Článek
Ačkoliv většinu svého profesního života strávil na Ostravsku, byl rodákem z Prahy. Na svět přišel dne 24. října 1937. Sudičky mu nadělily do kolébky mnoho talentů. Krásně kreslil a nikdo se proto nepodivoval tomu, že jeho kroky po dokončení základního vzdělání zamířily na pražskou Střední průmyslovou školu grafickou na Hollarově náměstí. Jelikož měl opravdu nadprůměrný talent, po maturitě pokračoval ve studiu na samotné Akademii výtvarných umění. Akademický malíř se z něj však nakonec nestal. Zvítězila u něj totiž láska k divadlu, studia nedokončil a v roce 1956 přešel na DAMU. Hereckému umění se učil pod vedením profesora Radovana Lukavského. Hostovat v Národním divadle začal ještě jako student.
Hrdinou Drdových povídek
Netrvalo dlouho a pohledného a talentovaného mladíka zaznamenali filmaři. První malou zkušenost získal již v roce 1959, zatím ale pouze namluvil komentář ke krátkometrážnímu studentskému filmu Jiřího Menzela Domy z panelů. Poprvé se tak postavil před kameru až v následujícím roce coby traktorista Jirka Koutný v komedii Žalobníci, jejíž děj se odehrává na moravské vesnici a řeší převýchovu starší generace družstevníků tou mladší, ideově vyspělejší. Dobová agitka dnes již nikoho neosloví a Alexandr Postler by jistě byl již dávno zapomenutým hercem, kdyby ve stejnou dobu nedostal nabídku, která přichází jednou za život. Režisér Jiří Krejčík jej obsadil do úlohy Karla Moučky, jednoho ze tří oktavánů, popravených během heydrichiády, v nesmrtelném dramatu Vyšší princip, natočeném podle jedné z povídek z Drdovy Němé barikády.
Adaptací Drdova díla byla rovněž povídka Nenávist, později uvedená v triptychu Hlídač dynamitu. Alexandr Postler si v ní zahrál tentokráte pod vedením Hynka Bočana. V roce 1960 ale zároveň končil školu a hned první angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni jej dostalo pryč ze zorného pole filmařů. V západočeské metropoli našel ale lásku, vzal si o šest let mladší kolegyni Janu, dnes především známou jako hlasovou poradkyni. Manželům se narodily dvě děti, syn Alexandr a dcera Simona, kteří se později rovněž vydali na hereckou dráhu. V roce 1966 se celá rodina přesunula do Ostravy, kde otec rodiny dostal nabídku z Divadla Petra Bezruče. Pro Alexandra to znamenalo, že se filmování definitivně vzdálil. Naposledy si zahrál malou roli člena hlídky v Kleinově kriminálce Město nic neví z roku 1975.
Ojediněle spolupracoval s televizí. Jeho nejznámější postavou se stal předseda zemědělského družstva v seriálu z roku 1980 Bez ženské a bez tabáku. Dva roky před smrtí se objevil v pohádce O Nesytovi. Čas od času spolupracoval i s rozhlasem, hlavní těžiště jeho zájmu ale zůstávalo na divadle.
Zlákala jej režie
V roce 1972 přešel z Divadla Petra Bezruče ke Státnímu divadlu Ostrava. Herectví se ale pomalu přesouvalo na vedlejší kolej. Alexandra Postlera více a více začínala zajímat režie. Rozhodl se proto, doplnit si vzdělání a přihlásil se k jejímu studiu na brněnské JAMU. Promoval v roce 1975 a od té chvíle již v divadle naplno působil jako režisér. V roce 1980 z Ostravy odešel nejprve do těšínského Krajského a oblastního divadla a po dvou letech do Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě. Tady krátce působil i ve funkci vedoucího šéfa činohry a setrval zde až do odchodu na odpočinek v roce 1993.
Navzdory svému velkému zatížení nikdy zcela nezapomněl na svoji druhou lásku – na malířství, kterému se úspěšně věnoval až do smrti. Ta si pro něj bohužel přišla opravdu velmi brzy. Zemřel nečekaně dne 15. srpna 1996 v Ostravě ve spánku na infarkt. Nedožil se ani padesáti devíti let. Jeho konec tak v mnohém připomíná osud jeho dcery Simony.
Zdroje:
