Článek
Když se američtí vojáci dostali koncem roku 1944 do Štrasburku, čekal je šok. Na místní univerzitě našli ostatky šestaosmdesáti zavražděných Židů. Nacisté je zabili jen proto, aby mohli vytvořit sbírku jejich lebek a koster.
Těsně předtím, než Američané pronikli do města, dostali pracovníci anatomického ústavu jasný příkaz od Heinricha Himmlera. „Odstraňte všechny stopy, které by prozradily existenci kompromitující sbírky,“ nařídil nacistický pohlavár.
Zaměstnanci univerzity většinu těl rozřezali a narychlo pálili v nedalekém krematoriu. Mrtvolám sekali hlavy a odstraňovali vytetovaná čísla na předloktích, aby je nikdo nemohl identifikovat.
Jenže spojenečtí vojáci byli rychlejší a když dorazili na místo, objevili obrovské kádě s alkoholem, v nichž leželo 17 celých mrtvol. Ve sklenicích a zkumavkách pak zůstalo dalších 166 tělesných částí ze zbývajících trupů.
Lékař měl problém: chyběly mu lebky a kostry
Na začátku druhé světové války působil August Hirt jako vedoucí lékař jednotek SS. Osobně se účastnil bitvy o Francii a po jejím pádu se přestěhoval do anektovaného Štrasburku, kde získal prestižní místo. Stal se ředitelem Anatomického ústavu na Říšské univerzitě.
V roce 1942 řešil August Hirt naléhavý problém. Měl totiž strach, že židovská rasa je na pokraji vyhynutí. „Židovské kostry budou brzy stejně vzácné a cenné jako diplodokové [dinosauři],“ prohlásil.
Antropologický výzkum chtěl založit na měření lebek, čímž by shromáždil jednoznačné důkazy o degeneraci a animalitě Židů. Jeho snem bylo vytvoření muzea židovských ostatků. Dokonce plánoval, že část lebek by posílal za úplatu spřáteleným vědcům v Evropě.
„Máme k dispozici velké sbírky lebek téměř všech etnik a národů. Z židovské rasy je však k dispozici jen velmi málo exemplářů,“ napsal August Hirt v únoru 1942 Heinrichu Himmlerovi. „Válka na východě nám nyní nabízí příležitost tento nedostatek překonat,“ nadhodil.
Zpočátku požadoval především lebky „židobolševických“ komisařů, které považoval za sice odpudivý, ale typický druh „podlidí“. Vycházel tak z předpokladů nacistických propagandistů, kteří dlouhá léta vypouštěli na veřejnost zjevnou lež. Sovětské důstojníky a úředníky nepravdivě označovali za Židy.
Vězni museli být zdraví, zůstali v karanténě
Heinrich Himmler, který byl říšským vůdcem SS a hlavním strůjcem holokaustu, neskrýval svoje nadšení. „Projekt má obrovskou hodnotu a mám o něj nesmírný zájem,“ odpověděl.
Místo sovětských vojenských zajatců ovšem Hirtovi navrhl, že mu dodá „druhořadá a bezvýznamná“ těla vězňů z koncentračního tábora Osvětim.
Jakmile Hirt získal od Himmlera požehnání, začal jednat. Svým asistentům doporučil, aby vybrané vězně ještě za života vyfotografovali, změřili jejich tělesné proporce a zjistili hmotnost.
Heinrich Himmler byl jedním z hlavních architektů holokaustu v Evropě. Sbírku židovských lebek a koster nadšeně podporoval.
Lékař kladl velký důraz na to, aby oběti přijely do Francie v dobrém zdravotním stavu. V Osvětimi v té době vypukla epidemie tyfu, vybraní jedinci proto nějakou dobu zůstali v karanténě.
„Zpočátku asistenti vyselektovali 115 lidí, jejich počet se ale nakonec snížil na 87. Polovinu z nich tvořili Židé ze Soluně. Byli mezi nimi také Němci, Poláci, Rakušané nebo Litevci,“ připomněl web Daily Mail.
Velitel tábora tvrdil, že jen plnil rozkaz
V červenci 1943 se nebozí trestanci dostali vlakem do Natzweiler-Struthofu, což byl jediný koncentrační tábor na území Francie. Vedl ho Josef Kramer, kterého Spojenci po válce popravili oběšením a popsali jako „ztělesnění brutality“.
Kramer nechal v prostorách staré ledničky zbudovat provizorní plynovou komoru, v níž použil smrtící kyanovodík.
„Jednoho večera dorazili vězni. Bylo kolem jednadvacáté hodiny. Odvedl jsem asi patnáct žen do plynové komory. Řekl jsem jim, že budou dezinfikovány,“ vypověděl Kramer později. „S pomocí dalších esesáků jsem je úplně vysvlékl a natlačil dovnitř,“ pokračoval.
Židovské vězně pro doktora Hirta zavraždil důstojník SS Josef Kramer. Na snímku v táboře Bergen-Belsen v roce 1945, kdy ho zatkli Spojenci.
Podle jeho slov ženy po zavření dveří začaly křičet. „Do trychtýře pod pozorovacím oknem jsem vložil pár krystalů, které mi dal Hirt,“ popsal velitel tábora. „Sledoval jsem všechno, co se dělo uvnitř. Ženy ještě půl minuty dýchaly a pak spadly na podlahu. Zapnul jsem ventilaci a když jsem otevřel dveře, ležely mrtvé na zemi,“ dodal.
Zdravotníci SS pak naložili těla do nákladního auta a následující ráno odvezli do anatomického ústavu v nedalekém Štrasburku. „Při plnění těchto úkolů jsem necítil žádné emoce, protože jsem dostal rozkaz popravit vězně způsobem, který jsem vám popsal. Takhle jsem byl prostě vychován,“ hájil se Kramer.
Jedna žena se bránila, dozorce ji zastřelil
Původně bylo vybráno 87 obětí. Když se jedna žena snažila uniknout z plynové komory, dozorce ji nemilosrdně zastřelil. Její tělo nacisté ale neodvezli, protože Hirt vyžadoval, aby mrtvoly zůstaly bez nejmenšího poškození.
Když se ostatky vězňů dostaly na univerzitu, Hirtovi pomocníci je začali ukládat do kádí se syntetickým alkoholem, aby je zakonzervovali. „Těla byla ještě teplá. Vězni měli doširoka otevřené oči, které zářily,“ přiznali v norimberském procesu asistenti Otto Bong a Henri Hérypierre.
Brána koncentračního tábora Natzweiler-Struthof, kde byli zabiti židovští vězni z Osvětimi.
Přesto August Hirt svůj ambiciózní projekt nakonec nedokončil. Od svých šéfů totiž dostal mnohem důležitější úkol, měl zkoumat účinky jedovatého plynu v bojových situacích.
V roce 1944 se Spojenci už nezadržitelně blížili ke Štrasburku, který měli brzy osvobodit. Hirt po dohodě s Himmlerem pracovníkům ústavu nařídil, aby se zbavili všech mrtvol.
Mezi oběťmi byl prodavač mléčných výrobků
Když ovšem američtí vojáci důkladně prohledali univerzitu, našli ještě několik celých těl. Jedno z nich patřilo Menachemu Taffelovi, který se narodil v roce 1900 v Haliči na území dnešního Polska.
Menachem Taffel se později přestěhoval do Berlína, kde pracoval jako prodavač mléka a mléčných výrobků. Byl ženatý a měl dospívající dceru Esther, která pomáhala jako dobrovolnice v místním pečovatelském domě.
Člen francouzského odboje třídí oblečení židovských vězňů, kteří zemřeli v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof.
Během války nacisté celou rodinu poslali do Osvětimi. Manželka Clara s dcerou Esther zemřely hned po příjezdu do tábora v plynových komorách.
Taffel byl uvězněn a když řešil menší zdravotní problém na ošetřovně, August Hirt si ho vyhlédl pro svůj děsivý experiment.
V prosinci 1953 byl Hirt ve francouzských Metách odsouzen v nepřítomnosti za válečné zločiny k trestu smrti. Tehdy soudci ještě nevěděli, že nacistický lékař už dávno není mezi živými.
V září 1944 totiž ze Štrasburku utekl a skrýval se v jihozápadní části Německa ve městě Schluchsee. 2. června 1945 spáchal sebevraždu a jeho identita byla definitivně potvrzena až v polovině šedesátých let, kdy izraelská tajná služba nechala exhumovat jeho tělo.
Zdroje:
