Německou „Maddie“ zavraždili u českých hranic. Mezi podezřelými byl retardovaný soused i neonacista

Peggy Knoblochová byla světlovlasá modrooká školačka, která pocházela z německého Lichtenbergu. Malebné městečko leží v severním Bavorsku, žije v něm zhruba tisícovka obyvatel a je vzdálené asi padesát kilometrů od českých hranic. Okolí obklopují husté lesy, mechem porostlé stezky a opuštěné důlní štoly.

Devítiletá dívka bydlela s matkou Susanne, mladší sestrou a nevlastním tureckým otcem v historickém domě přímo na náměstí.

V pondělí 7. května 2001 panovalo v Lichtenbergu neobvykle chladné počasí. Mrholilo a teplota se stěží dostala na nulu.

„Dívčina matka Susanne vstala v sedm hodin ráno a připravila dceři horké kakao. Učesala ji a zapletla copy, i když věděla, že Peggy je venku okamžitě rozplete, protože copy neměla ráda,“ uvedl německý bloger Christian Wirth.

Po letech Susanne Knoblochová v televizním dokumentu vzpomínala na chvíle, kdy svoji dceru viděla naposledy. Dívenka si oblékla černou šusťákovou bundu a políbila matku na tvář. „Na něco jsem zapomněla, na něco důležitého: ´Miluju tě, mami´,“ vyprávěla Susanne a pak se rozplakala. „Kdybych věděla, že tohle je poslední věc…“

Susanne pracovala v domově důchodců na směny, a když se Peggy vracela ze školy, doma většinou nikdo nebyl. „Dívka proto chodila za postaršími manželi, kteří bydleli ve stejném domě, a s matkou se dobře znali,“ řekla novinářka Conny Neumannová.

Ochotní manželé byli ten den doma a jako každé odpoledne čekali, až dívenka přijde ze školy. Jenže Peggy do bytu svých sousedů nikdy nedorazila.

Svědci později vypověděli, že malou školačku zahlédli krátce po 13 hodině. Peggy měla na zádech růžovou školní tašku, v ruce svírala panenku Barbie a pohybovala se pouhých padesát metrů od vchodových dveří. „Policisté vypočítali, že cesta domů by jí trvala přibližně půl minuty,“ podotkla Neumannová.

Jakmile matka večer zjistila, že Peggy nepřišla domů, okamžitě zalarmovala policii. Ztracenou holčičku hledaly stovky policistů, kteří prohledávali širší oblast kolem Lichtenbergu. Zaměřili se na rybníky, jeskyně i dávno opuštěné štoly.

„Nad městem létaly armádní stíhačky Tornado, které byly vybaveny speciálními kamerami. Kriminalisté se dokonce řídili tím, co jim doporučili jasnovidci a léčitelé,“ připomněl novinář Holger Sabinsky-Wolf.

Podle jeho slov vyšetřovatelé spoléhali na ohromující scény, které měly uklidnit místní obyvatelstvo. „Ve skutečnosti zvláštní pátrací tým, který se skládal z pětasedmdesáti policistů, tápal ve tmě. Tlak rostl,“ dodal publicista.

Kriminalisté zpočátku podezírali rodiče, že Peggy usmrtili. Vyslechli matku a prověřovali, jestli dívenku nemohl nevlastní otec unést do Turecka.

Když dva chlapci vypověděli, že viděli školačku nastoupit do červeného mercedesu s českou poznávací značkou, vyšetřování se rozšířilo i do sousední země. Náhodní kolemjdoucí si všimli blonďaté dívky, která se procházela mezi Chebem a Františkovými Lázněmi. Brzy se ovšem prokázalo, že o hledanou holčičku nešlo.

Skutečný průlom ve vyšetřování přišel až v srpnu, kdy policisté zatkli Ulviho Kulace. Třiadvacetiletý muž byl synem hostinského, který provozoval restauraci hned vedle domu, kde bydleli Knoblochovi.

Kulac jako dítě prodělal meningitidu, která výrazně narušila jeho psychický vývoj. Mluvil pomalu, pohyboval se pomalu a nikdy se nenaučil číst ani psát. Lékaři zjistili, že jeho IQ dosahuje 67 bodů. To je hodnota, která hraničí s mentální retardací.

Rok předtím, než se Peggy ztratila, Ulvi sexuálně napadl sedmiletého školáka. Když se to jeho matka dozvěděla, okamžitě svého syna nahlásila. Mladík obtěžoval i další chlapce a měl nastoupit na psychiatrickou kliniku v Bayreuthu.

Mentálně postižený muž se na policii přihlásil sám. Ulvi vyšetřovatelům řekl, že 3. května dívenku zatáhl do svého bytu, kde ji zneužil. Po čtyřech dnech Peggy potkal na náměstí, chtěl se jí omluvit a ujistit se, že dívka o znásilnění nikomu neřekne.

„Utíkala přes centrum města až k hradu. Na rozcestí uklouzla na kameni, který byl zarostlý mechem,“ řekl Ulvi. „Znovu se rozeběhla, ale na schodech vedoucích ke zřícenině jsem ji chytil a udusil,“ doplnil muž, jehož duševní stav odpovídá zhruba osmiletému dítěti.

Už brzy se ovšem ukázalo, že Ulviho výpověď nemusela být pravdivá. Mladík se totiž policistům přiznal bez přítomnosti svého právníka. Dokonce neexistuje zvukový záznam jeho výpovědi, protože magnetofon se údajně rozbil.

Opožděného mladíka se během soudního líčení zastala jeho matka, která mu poskytla alibi. „V jednu hodinu odpoledne s námi Ulvi obědval v naší restauraci. Potom odnesl jídlo sousedovi a pomohl známému nasekat dřevo,“ prohlásila tehdy šestašedesátiletá žena u soudu v Hofu.

Ulvi svoji výpověď nakonec odvolal a vyšetřovatelé proti němu neměli jediný přímý důkaz. Přesto soud rozhodl, že vraždu spáchal, a udělil mu doživotní trest.

Později vyšlo najevo, že policisté Ulvimu kladli návodné otázky a předem mu naznačili, jak se zabití malé dívenky mohlo odehrát. Nebylo proto jisté, jestli mladík skutečně vypovídá, nebo jen opakuje verzi příběhu, kterou právě vyslechl. „Nejsem vrah. Přiznal jsem se, abych měl klid,“ připustil.

Další pochybnosti vzbudilo svědectví Petera H., kterého měla policie přidělit k Ulvimu na společný pokoj v psychiatrické léčebně.

Peter H. nejdříve policistům řekl, že se mu Ulvi k vraždě jednoznačně přiznal. Už v roce 2010 ale svoji výpověď stáhl. Tvrdil, že svědectví podal jenom proto, že mu kriminalisté slíbili svobodu, pokud spolubydlícího křivě obviní.

Ulviho podpořili nejen vlastní rodiče, ale také dívčin biologický otec a prarodiče. Opožděnému mladíkovi obyvatelé Lichtenbergu věřili, protože si nedovedli představit, jak by muž s těžkou nadváhou mohl dohonit malou holčičku.

V roce 2014 byl Ulvi zproštěn všech obvinění, na psychiatrické klinice v Bayreuthu ale strávil čtrnáct let. Dneska žije v chráněném bydlení a pracuje v dílně.

Dalším podezřelým byl Holger E., kterého matka Susanne dobře znala. Byl to bratr její bývalé sousedky, který pocházel z německého města Halle. V květnu 2001 přijel do Lichtenbergu na návštěvu svých příbuzných a pro policisty se mohl stát přímo dokonalým podezřelým.

„V Peggyině červeném školním sešitě byl zastrčený vzkaz s jeho adresou a telefonním číslem. Na krku nosil medailonek, ve kterém byl Peggyin portrét,“ vyjmenovala novinářka Julia Jüttnerová.

„Existuje také snímek, na kterém Holger pevně objímá Peggy,“ pokračovala publicistka. „Tu fotku vidím poprvé,“ reagovala matka Susanne zděšeně, když si fotografii prohlédla.

„Proč to policisté více neprošetřili?“ litovala dívčina maminka. Narážela tak na skutečnost, že kriminalisté stíhání proti Holgerovi zastavili. A to přesto, že detektivům poskytl falešné alibi.

„Byl do Peggy zamilovaný,“ odhalil novinář Christoph Lemmer, který napsal knihu Případ Peggy. Redaktor pečlivě prozkoumal všechny policejní spisy a Holgera považuje za muže, který dívenku zřejmě zabil.

V létě 2001 Holger vyšetřovatelům tvrdil, že jsou s Peggy jako bratr a sestra a mají spolu mimořádný vztah. „Policisté si všimli, že byl dívkou doslova posedlý. Její fotografie si vystavil ve svém pokoji a její snímek připevnil na obal od CD. V jeho počítači pak odborníci našli dětskou pornografii,“ řekla Jüttnerová.

Když se Susanne od novinářů dozvěděla další podrobnosti, šokovalo ji to. „Holger rozhodně nebyl součástí nejbližší rodiny. Byl to pouze příbuzný sousedů a Peggy ho viděla možná jednou,“ doplnila matka.

Podezřelý muž byl později odsouzen k šesti letům vězení za údajné sexuální zneužívání své tříleté dcery a také za znásilnění dcery svého bratra.

Po mnoha letech kriminalisté předpokládali, že Peggy Knoblochová téměř jistě zemřela násilnou smrtí. Nejhorší obavy se naplnily 2. července 2016, kdy šokovaný houbař našel v lese lidské ostatky. Ty se nacházely přibližně patnáct kilometrů od Lichtenbergu a byly okamžitě předány expertům k prozkoumání.

Už po třech dnech mohli odborníci potvrdit: Ano, kosterní pozůstatky skutečně patřily ztracené dívce.

Během několika dalších měsíců, kdy specialisté ostatky prověřovali, došli k pozoruhodnému závěru. V blízkosti nálezu kostry totiž objevili DNA pravicového teroristy Uweho Böhnhardta, který byl členem nacistické podzemní organizace.

Muž se podílel na vraždách devíti cizinců a jedné policistky, vykrádal banky a organizoval bombové útoky. Zemřel v roce 2011, kdy ho pravděpodobně zastřelil jeho komplic předtím, než sám spáchal sebevraždu.

Když kriminalisté prohledávali karavan, kde oba teroristé přebývali, zajistili dětskou pornografii a hračky.

Němka Beate Zschäpeová je poslední členkou bývalé teroristické buňky, která žije, a odpykává si doživotní trest ve vězení. Během soudního líčení sice přislíbila, že bude vypovídat o vraždě Peggy Knoblochové, bližší informace ale nikdy neuvedla.

Podle znaleckých posudků je ovšem „téměř“ vyloučeno, že by neonacista Uwe Böhnhardt dívenku usmrtil. Kriminalisté totiž přiznali, že používali jeden skládací metr jak při ohledání mužova těla, tak v lese při prověřování dívčiných ostatků. Genetický materiál proto s největší pravděpodobností zůstal na nářadí, odkud putoval ke kosterním pozůstatkům.

Před sedmi lety našli vyšetřovatelé zatím poslední horkou stopu. Zatkli muže, který se přiznal k tomu, že v květnu 2001 převezl bezvládné tělo dívenky do lesa.

Jednačtyřicetiletý Manuel S. popsal, že holčičku nezabil, ale přebral na autobusové zastávce od jiného muže. „Snažil se ji resuscitovat, ale pak ji zabalil do červené deky a odvezl do lesa, kde ji pohřbil,“ uvedl web Tagesspiegel.

Vyšetřovatelé na Peggyiných ostatcích našli mikroskopický prach, který identifikovali jako rašelinu. „Policisté přitom věděli, že Manuel S. ten den pracoval s rašelinou při sázení rostlin,“ stojí v článku. Zajistili také zbytky barvy, která se většinou objevuje v odpadu při opravách. A obviněný muž tehdy skutečně prováděl rozsáhlou rekonstrukci.

Manuel S. zpočátku tvrdil, že 7. května 2001 v Lichtenbergu vůbec nebyl. Ve skutečnosti ale policistům lhal. „Videozáznamy z banky prokazatelně ukazují, že po patnácté hodině se ve městě nacházel,“ připomněl web Spiegel.

Kromě toho podezřelý muž prohlásil, že po několika dnech doma spálil Peggyinu školní tašku a šusťákovou bundu. Jenže policisté během domovních prohlídek nenašli žádné přímé důkazy a Manuel vzal svoje přiznání zpátky.

Právník Jörg Meringer, který Manuela zastupoval, upozornil, že policie na jeho klienta během výslechu vyvíjela nepřiměřený nátlak. „V určitém okamžiku se z té situace chtěl jen dostat, a tak prostě řekl, co po něm chtěli,“ sdělil Meringer. „Jsem pevně přesvědčen, že s Peggyinou vraždou ani s likvidací jejího těla neměl nic společného,“ dodal advokát.

Peggyin případ připomíná zmizení anglické dívky Madeleine McCannové, která se v roce 2007 ztratila z hotelového pokoje v portugalském letovisku. Holčičky si jsou až překvapivě podobné, obě měly světlé vlasy a výrazné modré oči. Netrvalo dlouho a novináři začali Peggy Knoblochové přezdívat „německá Maddie“.

Během vyšetřování policie zajistila 6 400 stop, vyslechla 3 600 osob a nechala vypracovat 250 znaleckých posudků. K ničemu to ale nevedlo. Kriminalisté proto případ v roce 2020 oficiálně odložili.

Pozůstalí tak mohli po více než dvaceti letech pohřbít dívčiny ostatky. „Všechno nejlepší k narozeninám, Püppi,“ pronesla maminka Susanne ve chvíli, kdy byla do země spouštěna dětská pomalovaná rakev.

Smuteční obřad proběhl na tajném místě 6. dubna 2022, tedy v den, kdy by Peggy Knoblochová oslavila třicáté narozeniny. Pohřbu se kromě příbuzných a nejbližších přátel zúčastnili také čtyři detektivové z bayreuthského kriminálního oddělení. Pozvala je Susanne, která ocenila jejich nasazení během dlouholetého pátrání po zmizelé holčičce.

„Děkuji vám, že jste dodrželi slovo a přivedli mi mou Peggy zpět,“ poděkovala jim. Už před časem maminka prozradila, že kdyby její dcera žila, pracovala by dnes jako veterinářka. „Všichni si říkáme, jestli by už ze své matky udělala babičku,“ podotkla právnička rodiny Ramona Hoyerová. „Susanne doufá, že teď už bude moci v klidu truchlit,“ doplnila advokátka.

Zdroje:

Zeit.de | Welt.de | Sueddeutsche.de | Tagesspiegel.de | Bild.de | RTL.de | Spiegel.de | Spiegel.de | Spiegel.de | Spiegel.de | Spiegel.de | Spiegel.de | Augsburger-allgemeine.de | Merkur.de | Wgsebald.de | BBC.com | Thesun.co.uk | Dailymail.co.uk | Wikipedia.org | https://web.archive.org/web/20070929151054/http://www.derneuetag.de/zeitung/500619-100,1,0.html