Podle OECD existuje standardní model, který potvrzuje to, co ještě do letoška platilo i u nás: formálně se tzv. parlamentní kapitoly schvalují jako součást celkového státního rozpočtu, ale vláda je obvykle neredukuje ani nezasahuje do jejich struktury. Jde o projev dělby moci.
Demokracie stojí na tom, že i vládní většina musí dodržovat pravidla. Pokud si zvykneme na to, že se nepohodlní kontroloři prostě „vyhladoví“ nebo se jim protiprávně nadiktuje, kolik lidí smí zaměstnávat, přestáváme být právním státem. Nechceme dovolit, aby se z nezávislých pilířů naší demokracie staly složky podřízené paní ministryni.
