Článek
Adam Jednoručka, Princ Bajaja, Adam Šangala, to je jen stručný výčet rolí, v nichž kdysi zazářil pohledný, charismatický a nesmírně talentovaný Slovák Ivan Palúch.
Zradily jej oči
Narodil se ve Zvolenu dne 20. června 1940. Otec se věnoval divadlu a byl jedním ze zakladatelů souboru Detvan, matka pocházela z české podnikatelské rodiny Špačků, jíž patřil hrad Kokořín. Když byly Ivanovi tři roky, rodina přesídlila do Banské Bystrice, kde později absolvoval jedenáctiletku. Díky rodičům poznal svět divadla, po maturitě proto jeho kroky zamířily na bratislavskou Vysokou školu múzických umění. Do cesty se mu ale postavila překážka, ukázalo se, že trpí šeroslepostí. Z tohoto důvodu musel v druhém ročníku studií zanechat. Jeho pedagog Július Pántik v tom viděl nepřekonatelný hendikep, jelikož herec nastupuje na jeviště ve tmě. Snu o herecké kariéře se Ivan ale nevzdal. I když školu dokončenou neměl, vydal se na cestu po slovenských oblastních divadlech. Hrál v Krajském divadle v Spišské Nové Vsi, v Žilině, v Divadle Jonáša Záborského v Prešově a poté krátce působil Nitře. Jeho oční vada se ve finále ukázala být předností, neboť se výborně dokázal orientovat v tmavém prostředí jeviště.
Navzdory skutečnosti, že svá působiště střídal, již tehdy zaujal svým hereckým projevem. Jeho talent a nevšední krása neunikly ani filmovým tvůrcům. Debutoval v roce 1962 menší rolí důstojníka Dohnala v českém válečném dramatu Tam za lesem. V druhé polovině šedesátých let se jeho filmová kariéra začala vyvíjet natolik slibně, že jej to přimělo k opuštění stálého divadelního angažmá a začal působit na volné noze.
S Vláčilem to byla velká škola
Prvním výrazným úspěchem byla pro Palúcha role Adama Jednoručky, syna hlavního hrdiny Kozlíka, ve slavném filmu Františka Vláčila Markéta Lazarová. „Vláčil nás vychoval. On byl absolutní génius! Tam jsme dostávali každý den neuvěřitelné hodiny herectví. A vůbec, hodiny o umění a filmu. Franta Vláčil byl totiž chodící encyklopedie,“ vzpomínal po letech Ivan Palúch. Natáčení to ale nebylo rozhodně jednoduché. Když se točila Jednoručkova smrt, musel herec utíkat do svahu bos po ostrých kamenech a poranil si nohy do krve. Kvůli opakování záběru bylo nutné mu ošetřit rozřezaný palec, ale obvaz zároveň museli obarvit tak, aby v záběru nebyl poznat.
Film dosáhl okamžitě po svém dokončení mezinárodního věhlasu a o Ivana projevily zájem i zahraniční produkce. Úspěšný a uznávaný jugoslávský režisér Aleksandar Petrovič si jej vybral do role pastevce Triši ve svém krvavém milostném příběhu Brzy bude konec světa. Hereckou partnerkou Ivana Palúcha nebyl nikdo menší než Annie Girardot. Oba herci si okamžitě padli do oka a velmi se spřátelili. Dokonce se říkalo, že mezi nimi bylo i něco víc. To slovenský herec ale razantně popíral: „Neměli jsme spolu románek. Měli jsme se velmi rádi, vždy, když jsme se měli setkat, těšili jsme se na sebe.“ S francouzskou hvězdou si dokonce vytvořili svůj vlastní jazyk, který byl jakousi směsí různých jazyků, které rozuměli jen oni dva. Když se Ivan Palúch dostal doma do nemilosti, na dlouhé roky se jejich kontakt přerušil. Pokoušeli se zatelefonovat si, po krátké chvíli se hovor ale přerušil. Ani dopisy, které si psali, nikdy nedorazily do místa určení. Znovu se setkali až po roce 1989.
V zahraničí o něj byl zájem
Na konci šedesátých let ale ještě nikdo netušil, jaký osud nadějného herce čeká. Zatím šel doslova z role do role. Po dokončení jugoslávského snímku si jej vyžádal pro změnu úspěšný německý režisér Volker Schlöndorf, který natáčel na Slovensku historický snímek Michael Kohlhaas. Souběžně s účinkováním v zahraničních projektech Palúch pokračoval i v práci na domácí půdě. Za zmínku stojí třeba filmy Niet inej cesty nebo Zabitá neděle.
Rok 1969 se zprvu zdál být pro Ivana obzvlášť úspěšným. Oba zahraniční snímky byly nominovány na Zlatou palmu festivalu v Cannes, kde byla navíc v nesoutěžní projekci na žádost renomovaných filmových odborníků promítána i Markéta Lazarová. Ivan Palúch se festivalu účastnil a proniknul mezi největší hvězdy evropské kinematografie. A slavní tvůrci o něj měli skutečně zájem. Ostatně říkalo se o něm, že by dokázal zahrát i jízdní řád. Stačilo mu jen pohnout hlavou a vrhnout pohled, ve kterém bylo vše.
Kamarád Havla se ocitl na indexu
Po návratu z francouzského letoviska do Československa však přišla studená sprcha. Herci hned na letišti odebrali pas, demonstrativně jej roztrhali a oznámili, že do ciziny se již nepodívá. Hvězdná evropská kariéra se tak z minuty na minutu rozplynula jak pára nad hrncem. Doma ale zatím filmovat ještě mohl. Objevil se v menší úloze příslušníka STB v Kachyňově trezorovém Uchu, nesmírnou popularitu mu ale vynesla především role prince Bajaji ve stejnojmenné pohádce. Hlas mu propůjčil Petr Štěpánek, který zároveň nadaboval i jeho koně. Film byl oceněn na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách a jako nejlepší dětský film vyšel rovněž ze soutěže ve Španělsku. Palúcha v té době objevila i televize. Na tomto poli vyniká především jeho účast na historicko-dobrodružném seriálu Adam Šangala, kde ztvárnil titulní roli.
Bohužel netrvalo dlouho a Ivana dostihl zákaz i na domácí půdě. Důvodem byly jeho veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci, provokativní vzpomínky na pobyt na západě a přátelství s několika režimu nepohodlnými osobami, mezi něž patřil Václav Havel a Pavel Landovský. A aby toho nebylo málo, rozpadlo se mu manželství a jeho žena, primabalerína Blanka Moudrá, utekla v roce 1973 do Rakouska i s jejich dvouletou dcerou. V roce 1974 vše vyústilo v téměř úplný zákaz hrát v divadle, filmu i televizi. Doposud velmi úspěšný herec se tak musel spokojit s jednou, maximálně dvěma maličkými roličkami ročně, které často dosahovaly spíše komparzního charakteru.
S dcerou se nedokázal domluvit
Přišel o rodinu i o práci, nechtěli ho zaměstnat ani v dělnických profesích. „Byly to tak strašně depresivní časy, že jsem přemýšlel o tom, že to všechno skončím,“ svěřil se herec v pořadu 13. komnata. Jelikož nesměl za hranice, dceru spatřil až po dlouhých sedmnácti letech a zjistil, že se s ní ani nedomluví. Hovořila totiž pouze německy, což byla řeč, kterou Ivan Palúch nevládl. Radost do života mu přinesla až druhá manželka, se kterou měl dva syny. Ale ani toto manželství nakonec neskončilo dobře. Herec byl přesvědčen, že to zapříčinily tajné služby, chodily prý za jeho ženou a vyvíjely na ni nátlak, aby jej opustila. Ona skutečně požádala o rozvod. Ivan Palúch zůstal opět sám, a ve velmi těžké situaci, často neměl ani na živobytí. O ženy ale nikdy neměl nouzi. Narodil se mu tak ještě jeden syn, jeho matku si ale nevzal.
V osmdesátých letech se jeho osud pomalu a jistě začal obracet k lepšímu. Nejprve mu trošičku větší prostor poskytli režiséři Marin Hollý a Juraj Jakubisko. Zahrál si v jejich snímcích Signum Laudis, Noční jezdci, Nevera po slovensky a Perinbaba. Ledy se prolomily až v roce 1987, kdy získal angažmá v Divadle G. J. Tajovského v rodném Zvolenu. Zároveň se mohl výrazněji uplatňovat i před kamerou. Plně navázat na přerušenou kariéru se mu ale nepodařilo a ztvárňoval již jen podružné role.
Vše mělo smutný konec
Po revoluci založil v Banské Bystrici Fakultu dramatických umění, vzhledem ke svému nedokončenému vysokoškolskému vzdělání, se ale musel pedagogického působení vzdát. Nakonec si našel místo na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoše v Topoľčanech. Znovu se také zamiloval. O patnáct let mladší Idu považoval za lásku svého života a litoval, že ji nepotkal dřív. Seznámil se s ní tehdy, když připravoval její dceru ke studiu na konzervatoři v Košicích.
Jeho smutný osud měl politování hodnou dohru. Když si zažádal o důchod, dostal pouhých 256 euro. „Roky, kdy mi komunisti zakázali hrát, mi nikdo nezohlední. Na úřadě mi řekli, ať o tom přinesu potvrzení z StB,“ popsal ke konci života trpkou situaci herec. Není divu, že jej nakonec zradilo srdce. Zemřel nečekaně dne 3. července 2015 v nemocnici v Martině, kde byl hospitalizován kvůli problémům s plícemi. Bylo mu sedmdesát pět let.
Zdroje:
