Ruský hacker Selezňov obral Američany o 4 miliardy, kradené kreditky nabízel na „e-shopu“

Roman Selezňov pochází z ruského Vladivostoku, narodil se v roce 1984 do rodiny poslance Státní dumy Valerije Selezňova. Když mu byly dva roky, rodiče se rozvedli. Selezňov se proto s matkou odstěhoval do malého pokojíku ve sdíleném bytě. „V oněch těžkých časech jsme tam žili s dalšími čtyřmi rodinami,“ uvedl v dopise, který napsal v americkém vězení.

Po nějaké době si matka koupila od bratra byt, který mu splácela. „Pracovala jako pokladní v jednom velkém obchodě a já většinu dne trávil doma sám. Postupně jsem začal studovat počítačové technologie a rychle se zdokonaloval,“ pokračoval Selezňov, který si brzy všiml matčina problému s nadměrným pitím.

Bylo mu sedmnáct, když našel matku utopenou ve vaně. „Důvodem byl samozřejmě alkohol. Hned nazítří přišel její bratr, vzal si v bytě její šperky i všechny cennější věci a mně nařídil, ať vypadnu. Prý mu matka za byt nezaplatila, i když já věděl, že ho řádně splácela,“ popsal hacker.

Po pohřbu Selezňov přestal chodit do školy a hledal si práci, aby se uživil. „Pak už to se mnou šlo z kopce a stal se ze mě kriminálník,“ přiznal muž, který první útoky prováděl pod přezdívkou pSich, což v ruštině znamená cvok. „Vykrádal jsem kreditní karty a další data, která se dala zpeněžit. Peněž jsem z toho měl dost,“ vyprávěl.

Hacker si zanedlouho koupil dva domy na Bali a na sociálních sítích se často chlubil balíky peněz nebo luxusními auty. Cíleně se nabourával do menších firem, u nichž věděl, že budou mít minimální zabezpečení. Napadl téměř čtyři tisíce podniků, nejčastěji se jednalo o pizzerie nebo malé restaurace ve státě Washington na severozápadě USA.

Americké tajné služby se o zkušeného kyberzločince začaly zajímat v roce 2005. O čtyři roky později agenti FBI přijeli do Moskvy, aby se tu setkali s představiteli FSB. Ti americkým kolegům předložili důkazy, podle kterých pod přezdívkou pSich skutečně vystupuje Roman Selezňov z Vladivostoku. Krátce poté ale muž oznámil, že končí se svými aktivitami a na hackerských fórech smazal všechny svoje profily.

Představitelé FSB Selezňova zřejmě informovali, že se o něj zajímá americká FBI. Z hackerovy korespondence ostatně vyplývá, že byl s ruskou tajnou službou v pravidelném kontaktu. „Jednomu ze svých spolupachatelů vysvětloval, že nad ním drží ochrannou ruku centrum informační bezpečnosti FSB. Říkal také, že FSB dobře ví, co je zač a čím se zabývá,“ popisuje Daniil Turovskij v knize Vpád.

„Můj zdroj, působící ve sféře kybernetické bezpečnosti, jednoznačně tvrdí, že ruští hackeři, kteří se nabourávají do zahraničních systémů, nejsou ve vlasti skoro nikdy trestáni – spíše je přizvou k práci pro stát,“ doplňuje autor publikace. Všichni ruští hackeři proto znají nepsané pravidlo státních orgánů, které zní “.ru nech na pokoji“. To jinými slovy znamená, že kyberzločinci mohou napadat zahraniční podniky, nesmí ale útočit na ruské firmy a banky.

Po několika měsících Selezňov pozvedl svoje „podnikání“ na zcela novou úroveň. Hacker získal citlivé údaje o 1,7 milionu kreditních karet. Ty pak nabízel na „e-shopu“, který připomínal běžný internetový obchod. „Dalo se tam hledat podle kategorií, podle jednotlivých druhů karet nebo podle různých finančních organizací,“ objasňuje Turovskij.

Američané muže obvinili už v roce 2011, v Rusku ho ale nemohli zadržet. Selezňov dobře věděl, že ho sledují agenti FBI, a proto jezdil do zemí, které s USA nemají dohodu o extradici. Letenky si kupoval pokaždé až na poslední chvíli, aby tajné služby nemohly s předstihem zjistit, kam se chystá. V červenci 2014 se vydal na dovolenou na Maledivy, kde si pronajal luxusní vilu za 1400 dolarů za noc.

„Sehnal jsem to nejdražší, co bylo k mání, poskytli mi dokonce i vlastního sluhu,“ chlubil se tenkrát svému společníkovi. Když se agenti FBI dozvěděli, že je Selezňov na Maledivách, dojednali si s policejním ředitelem ostrovního státu výjimku. S místními policisty začali muže sledovat na každém kroku. Jakmile se vydal na letiště, odkud se chtěl vrátit do Moskvy, zatkli ho a odvezli na americkou vojenskou základnu na ostrově Guam.

Podle Moskvy byl Selezňov z Malediv „unesen“ a ruské ministerstvo zahraničí tehdy jeho zadržení označilo za „další nepřátelský krok Washingtonu“. Otec Valerij navrhl, aby Rusko uvalilo na Maledivy hospodářské sankce. Podle jeho slov Američané Romana převáželi v osmi obrněných automobilech, často ho přesazovali z jednoho vozu do druhého a „dělali z něj tak internetového bin Ládina“.

Soud v americkém Seattlu poslal Romana Selezňova v dubnu 2017 na sedmadvacet let za mříže. Kybernetickými útoky si ruský zločinec podle obžaloby přišel na 170 milionů dolarů (v přepočtu přibližně 4 miliardy korun). Prokurátor odsouzeného muže srovnal s Tony Sopránem, který je mafiánským bossem v televizním seriálu Rodina Sopránů.

Přestože Selezňov v ručně psaném dopise vylíčil těžké období dospívání a uznal svoje pochybení v mnoha kybernetických kauzách, po vynesení verdiktu mluvil jinak. „Jsem politický vězeň. Jsem nástroj v rukou americké vlády,“ tvrdil. „Využili mě jako pěšáka a vyslali tak signál celému světu,“ prohlásil. Jeho otec rozsudek soudu pak zhodnotil jako „lidojedský“.

Když v srpnu 2024 došlo k největší mezinárodní výměně vězňů od konce studené války, Selezňov byl jedním z Rusů, které Američané vyměnili za svoje občany nebo ruské politické vězně. Byl mezi nimi například novinář Evan Gershkovich, opoziční politik a kritik Vladimíra Putina Vladimír Kara-Murza nebo ochránce lidských práv Oleg Orlov.

„Můj syn se po deseti letech nesnesitelných fyzických a morálních muk v amerických věznicích, odsouzený americkou mašinérií takzvané ´spravedlnosti´ pod zcela vymyšlenými záminkami k 27 letům vězení, díky vůli nejvyššího vedení našeho státu, součinnosti ruských bezpečnostních služeb a diplomatického sboru, dnes vrátil domů, do své vlasti, ke své rodině,“ uvedl den předtím jeho otec Valerij.

Zdroje:

Aktualne.cz, iDNES.cz, iDNES.cz, The Seattle Times, Wikipedia

● Vpád, Stručné dějiny ruských hackerů, Daniil Turovskij, Pistorius & Olšanská s. r. o., 2021