Článek
V roce 1962 dostal reportér deníku New York Post tip, že někdejší hollywoodská hvězda Veronica Lakeová pracuje jako barmanka v levném hotelu na Manhattanu. Herečka svoji pravou identitu nijak neskrývala. Novináři řekla, že si práci servírky užívá, protože „má ráda lidi a ráda si s nimi povídá“. Když vyšel článek, který legendu stříbrného plátna popsal jako stárnoucí a zbídačenou trosku, fanoušci na nic nečekali. Okamžitě jí začali posílat peníze, které Lakeová obratem vracela.
Otec zemřel při výbuchu ropného tankeru
Bývalá herečka napsala životopisnou knihu a natočila několik snímků, svou filmovou kariéru už ale oživit nedokázala. Lakeová přitom kdysi patřila mezi největší osobnosti zlaté éry Hollywoodu. Ve čtyřicátých letech se nejvíce proslavila noir filmy, v nichž účinkovala po boku Alana Ladda. Objevila se ve známých snímcích Sullivanovy cesty nebo Krásná čarodějka a stala se skutečnou senzací. Působila křehce, měla v sobě tajemství i chladnou odtažitost. Později přiznala, že to byla jenom maska. „Bála jsem se, že nejsem dost dobrá. Proto jsem se snažila tvářit odměřeně. Vytvořila jsem si ulitu a fungovalo to,“ připustila.
Veronica Lakeová pocházela z newyorského Brooklynu, kde se narodila 14. listopadu 1922. Tehdy se ještě jmenovala Constance Frances Marie Ockelmanová. Když jí bylo devět let, rodinu postihla tragédie. Otec Harry pracoval jako těžař a v roce 1932 zemřel při výbuchu ropného tankeru ve Filadelfii. Matka se později vdala za novinového kreslíře Anthonyho Keana, který si přál, aby dívka používala jeho příjmení. Rodina se několikrát přestěhovala a Constance odjela do kanadské katolické školy, odkud ji kvůli kázeňským problémům brzy vyloučili.
Střední školu dokončila v Miami na Floridě, kam se záhy přesunula s matkou a otčímem. Jeden z učitelů, který Constance znal, ji popsal jako „drobnou a statečnou“ školačku. „Nikdy se nebála postavit spolužákům. Měla víc odvahy než průměrná dospívající dívka,“ prozradil kantor. To, co ostatní považovali za kuráž, dívčina matka nazvala psychickým onemocněním. Podle jejích slov dcera trpěla schizofrenií. Jestli tomu tak skutečně bylo, není dodnes jasné. Filmová kritička a spisovatelka Karina Longworthová ve svém podcastu například uvedla, že taková diagnóza, pokud k ní vůbec kdy došlo, by dnes byla velmi podezřelá.
Matka doufala, že dceru čeká velká kariéra
I když matka považovala dceru za psychicky nemocnou, neustále s ní objížděla místní soutěže krásy. Constance byla už tehdy mimořádně pohledná, nad hereckou profesí ovšem příliš neuvažovala. Jakmile jeden z porotců soutěže Miss Miami prohlásil, že dívenka má všechny předpoklady stát se filmovou hvězdou, matka vycítila příležitost. „V očích se jí zalesklo,“ popsala Lakeová po letech. „Kdyby to nebylo tak matoucí, přísahala bych, že se otočila na západ a slibně si povzdechla,“ doplnila.
Odkaz populární herečky rezonuje v umění dodnes. Například v roce 1997 vznikl snímek L. A. – Přísně tajné. Kim Basingerová v něm hraje prostitutku, která se stylizuje do podoby Veronicy Lakeové.
Do Hollywoodu se Constance sice stěhovat nechtěla, nakonec ale podlehla matčinu tlaku. Trpěla nízkým sebevědomím a měla problém navázat vztah nejen s jinými lidmi, ale i sama se sebou. Zpočátku získala jen několik komparzních roliček, které režisér stejně vystřihl. Constance se málem zhroutila a nevěřila, že by ve filmovém průmyslu mohla obstát.
Matka však byla neoblomná a stále doufala, že její dceru čeká oslnivá filmová dráha. A měla pravdu. Po nějaké době si začínající herečky všiml úspěšný producent Arthur Hornblow. Ten zrovna hledal mladou dívku, která by ztvárnila barovou zpěvačku v připravovaném válečném dramatu Chtěla jsem křídla. Constance se mu hned zalíbila. Bez varování jí změnil jméno, protože jako „Constance Keaneová“ by prý v žádném případě nemohla uspět. „Veronicu vybral pro moje klasické rysy ve tváři a příjmení Lake (v angl. překladu ´jezero´) zvolil kvůli mým očím. Připomínaly mu totiž klidné, modré a jasné jezero,“ vysvětlila herečka.
Kvůli nešťastnému pádu přišla o miminko
Film se stal obrovským hitem, který udělal z Veronicy osobnost světového formátu. „Podle některých kritiků jsem byla dobrá herečka. Jiní si to nemysleli. Všichni ale věděli jednu věc. Veronica Lakeová byla hvězdou. Paramount to věděl. Moje máma to věděla a já jsem to věděla také,“ okomentovala svůj debut Lakeová. Byla inteligentní, nezávislá a přitažlivá. Muži ji milovali a ženy se snažily napodobit její ikonický styl. V době největší slávy nosila dlouhé vlnité vlasy, které jí ledabyle zakrývaly jedno oko. Její účes, který měl vlastní název „peek-a-boo“, podle herečky vznikl úplně náhodou. „Hrála jsem zrovna opilou ženu, jednu ruku jsem měla na stole a když mi sklouzla, vlasy spadly dolů. Nejednou vytvořily dojem, jako kdybych nenápadně ´vykukovala´ (v angl. překladu peek; ´vykukovat´),“ uvedla.
Ve snímku Sullivanovy cesty, který vstoupil do kin v roce 1941. Film patří ke známým dílům zlaté éry Hollywoodu.
Lakeová se zařadila mezi nejlépe vydělávající herečky v Hollywoodu. Týdně brala 4 500 dolarů. Průměrný měsíční plat přitom tehdy ve Spojených státech dosahoval přibližně 114 dolarů. Jenže zatímco diváci ji milovali, ostatní filmaři s herečkou už spolupracovat nechtěli. Na plac chodila pozdě a často měla kocovinu. Stěžovala si na role, které se jí nelíbily. Vyvolávala konflikty a chovala se popudlivě. Když hrála ve snímku Sullivanovy cesty, nikomu ze štábu neřekla, že je v šestém měsíci těhotenství. V té době čekala svoji první dceru Elaine. Preston Sturges, který film režíroval, se tak rozčílil, až ho museli spoutat. Herec Joel McCrea se raději vzdal hlavní role v Krásné čarodějce, než aby pracoval s problematickou kolegyní. Později svůj přístup ale přehodnotil a s Veronicou natočil spíše průměrný western Ramrod.
Když byla Lakeová v jiném stavu podruhé, těhotenství skončilo nejhorším možným způsobem. Během natáčení filmu Hodina před úsvitem zakopla o kabel a upadla tak nešťastně, až předčasně porodila. Po traumatickém zážitku ji do nemocnice přišla navštívit jiná slavná herečka, kterou nikdy předtím nepotkala. „Pamatuju si, že jsem se probudila z narkózy a všimla si norkového kožichu. Několikrát jsem zamrkala, abych se přesvědčila, že vidím správně. Uvnitř kabátu byla Katherine Hepburnová. Usmála se na mě. ´Nebojte se, Veronico. Zvládnete to. Jestli vám můžu s něčím pomoct, dejte mi, prosím, vědět. Pamatujte, že kaly zase pokvetou,´ řekla Hepburnová a pak odešla,“ svěřila se Lakeová. Jenže chlapec svůj boj o život prohrál a týden po narození zemřel.
Manžel se choval hrubě, pořád mě kontroloval
Krátce nato Lakeová podala žádost o rozvod s tehdejším manželem a začala pít. Snímek byl naprostým propadákem. Herečka měla ztvárnit nesympatickou nacistickou špionku, role jí ale vůbec nesedla. Navíc ji těsně před natáčením americká vláda poprosila, aby se zbavila svých dlouhých vlasů. Byla válka a mnoho Američanek pracovalo v továrnách, kde místo mužů vyráběly vojenský materiál. Úředníci proto chtěli zamezit tomu, aby jim lokny uvízly ve strojích. Lakeová souhlasila a počet nehod výrazně klesl, kratší vlasy jí ale zřejmě uškodily v dalším kariérním postupu. „Nejen, že kvůli novému sestřihu vypadala starší, než ve skutečnosti byla, ale fanoušci ji najednou přestali vnímat jako záhadnou a okouzlující femme fatale,“ připomněl web The Vintage News.
Veronica Lakeová před branami filmové společnosti Paramount, v níž kdysi začínala. Fotografie vznikla v roce 1971, kdy bylo herečce osmačtyřicet let.
Následoval vyhazov ze studia Paramount, který herečce ukončil smlouvu v roce 1948. Po prvním rozvodu se Lakeové dvořil okázalý miliardář Aristoteles Onassis i excentrický podnikatel Howard Hughes. Herečka se ale nakonec provdala za maďarského režiséra Andrého de Totha, po jehož boku se dostala na úplné dno. „Snažil se mě kontrolovat a choval se hrubě,“ vyprávěla Veronica. „Často odjížděl pryč a já zůstávala sama v Kalifornii. S dětmi, zvířaty, myšlenkami na kariéru, která už evidentně skončila, a láhví alkoholu,“ popsala manželství, v němž přišla o dům a všechny úspory. Situaci nepomohlo ani to, když na ni matka podala žalobu kvůli výživnému. Svou dceru napadla přímo před novináři s tvrzením, že všechen majetek investovala do její filmové kariéry, a sama zůstala bez prostředků.
Lakeová nějakou dobu pracovala v továrně, kde lepila květiny na spodní prádlo. Živila se jako servírka v levném hotelu na Manhattanu a přespávala na nejnuznějších ubytovnách. Neměla téměř žádné peníze a jednou ji policie zatkla za opilství a výtržnictví. V červnu 1973 se vrátila do Spojených států z Velké Británie, kde během turné propagovala svoji autobiografickou knihu. Když dorazila do Vermontu, začala ji trápit bolest břicha. Zašla proto za místním lékařem, který zjistil, že má kvůli dlouhodobému pití alkoholu cirhózu jater. Zemřela 7. července 1973 v univerzitní nemocnici v Burlingtonu na akutní hepatitidu a selhání ledvin. Bylo jí pouhých padesát let. Její ostatky zůstaly tři roky v pohřebním ústavu, protože se nenašel nikdo, kdo by zaplatil za kremaci. V roce 1976 Donald Bain, který s herečkou napsal její životopis, účet konečně vyrovnal. Jeho přátelé následně popel vyzvedli a rozptýlili u pobřeží Miami přesně tak, jak si herečka přála.
Zdroje:
