Článek
Ostře řezaná sugestivní tvář, magicky uhrančivé oči, tvrdý pohled, obličej zdobený černými vousy a hustými vlasy. To byl slovenský herec František Velecký, často uváděný také jako Fero. Na tento svět přišel ve Zvolenu dne 8. března 1934. Vystudoval průmyslovou školu a stal se projektantem. Lákalo jej ale divadlo. Již na počátku šedesátých let začal hrát ve filmu a protože se mu dařilo, režiséři rádi využívali jeho netradičního vzezření, sahali po něm ostatně kromě slovenských a českých filmařů i ti maďarští a angloameričtí, rozhodl se nakonec civilní povolání pověsit na hřebík a stal se hercem na volné noze.
František Velecký
Výrazný představitel záporných postav
Hrál především silné, temperamentní a osudové muže, nezřídka s problematickým nebo dokonce výrazně záporným charakterem. Role to byly větší i malé, někdy dokonce jen epizodní roličky. Úplně poprvé se na stříbrném plátně divákům představil ve filmu Skalní v ofsajde. Na plátně se ale sotva mihl. Větší úlohu sehrál až ve filmu Každý týždeň sedem dní. Jednalo se o sochaře Andreje. K dalším Veleckého filmům patřily Prípad pre obhajcu, Nylonový mesiac, Stopy na Sitne, Pacho, hybský zbojník, Na druhom brehu sloboda nebo Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý.
V Jakubiskově filmu Zbehovia a pútnici si vyzkoušel i práci pomocného režiséra.
Plakát k filmu Zbehovia a pútnici
Jeho životní rolí, kterou se navěky zapsal zlatým písmem do historie československé kinematografie, se stal Mikoláš Kozlík ve Vláčilově adaptaci Vančurova románu Markéta Lazarová. Statečný syn loupeživého rytíře Kozlíka a jeho ženy Kateřiny, jenž se násilím zmocní mladičké Markéty Lazarové, dívky zaslíbené Kristu, je nezapomenutelný. Veleckému ztvárnění středověkého lapky zajistilo přízeň českého publika i filmařů. O rok později, a sice v roce 1968, jej diváci mohli spatřit v Makovcově povídce Otrávená travička z filmu Pražské noci, kde mu připadla úloha mladíka s loutnou. Na počátku sedmdesátých let propůjčil svoji tvář Černému princi v Kachlíkově pohádce Princ Bajaja. Dále si zahrál kupříkladu otce hlavního hrdiny, inženýra Petra Bruknera, ve filmu Láska, kriminálníka Istvána Turaye v dramatu Zločin v Modré hvězdě nebo pravěkého člověka Pazoura v dobrodružném snímku Na veliké řece. Tento ve své době velmi populární film byl natočen v roce 1977 a František Velecký se s ním s českou kinematografií na dlouhá léta rozloučil.
Stal se i výtvarníkem
Nadále točil doma na Slovensku, kde mu ale více prostoru poskytovala především televize. Objevil se v seriálech Útek zo zlatej krajiny, Na baňu klopajú či Štúrovci. Hrál také v řadě dobových inscenací, objevil se v dokumentech a v letech 1980 až 1982 opustil volné povolání a stal se profesionálním hercem jako člen Divadla pro mládež ve Spišské Nové Vsi. Účinkoval také v rozhlase a dabingu. V devadesátých letech přidal ke svým zájmům výtvarnictví a autorsky působil také na výtvarných sympóziích v čiernobalogských lesích na EKO Art v Osrblí.
Český film mu další příležitost poskytl až téměř po třiceti letech. V baladickém snímku Želary se představil coby starý horal Kutina. Film přišel do kin dne 4. září 2003, krátce poté, a sice 5. října téhož roku, František Velecký náhle zemřel ve věku šedesáti devíti let. Příčinou úmrtí byla rakovina. Těsně před smrtí si ještě stačil zahrát v americkém filmu Kletba bratří Grimmů, kde se ocitl po boku takových hvězd, jako Matt Damon a Heath Ledger. Premiéry se již nedočkal.
Představitelka Markéty Lazarové Magda Vašáryová po jeho smrti řekla tisku: „Je mi to velmi líto, že se to dozvídám. Speciálně proto, že několik velkých slovenských hereckých talentů, jako byli například pan Velecký a Ivan Palúch, zůstalo po nadějném rozletu nevyužitých a pozapomnělo se na ně. To by se v jiných zemích nestalo. Asi bychom si měli víc vážit lidí, kteří někdy v životě něčeho dosáhli.“
Zdroje:
